Ozdobné trávy na zahradě

Vytrvalé trávy se vysazují především pro okrasné štíhlé listy různých barev. Převažují odstíny zelené, jsou ale i druhy s listy žlutými, stříbřitě pruhovanými, šedě modrými i modrozelenými. U většiny druhů listy s klesajícími teplotami zhnědnou, ale zůstávají pevné a vzpřímené. U některých druhů se listy na podzim zbarví oranžově, svítivě žlutě nebo ohnivě červeně. Ani v zimě neztrácejí vytrvalé trávy svou atraktivnost, zvláště když jsou poprášeny sněhem nebo jemně ojíněny. Také květenství jsou u jednotlivých druhů velmi rozdílná a krásná.

Dva typy trav

Podle tvaru dělíme vytrvalé trávy na dva základní typy: trsnaté a stébelnaté. První mají bohatý přízemní trs listů, ze kterého vyrůstají v době květu štíhlá, slabě olistěná stébla. Potřebují kolem sebe dostatečný prostor, aby se uplatnil jejich atraktivní tvar. Na jaře musíme každý trs pečlivě očistit, staré listy vyčesat a uschlá stébla odřezat. Množí se na jaře dělením.

Pěchava s jemným vějířem stébel, zakončených válečkovitými klásky

Stébelnaté trávy mají listy hlavně na stéblech. V době plného růstu vypadají jako tyčky a lze je vysadit ve větším počtu. Jejich ošetřování je jednoduché: před zimou se nesestřihují, protože do dutin seříznutých stébel by mohla natéct voda a způsobit jejich vyhnití. Teprve na jaře je seřízneme u země a počkáme, až strniště začne znovu rašit.

Uplatnění v zahradě

Prostřednictvím středně vysokých trav je v zahradě možné „zklidnit“ pestré záhony. Nízké druhy zas dodají záhonu hloubku, nepostradatelné jsou také na skalce. Na terase udělají parádu nízké a středně vysoké trávy, vysazené do koryt, žlabů, truhlíků i květináčů. Pozornost v zahradě upoutají vysoké mohutné trávy, rostoucí jako solitéry (např. u jezírka).

VÝBĚR ROSTLIN

Nízké kostřavy

Kostřava sivá (Festuca glauca, syn. F. cinerea) vytváří polokulovité trsy vysoké 15 až 20 cm, s namodralými, jakoby ojíněnými úzkými listy. Stébla včetně lat jsou vzpřímená a vypadají jako jehlice v polštářku. Vyžaduje slunné stanoviště a propustnou půdu. Snese sucho, méně však letní mokro.

Příbuzná kostřava ovčí (F. ovina) je nenáročná tráva vysoká 20 až 25 cm, se stálezelenými nebo šedozelenými vzpřímenými listy. Snáší slunce, sucho i polostín. Hodí se jako podrost pod stromy a keře na suchých stanovištích a na korunu suchých zídek.

Půvabná kostřava „medvědí kožich“ (F. sco-paria) se rozrůstá do hustých polštářů vysokých 10 až 15 cm. Světle zelený list je jemný jako vlákno a dokonce i v zimě si ponechává svou barvu. Vyhovuje jí polostinné až od slunce odvrácené stanoviště. Je ideální do větších skalek nebo na pokrytí půdy mezi zakrslými jehličnany.

Ostřice Grayova s drobnými ostnitými plody

Mnoho druhů ostřic

Na zahradách se dobře vyjímají i různé druhy ostřice (Carex sp.). Pro zajímavé olistění se pěstuje ostřice horská (C. montana). Trsy vysoké 20 až 30 cm vytvářejí husté porosty, které již v březnu kvetou žlutým štětičkovitým květenstvím.

Ostřice Monte-Baldo (C. baldensis) je vápnomilný alpský druh. Husté šedozelené porosty jsou vysoké 10 až 20 cm. Daří se jí v chudých kamenitých, ne příliš suchých půdách. Je to jedna z nejpěknějších nízkých ostřic pro skalky a záhony trvalek.

