Článek
Kopretinu dříve botanici zařazovali do těsného příbuzenstva chryzantém v rámci širokého rodu Chrysanthemum. Později byly z tohoto rodu odděleny do dnes platného rodu Leucanthemum.
Na lukách, mezích a kolem polí se můžeme setkat se třemi planými kopretinami, a to kopretinou bílou (L. vulgare), kopretinou časnou (L. ircutianum) a teplomilnou kopretinou panonskou (L. margaritae).
Kdysi se za kopretinu považovala i řimbaba (kopretina řimbaba nebo též kopretina chocholičnatá) nebo vratič (kopretina vratič).
Z kopretinového dějepisu
Zatímco naše babičky pěstovaly robustní kopretiny s jednoduchými úbory, dnes jsou moderní spíše kopretiny plnokvěté. K prvním českým šlechtitelům kopretin patřil ve dvacátých letech minulého století Antonín Vejtasa, který vyšlechtil dodnes pěstovanou odrůdu Česká píseň. Je vysoká jen kolem 50 cm a byla vytvořena z druhu Leucanthemum vulgare.
Další český zahradník Václav Bláha vyšlechtil odrůdy Sněhová koule, Lesní tůň a Sněhurka. Zachovala se však jen posledně zmíněná Sněhurka, jejíž úbory jsou poloplné, čistě bílé se žlutým středem. Vznikla složitějším křížením několika evropských a jednoho japonského druhu. Hybrid je označován Leucanthemum x superbum. Z obdobného základu pochází většina světových odrůd.
Ve světě existují desítky odrůd, které se liší výškou, dále tvarem a barvou jazykovitých květů, které mohou být od čistě bílých až po světle žluté, a počtem řad jazykovitých květů. Ze sortimentu jsou zajímavé např. odrůdy Aglaja, která je plnokvětá s úzkými jazykovitými květy, Wirral Supreme s tzv. anemonkovitými květy a výškou kolem 90 cm, Phyllis Smith se střapatými, velmi úzkými jazykovitými květy a výškou asi 80 cm nebo Fiona Coghill s téměř kulovitými úbory a výškou asi 75 cm.
Vyrovnaná výživa je nutná
Kopretina je naše domácí bylina. Známe ji z luk jako běžnou rostlinu. Vyhovují jí středně vlhké až mírně vysychavé hlinité půdy na slunných stanovištích. S těmi kulturními je to hodně podobné. Jen vzhledem k tomu, jaké množství hmoty musí vytvořit, je nutné nejenom zalévat, ale také přihnojovat. Kopretiny jsou totiž na živiny poměrně náročné.
Ovšem jednostranné přihnojování dusíkem by se nám vymstilo. Kopretiny by mohutně rostly, ale květů by bylo méně, případně by se stonky křivily nebo poléhaly. Proto musí být výživa vyrovnaná.
To, že je kopretina perena neboli trvalka, neznamená, že nám bude zdobit zahrádku na věky. Kopretiny jsou spíše krátkověké trvalky. Starší trsy, zvláště některých odrůd, mohou vymrzat. Proto je musíme čas od času přemnožit, abychom je udrželi v kondici. Ideální je udělat to jednou za tři roky, Českou píseň raději každý rok. Plnokvěté a nažloutle kvetoucí odrůdy jsou citlivější.
Způsoby množení
Odrůdy uchováme zpravidla jen vegetativním množením. V tomto případě především dělením trsů, případně řízkováním.
Trsy dělíme brzy na jaře, než se rostlina dá do intenzivnějšího růstu. Řízkujeme v červnu a v červenci. Listy zakrátíme, abychom snížili výpar z řízku.
Některé odrůdy lze množit i výsevy semen, která vyséváme na jaře v březnu. Podobně si můžeme některé odrůdy vypěstovat ze zakoupených semen. V našich obchodech je k dostání osivo např. odrůdy Shasta Daisy, která má velké bílé úbory a výšku kolem 100 cm nebo Silver Princess, která je nižší (kolem 40 cm), kompaktní a nepoléhavá. Hodí se do záhonů, nádob i do skalek.
Uplatnění v zahradě a kondice
Kopretiny využíváme hlavně v kombinovaných trvalkových záhonech společně se zápleváky (Helenium), plamenkami (Phlox), kohoutky, oměji, stračkami a dalšími trvalkami. Trs kopretin však můžeme pěstovat i jako pěknou solitéru. Často je používáme k řezu do vázy, kde vydrží poměrně dlouho.
Kopretiny zpravidla netrpí žádnými chorobami. Ze škůdců se nejčastěji objevují mšice, proti nimž je žádoucí včas zasáhnout vhodným postřikem.
