Článek
Pěstování bonsají je náročným koníčkem, jestliže ale kráse bonsají někdo propadne, je okouzlen na celý život.
.: Chamaecyparis pisifera - cypřišek tupolistý - od Evy Hájkové. foto: Právo/Petr Hloušek
Bonsaj je když...
Co je to bonsaj? Tohle umění vzniklo kdysi v Číně, díky němuž je vhodnými úpravami stromům, pěstovaných v malých nádobkách, dán miniaturní tvar a vzhled prastarých stromů tak, jak jsou typické ve volné přírodě. První miniaturní stromky se objevily v Evropě koncem 19. století a pocházely z Japonska.
.: Lantana camara - libora měňavá - od Mileny Dvořákové. Přes zimu ji dáme do skleníku, stabilní teplota 3 °C nad nulou. I přes zimu potřebuje vydatnou zálivku - vlevo. Ginkgo biloba - pěstitele a předsedy Bonsaj klubu Karla Chramosty - vpravo. foto: Právo/Petr Hloušek
Bonsaj nabízí možnost vytvořit si ke stromu zvláštní blízký vztah. Stromek lze pozorovat a poznávat. Tvarování bonsají podléhá pečlivé, dlouhodobé práci s rostlinou, bonsaj vlastně nikdy není hotová. Je to sochařská práce s živoucím materiálem (na rozdíl od klasické sochařiny, pracující s kamenem. V Číně se miniaturní stromy nazývají penjin a jsou tu označovány jako němé básně či živoucí sochy.)
.: Borovice blatka pěstitele Miloše Vurbse. Tyto tři nádherné skvosty sbírají ocenění z nejrůznějších míst Evropy. Připomínají stopadesátiletý strom rostoucí na skalách s kořeny vybělenými od vichřice. foto: Právo/Petr Hloušek
Již devatenáctá výstava představila výpěstky členů libochovického Bonsaj klubu, kteří se specializují na zdroje našeho genofondu. Tudíž tvarují i ty rostliny, které pro Asii nejsou typické.
.: Buk (Fagus sylvatica) pěstitele Václava Nováka. Nádherný dominantní strom krajiny. Byl převzatý z volné přírody. foto: Právo/Petr Hloušek
Bonsajová miniabeceda
- Bonsaj je sice pěstována na co nejmenším prostoru, ale za optimálních podmínek. Rostlina je trvale zásobována vodou a živinami, objem větví a listů je udržován zpětným řezem ve zdravém poměru k objemu kořenů a tvarováním je každá větev obracená v ideální poloze ke světlu.
- Stanoviště: každý strom má svou individuální potřebu světla, podle toho by měl být umístěn. Např. javor klen vyžaduje slunečné místo. Buk lesní naopak dovede využít i malé množství světla, velmi dobře se mu daří ve stínu.
.: Borovice blatka pěstitele Miloše Vurbse. Tyto tři nádherné skvosty sbírají ocenění z nejrůznějších míst Evropy. Připomínají stopadesátiletý strom rostoucí na skalách s kořeny vybělenými od vichřice. foto: Právo/Petr Hloušek
- Teplota: pokud je příliš teplo, pokouší se rostlina ochlazovat (odpařováním vody štěrbinovými průduchy v listech). Jsou-li zásoby vody vyčerpány, průduchy se uzavřou, aby zabránily dalším ztrátám vody.
- Domácí dřeviny musí být každopádně celoročně pěstovány ve volné přírodě, tedy na zahradě nebo na balkoně (nejsou-li příliš extrémní povětrnostní podmínky).
- Přezimování: Nejchoulostivější částí bonsaje je kořenový systém, který u většiny domácích stromů může utrpět poškození při teplotách nižších než minus 5 st. C. V zimě tyto rostliny zahrabáváme bez misky do půdy v zahradě. Na stinném místě zapustíme kořenový bal tak hluboko do země, aby nejspodnější větve stromku vyčnívaly na povrch. Volíme stinné místo, protože strom trpí suchem, když při silném mrazu současně svítí slunce na větve. Rostliny mohou přezimovat i na balkoně, pokud možno ve velké nádobě (např. bedna od zeleniny, naplněná směsí rašeliny a písku). Zazimování se provádí po opadu listů. Jestliže déšť nemůže tuto přezimovací bednu zavlažit, pamatujeme na pravidelnou zálivku. Jakmile se na jaře začnou nalévat pupeny, rostlinu vyjmeme a připravíme ji na novou sezonu.
- Pro začátečníky: tvarování je nejsnadnější u tlustice (Crassula), dokonce jí bonsajisté říkají „školní rostlina“. Je naprosto nenáročná na péči, přežije dlouhý čas bez zálivky, tvaruje se zaštipováním.
