Článek
„První poštolka k nám přiletěla před pěti lety. Tehdy jsem dala na parapet okna starý hrnec a zasela jsem tam semínka petržele. Po několika dnech jsem spatřila poštolku, jak do hlíny vyhrabala díru a snesla první vajíčko,“ vzpomíná žena. „Pak během několika dnů přibyla další vajíčka a po měsíci se vylíhla první mláďata,“ říká s tím, že do života poštolek už nijak nezasahovala. „Jenom jsem k hrnci připevnila bednu od banánů, aby na ně tolik nesvítilo letní slunce,“ dodala.
Pozorování, jak mláďata za oknem ložnice rostou, podle ní nic nevynahradí. „Pořídili jsme si na okno speciální fólii, přes kterou není dovnitř vidět, abychom mohli poštolky pozorovat. Je krásné, jak se ti dva dospěláci o ptačí miminka starají, jak jim přinášejí myšky a hraboše. Dokud jsou mláďata malá, maminka jim kořist trhá na malé kousky, později jsou už schopná ji trhat sama. Jednou jsem viděla, jak mládě spolklo celého hraboše. Chvíli to vypadalo, že se udusí, ale nakonec ho pozřelo,“ usmívá se paní Emilie.
Zda se na parapet bytu v sedmém patře každé jaro vrací některá z poštolek, která se tam vylíhla, anebo jde o zcela jiné ptáky, není jasné. „Nepoznám to, ale docela by mě to zajímalo, a tak jsem napsala na ornitologickou stanici, zda by poštolky třeba nepřišli okroužkovat, ale zatím mi neodpověděli,“ dodává žena.
Letošní mláďata, která se vylíhla 27. května, se už několik dní připravují na svůj první let. „Už je vidět, jak na parapetu trénují, jak roztahují křídla. Myslím, že do týdne budou pryč a konečně budu moci okno a parapet umýt od trusu. A budu se těšit, až se příští rok v dubnu zase vrátí,“ říká paní Leipertová.