Optické triky vykouzlí zahradu snů

Pro to, jak rozlohu zahrady vnímáme, není počet metrů rozhodující. Záleží na jejím uspořádání. Stačí zdánlivě drobný detail, který oklame naše oči a změní perspektivu tak, aby se nám zahrada nejen víc líbila, ale abychom se v ní i lépe cítili.

Teplé, zářivé barvy, jako jsou červená s oranžovou a žlutou, magneticky přitahují zrak a s ním i perspektivu. To znamená, že vzdálený konec pozemku opticky přibližují. Společně s hnědou, tmavě fialovou a bordó dokážou zahradu zkrátit a zúžit.

Chceme-li ji naopak prohloubit případně rozšířit, použijeme na jejím konci či podél stran světlé barvy ze studeného spektra a pastelové odstíny, které vyvolávají pocit vzdálenosti. Tato pravidla platí jak pro nátěry plotů a zdí, tak pro výběr kvetoucích i listem ozdobných rostlin. Zkombinujeme-li obojí, kýžený efekt znásobíme.

Zřetelné, přímé linie, jež jsou příznačné pro formální zahrady s jasně danými pravidly, prostor opticky prodlužují. Iluzi délky ještě umocníme, když podél rovnoběžných okrajů zahradní cesty vysázíme okrasné dřeviny, jejichž velikost se bude s rostoucí vzdáleností zmenšovat.

K prohloubení pohledu pomůže zarovnaná obruba trávníku, záhonu, řada osázených nádob, stromořadí. Oproti tomu se zvlněnými okraji nabývá zahrada na šířce.

Kruhové patio, jezírko, trávník či rozměrnější ornament vystříhaný z krušpánku (zimostráz - Buxus) či jiné vždyzelené rostliny vyvolávají dojem rozlehlosti, zatímco obdélníky a kosodélníky mají zužující efekt.

Trojúhelníkovým záhonem či vodním prvkem zase snadno navedeme oko pozorovatele ke vzdálenému pohledovému prvku, čímž pohledovou osu prodloužíme.

Také s typem dlažby a způsobem osázení můžeme čarovat. S velkými dlažebními díly tmavé barvy a příčnými rostlinnými pásy působí zahrada kratší, než doopravdy je. Jejího protažení docílíme drobnějšími, světle zbarvenými dlaždicemi a zelení v podélných pruzích.

Několik za sebou řazených vysokých obelisků nebo oblouků pro popínavé rostliny prostor opticky prohlubují. Tento účinek podtrhneme, když na konci loubí umístíme jasný cílový prvek, např. sloupek se slunečními hodinami.

Ke změně prostorového vnímání poslouží i docela obyčejná, šikovně umístěná vrátka, která budí pocit, že zahrada kamsi pokračuje, přestože ve skutečnosti je tomu naopak.

Dlouhý pozemek vizuálně zkrátíme a zútulníme trelážemi a živými ploty, které nám nedovolí přehlédnout zahradu z jednoho místa.

Šťastlivci, kterým se za hranicí pozemku rozprostírá otevřená krajina, si mohou zahradu zvětšit, aniž by je to něco stálo. Stačí se aspoň v jedné části zahrady zbavit všech pohledových překážek a vypůjčit si výhled na louku, pole či les, jejichž proměnlivá tvář člověka nikdy neomrzí.

Dokonalou iluzi většího prostoru zprostředkuje vodní plocha, neboť odráží světlo a vše, co ji obklopuje, jakoby násobí. Prakticky totéž umí zrcadlo. Upevníme ho na zeď, stěnu garáže anebo ho postavíme na konec pěšiny tak, aby příliš neoslňovalo.

Okraje schováme pod listy a zavěsíme před něj zvonkohru, barevnou kouli nebo cokoli jiného, co zmátne ptáčky a zabrání jejich zranění.

Odvést pozornost od skutečné velikosti zahrady můžeme zajímavou sochou, vanou s lekníny, vodotryskem nebo třeba okenními rámy natřenými veselou sytou barvou.

Aby velká zahrada působila kompaktněji, měly by po okrajích růst vysoké rozkošatělé stromy, které hranice pozemku opticky přibližují.