Vyšším druhem ostřice je ostřice Buchanovova (C. buchananii), vysoká 50 cm. Červené trsy si toto zbarvení ponechávají až do zimy.

Ostřice Grayova (C. grayi) má trs vysoký 50 až 70 cm a je ozdobná jak svým vzrůstem a olistěním, tak i zajímavými ostnitými plody – „ježky“, které se uplatní i v suchých kyticích. Je nenáročná, roste dobře jak v suchu, tak ve vlhku, na slunci i v polostínu.

Vyšší trávy

Neobyčejně nápadný je bezkolenec modrý (Molinia caerulea). Tmavě zelené listy tvoří trsy vysoké 30 až 50 cm. Během srpna vyžene dlouhá, do vějíře rozložená stébla, která se na podzim barví do žluta, oranžova až rezava. Má rád vlhká místa. U pěchavy (Sesleria sp.) vyrůstají z trsu úzkých listů brzy na jaře dlouhá stébla, zakončená válečkovitými klásky. Vyžaduje světlo a snáší i sucho. Ovsíř vždyzelený (Helictotrichon sempervirens) vytváří rozložené trsy, vysoké 60 cm, s úzkými modravě šedozelenými listy. Stébla jsou dlouhá až 150 cm, rozložená v širokém vějíři. Potřebuje slunné, spíše suché stanoviště. Vysazuje se do vřesovišť, stepních partií, do volných skupin rostlin i do nádob na terasy.

Rozevláté kavyly

Kavyl (Stipa sp.), typická tráva suchých oblastí, najde uplatnění v zahradách i v kyticích. Charakterizují ji vlající dlouhé vousy klásků. U kavylu bradatého (S. barbata) jsou atraktivní téměř 20 cm dlouhé stříbřité vousy klásků. Rostlina vysoká 80 cm vyžaduje slunné stanoviště se suchou, propustnou a vápenitou půdou. Vysazuje se na záhony trvalek, do větší skalky i na korunu zídky.

Kavyl vláskovitý (S. capillata), vysoký až 1 metr, má tuhé, vzpřímené listy a olistěná stébla s klásky s osinami dlouhými až 20 cm.

Kavyl Ivanův (S. joannis) se vyznačuje úzkými listy, za sucha svinutými. Krásné péřité a rozevláté osiny dlouhé až 35 cm zdobí rostlinu od června do července.

Kavyl tenkolistý (S. tirsa) má až 1 m dlouhé vlasovitě tenké listy, obvykle jednostranně ohnuté podle směru převládajícího větru. Osiny jsou mimořádně dlouhé – 35 až 50 cm.

Malé trsy křížence kostřavy sivé a ovčí nepotřebují mnoho místa

Půvabný dochan

Hlavním půvabem dochanu psárkového (Pennisetum alopecuroides), vysokého 80 až 100 cm, jsou husté klasy válcovitého tvaru (dlouhé 8 až 15 cm), připomínající štětky na čištění lahví. Na zimu se doporučuje rostliny pečlivě prosypat suchým listím.

Čínský rákos

Mohutná stébelnatá tráva, zvaná „čínský rákos“ (Miscanthus sp.), se pěstuje pro impozantní vzhled. Pro zahrady se hodí M. sinensis, odrůda ,Gracillimus,, vysoká 150 až 170 cm. Má jemné, úzké listy, stočené obloukem ven. Vysazuje se jako zajímavá solitéra. Stejně tak odrůda ,Strictus,, lidově zvaná „dikobrazí tráva“, vysoká 160 až 80 cm, která má listy příčně nažloutle pruhované.

M. floridulus („gigantický“) je nejmohutnějším z miscantů – dosahuje výšky až 3 m! Potřebuje půdu bohatou na živiny, ideální je teplé a vlhké léto a podzim, vydrží sucho i polostín, vyžaduje však hodně místa.