Ohlédnutí za výtvory našich čtenářů z letošní sněhové nadílky během lockdownu

Když jsme na počátku února přišli s pobídkou pro čtenáře, aby se nám pochlubili, jakými výtvory si krátí čas během lockdownu na sněhu a čím se rozptylují, aby si udrželi dobrou náladu, velký příliv příspěvků jsme zprvu neměli. Už už jsme si začali říkat, že jsou Češi možná už tak otrávení, že už je ani výjimečně velká sněhová nadílka k ničemu nezláká.

Pak se ale objevila první vlaštovka v podobě hradu, který se svou rodinou postavil pan Miloslav a po uveřejnění článku o jejich společném díle se najednou přihlásili další a další čtenáři.

Sníh mezitím už roztál, ale nám v poště zůstaly fotografie a vzpomínky na báječné zážitky, které stojí za to si připomenout. Někteří čtenáři dokonce neváhali a připojili i podrobný návod na výrobu svých děl.

Nejčastěji se stavěla iglú, ve středočeském Postřižíně se malá královna Elsa dočkala svého vlastního ledového trůnu, do sbírky nám ale přibyl z Karlovarska i další hrad, dokonce ze sněhu vzniklo i několik vozidel!

Ačkoli to pořád bylo „řádění na sněhu”, pracovalo se ve skutečnosti s různými materiály. Někde měli k dispozici led, jinde byly ke stavbě podmínky ideální, jinde si museli poradit s tím, jak stavět z prašanu.

Někteří stavitelé se pak nespokojili s pouhou bílou barvou a své výtvory i obarvili do reálné podoby.

Většina našich stavitelů pro svá díla používala šikovný trik – stavební materiál, obvykle sníh, zhutnili nejprve v plastové nádobě, krabici, kyblíku, co bylo k dispozici. Zvláště krabice se osvědčily výborně na výrobu „cihel”. Z nich pak bylo už snazší postavit prakticky jakýkoli tvar.

Složitější měli práci tam, kde pracovali s prašanem. Na Hodonínsku jsou ale šikovní lidé, a tak si poradili. „Nejdříve jsme stavěli z mokrého sněhu, který jsme hutnili v plastové krabičce, ale protože začaly tuhé mrazy, brzy byl všude jen prašan, tak jsme museli míchat sníh s vodou v kyblíku a teprve z něj vyrábět cihly,” napsala nám paní Dana.

Podobný postup zvolili i na Kladně, kde zpočátku pracovali dokonce s ledem. Rodina našeho čtenáře Martina už dlouho hraje hru, že veškeré jejich zážitky prožívá i trojice plyšových medvědů Héďa, Hedvika a Heduš. Tři Martinovy děti o všech zážitcích vedou medvědům pečlivé záznamy, a tak nám dorazily do redakce i snímky jejich výtvorů. Společně s návodem, jak vyrobit „ledáka”.

„Do několika kýblů a nádob jsme napustili vodu a nechali ji zmrznout... no a druhý den se tyhle 'bábovičky' jen vyklepaly, sestavily na sebe (bylo nutné je jen 'slepit' rozehřátým sněhem), potom vše znovu polít vodou a mráz dílo dokončil. Problém ale nastal, jak udělat oči a knoflíky, ale nakonec i to bylo velmi jednoduché... Vše jsme vystřihli z černého papíru, namočili do vody, a pak to krásně přimrzlo na potřebná místa. V průběhu stavby jsme také nenásilně oživili distanční výuku fyziky (syn je v 9. třídě) a vysvětlili si pojmy jako změna skupenství, fázový přechod, měrné skupenské teplo, měrná tepelná kapacita... No tohle asi moc velká zábava nebyla, ale překvapivě to fungovalo,” napsal nám Martin.

Pokud i vám přijde výroba čistě bílých výtvorů ze sněhu celkem nudná, můžete svá díla obarvit. Zatímco kladenští medvědi použili potravinářské barvy rozmíchané s vodou a aplikované zahradním rozprašovačem, v Liberci svůj sněhový vozový park barvili jinak.

„Auto i motorku jsme natřeli šumící barvou do koupele. Vyhodnotili jsme ji jako ekologickou a nezávadnou, když se v ní mohou koupat děti. Černá barva je podomácku vyrobený duběnkový inkoust,” prozradila nám svůj recept čtenářka Vítězslava z Liberce.

Není pochyb o tom, že letošní zima ve většině rodin vypadala asi jinak, než si kdo plánoval, nebo by si přál. Bylo ale potěšením vidět alespoň takto ze zaslaných snímků, že si Češi dokážou poradit a zabavit sebe a své nejbližší, hlavně děti o tu obyčejnou radost na sněhu zkrátka nepřipravili.

Pokud i na vás z fotek dýchla dobrá nálada anebo jste se dokonce inspirovali pro své vlastní budoucí výtvory, naše výzva splnila svůj cíl. Všem, kteří se do ní zapojili, děkujeme a přejeme spoustu báječných chvil a nápadů i do budoucna.