Článek
Ozdobnice jsou vytrvalé, zpravidla trsnatě rostoucí trávy, které tolerují většinu podmínek. Nejlépe prosperují na slunném stanovišti s vlhkou zahradní zeminou, která dobře propouští vodu. Ve stínu není podzimní vybarvení zdaleka tak intenzívní. Vysazujeme je na jaře nebo počátkem léta, tedy v době, kdy nesoustřeďují sílu k tvorbě květů. Hnojivo nepoužíváme. Před koncem roku svážeme mladé rostliny, abychom ochránili jejich střed proti mrazu a vodě. Vzrostlé exempláře si poradí bez tohoto opatření, navíc si tak nepokazíme malebnou a dlouhotrvající zimní přehlídku.
Ozdobnice je třeba každoročně koncem zimy nebo počátkem jara, před tím, než se objeví nový růst, seříznout nízko u země. V tu dobu také množíme. Trsy jednou za tři roky vyzvedneme a ostrým rýčem nebo nožem rozdělíme na dílky o velikosti minimálně 15 cm. Okamžitě je zasadíme a udržujeme ve vlhku. Na choroby a škůdce ozdobnice netrpí.
Sólo i „druhé housle“
To, jak s ozdobnicemi naložíme, závisí na podobě a velikosti rostliny a na efektu, kterého chceme dosáhnout. Nižší a střední jemnolisté variety jsou výtečnými partnery trvalek na záhoně. Vysadit je můžeme klasicky do skupin, geometricky v pruzích anebo roztroušeně pro maximálně přírodní vzhled. Dobře vypadají rovněž v nádobách. Naopak s extra obřími trávami bychom měli zacházet jako s celebritami, které žádné doplňkové role neakceptují.
Rod Miscanthus náleží do čeledi lipnicovitých a čítá přibližně dvacet druhů. Cestu na trh si prorazilo jen několik z nich, zato ve velkém množství kultivarů. V přirozených porostech je najdeme v Asii a Africe na vlhkých loukách, podél vodních toků a lesních lemů. Miskanty, jak se ozdobnicím také říká, mají dlouhou tradici v Japonsku, kde se dokonce využívají jako materiál k pokrývání střech.
V evropských zahradách platí za „nováčky“. Je tomu teprve něco málo přes sto let, co je zahradníci začali tu a tam bez začleňovat mezi trvalky. Jejich plný potenciál si ve třicátých letech 20. století uvědomil až německý botanik, zahradník a autor Karl Foerster, který si tyto vznešené rostliny považoval pro jejich téměř celoroční atraktivitu. Od té doby vzniklo mnoho odrůd a ozdobnice se staly nedílnou součástí zahradní tvorby.
Nejznámější, nejrozšířenější, nejpočetnější
Těmito přívlastky se honosí ozdobnice čínská Miscanthus sinensis . Divoce roste v Číně, Japonsku a Jižní Koreji. Bylo vyšlechtěno mnoho kvalitních kultivarů, které se se od sebe liší velikostí, tvarem a strukturou listů, podzimním zbarvením, dobou a barvou květu. Různá je i výška, jak dokládá stručný výběr:
Nízké odrůdy:
‘Kleine Silberspinne’ – výška 70 cm, v květu 120 cm, velmi úzké tmavě zelené listy se stříbřitým proužkem, vykvétá koncem srpna, červenooranžové podzimní zbarvení
‘Yakushima Dwarf’ – výška 60 cm, v květu 100 cm, jemné zelené listy s bílým středním žebrem, růžovohnědá květenství, kaštanový podzimní odstín
Střední odrůdy:
‘ Kleine Fontäne’ – výška 100 cm, v květu 170 cm, téměř čárkovité, tmavě zelené listy s bělavým středním žebrem, kvete počátkem srpna, na podzim zlatavé zbarvení a výrazná načechraná květenství
‘Ferner Osten’ – výška 90 cm, v květu 160 cm, zelené listy s krémovým středovým proužkem, purpurové květní laty, oranžové podzimní zbarvení
‘Kaskade’ – výška 125 cm, v květu 190 cm, zelené, úzké listy s bílým žebrem, od srpna hedvábně růžové laty, syté měděné podzimní zbarvení
Vysoké odrůdy:
‘Strictus’ – výška 170 cm, v květu 200 cm, žlutě příčně páskované stroze vzpřímené listy, od konce října bronzové laty, mocca odstín na podzim
‘Variegatus’ – výška 180 cm, v květu 200 cm, krémově proužkované listy, načervenalé laty, rezavé podzimní zbarvení
‘Silberfeder’ – výška 180 cm, v květu 240 cm, zelené listy s bílým středem, začátkem podzimu stříbřité vzdušné laty, zlatožluté podzimní zbarvení
Méně známé, ale stejně krásné
Miscanthus floridulus tvoří statné, až tři metry vysoké vzpřímené trsy se stébly připomínajícími rákos a plochými, obloukovitě převislými listy s modravým podtónem. V teplejších oblastech nakvétá koncem léta stříbřitě péřitými latami. S podzimem získává rostlina teplý okrový odstín. Říká se jí také ozdobnice obrovská, v zahradnictví ji můžeme zakoupit pod názvem ‘Giganteus’ anebo Miscanthus x giganteus. Velké množství rychle rostoucí masy, kterou tento druh produkuje, se v řadě zemí zpracovává na biomasu.
Miscanthus sacchariflorus měří okolo 180 cm na výšku a až 140 cm na šířku. Tuhé úzké modrozelené listy s bledým středovým žebrem formují husté trsy. Krémově bílé laty vyrůstají na přelomu léta a podzimu, kdy se rostlina vybarvuje do zlaté až oranžové. Nejběžnějšími kultivary jsou ‘Robustus’, ‘Aureus’ a ‘Sommerfeder’.
Miscanthus oligostachyus pochází z Japonska. Patří k méně vzrůstným varietám, uplatní se i na malých zahradách. Dorůstá do výšky 90 až 120 cm, s květy dosahuje 150 cm. Úzké listy mají načervenalý tón, ale ta nejúchvatnější přehlídka nastává na podzim, kdy se rostlina zbarví do brilantní oranžovočervené. Čím slunnější a teplejší pozice, tím plamennější odstín. Květní laty, pakliže se objeví, jsou stříbřité. Zahradníci prodávají tuto trávu pod názvem Miscanthus sinensis var. purpurascens nebo také M. oligostachyus ‘Purpurascens’.
