Článek
Lilie (Lilium) jsou dekorativní, obvykle dobře mrazuvzdorné trvalky. Veškeré jejich kouzlo vzchází z cibule tvořené masitými šupinami, kterou, na rozdíl od tulipánů či narcisů, nechrání papírovitá slupka. Radost z pěstování lilií začíná už v momentě, kdy se čerstvě zelené výhonky protlačují skrze půdu. Pokud je nezlikvidují slimáci nebo pozdní mrazíky, vyrostou z nich statné, vzpřímené, úhledně olistěné nevětvené lodyhy, které nezřídka dosahují výšky kolem dvou metrů. Kořeny se u mnoha typů vyvíjejí jak z báze cibule, tak z části stonku pod zemí.
Krásky, které nevyjdou z módy
Pěstují se celá staletí, a přesto si stále získávají srdce mnoha dalších vášnivých zahrádkářů, a také sběratelů. Z asi stovky známých druhů lilií jich na zahrádkách běžně pěstujeme sice jen několik, ale i tak máme možnost výběru ze široké škály tvarů, barev a velikostí. A co teprve když se k nim přidají tisíce vyšlechtěných kultivarů, to už člověk neví, jakou si pořídit dřív.
Sněhobílé lilie jsou tradičně považované za symbol čistoty a nevinnosti.
Lilie (nejen) na záhon
K dokonalému vzhledu letního záhonu postačí několik ostrůvků, přičemž do jedné skupinky nasadíme minimálně tři cibule. Najdou se však i takoví pěstitelé, kteří liliím věnují celé metry. V tom případě se vyplatí zkomponovat jednotlivé druhy a odrůdy tak, aby postupně nakvétaly co nejdelší dobu, tedy od května až do září. Lilie, ostatně jako všechny cibuloviny, necháváme přirozeně zatáhnout. Nepříliš vzhledné zasychající stonky skryjí vhodné sousedící rostliny, například okrasné trávy, vysoké zvonky, pryšce, stračky, turany (Erigeron), kohoutek věncový (Lychnis coronaria), perovskie nebo jednoleté krásenky či fenykl, které krásu liliových květů jemně podtrhnou. Věčným spojencem a rovnocenným partnerem lilií jsou již tradičně růže.
Letní krasavice se prosadí také mezi keři, obyčejnými zelenými, ale také barevnými, jako purpurová ruj vlasatá (Cotinus coggygria) ‘Royal Purple’, panašovaný brslen (Euonymus fortunei) ‘Emerald Gaiety’ nebo zlatolistý dřišťál (Berberis thunbergii) ‘Aurea’. V přírodní zahrádce na loučce nebo v hajní partii mezi bohyškami a kapradinami se při troše štěstí přirozeně rozšíří lilie zlatohlavá (L. martagon). Téměř všechny lilie můžeme šoupnout do hlubokých květináčů a naparádit si s nimi balkon, terasu nebo střešní zahradu. Množství variet nepřesáhne výšk u 50 cm. A kdo má rád řezané květiny a váže z nich kytice, ocení trvanlivost lilií ve váze.
Lilie v barvách cukrové vaty jdou ruku v ruce s romantickými představami.
A které lilie jsou nejvoňavější?
Orientální a trubkovité hybridy. Z „orientálek“ se nejčastěji mluví o kultivaru ‘Star Gazer’ s velkými hvězdovitými, růžovočervenými květy s bílým lemováním a tmavými skvrnkami. U botanických druhů se podlamují kolena z lilie královské (L. regale) a lilie bělostné (L. candidum). Obě ve výšce 1 a 2 m nesou velké, zářivě bílé trumpety se zlatými prašníky.
Další hvězdy zahradního nebe Lilium martagon – lilie zlatohlavá, jinak také zlatohlávek, od konce června nakvétá malými převislými turbánky v šeříkově růžové barvě. Druh L. martagon var. album kvete čistě bíle. Dosahuje výšky od 90 do 200 cm. Je-li spokojená, zplaňuje.
Lilium lancifolium – lilie tygrovaná nabízí od pozdního léta oranžové, tmavě tečkované turbanovité nicí květy. Var. flaviflorum kvete žlutě. Pozoruhodný je kultivar ‘Flore Pleno’ s plnými květy, kterým chybí typické dlouhé tyčinky. Nevonnou lilii tygrovanou pěstujeme od ostatních druhů izolovaně, jelikož bývá nosičem chorob. Lilium pyrenaicum – lilie pyrenejská nese začátkem a uprostřed léta řídké hrozny vonících, citronově žlutých malých turbánkovitých květů s hnědými skvrnkami u jícnu a sytě oranžovými prašníky. Dorůstá do 1 m.
Co okvětní lístek, to originál. Jako by květy orientálních hybridů byly ručně malované. Na obrázku odrůda ‘Tiger Woods’
Lilium leichtlinii – výrazný asijský druh s medově zlatými květy s nazpět otočenými okvětními lístky, které posévají kaštanově hnědé tečky. Tečkování perfektně ladí se stejně zbarvenými prašníky a stonky. Kvete od července do srpna ve výšce asi 75 cm. I lilie mají nepřátele Ničivým nepřítelem lilií je bezmála centimetr velký červený brouk chřestovníček liliový, který stejně jako jeho bělavé larvy ožírá nadzemní části. Rostliny pravidelně kontrolujeme, malé záškodníky sbíráme a mechanicky ničíme. Na čerstvých výhoncích si rádi smlsnou slimáci, celé cibule mizí po nájezdu hlodavců. Obtíže někdy způsobují mšice, které přenášejí nejrůznější virózy. Ve vlhku v hustém porostu, kde stěží cirkuluje vzduch, se mohou objevit plísně a houbové choroby. K ozdravení a jako prevenci v případě nutnosti používáme speciální postřiky, které jsou k dostání v každém dobře zásobeném zahradnictví.
