Článek
Stejně nedočkaví jsou i zahrádkáři, kteří malé ledoborce netrpělivě vyhlížejí, aby nepromeškali okamžik, kdy se svými zelenými nosánky prodírají ven. Bez jediné oděrky zdolávají zkřehlou půdu, nepokoří je studený vítr ani závěje sněhu. Přes noc mohou úplně promrznout a klesnout k zemi, ale druhý den, jakmile ve stoncích roztají krystalky ledu, už zase vesele stojí.
Zahájení sezóny
Probouzení sněženek začíná už s příchodem podzimu, kdy se půda ochladí a zvlhne deštěm. To je signál k tomu, aby se v cibulkách začaly rýsovat nové listy a květní stvoly. Zakrátko cibulky pod zemí raší, ale pozvolna a jen do doby, než přituhne. Pak podřimují a čekají, až je první paprsky nesmělého sluníčka navnadí a přimějí k rozkvětu.
Když rozkvetou sněženky, zbývá k jaru už jen krůček.
Vykvétají už od února a spolu s drobnými otužilými talovíny a šafrány zahajují sezónu kvetoucích cibulovin.
Nejoblíbenější vyskočilka
Vyskočilka, sněhovka, koukoříček - tak pěkně se sněženkám říká lidově a svědčí to o tom, že je dobře znali už staří zahradníci. Druhů existují téměř dvě desítky, ale žádný z nich není tak vitální a spolehlivý jako naše stará známá sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Měří okolo 10 až 15 cm.
Při přesazování dbáme na to, abychom zakryli celou bílou část stvolu i kousek zeleně.
Z každé cibulky vyrůstá jediný květ, skloněný jako zvoneček, pohupující se na tenké květní stopce. Má bílou barvu a tu a tam zelené skvrnky, z nichž nejnápadnější jsou ty ve tvaru obráceného „U“ nebo „V“ na vnitřních okvětních lístcích. Byla by škoda kolem nich bezmyšlenkovitě projít a přehlédnout medovou vůni a půvab detailů, které nabízejí. Nejlépe je oceníme z jejich perspektivy.
Šlechtitelé se snaží sněžence vnutit pestřejší barvu, ale neúspěšně. Jen žlutá se vloudila do cenného kultivaru Sandersii, u kterého ale nahradila pouze zelenou barvu semeníku a špiček vnitřních segmentů. Díky experimentům však z obyčejné sněženky podsněžník vzniklo mnoho pohledných plnokvětých odrůd, např. Flore Pleno, Blewbury Tart nebo vzácná, uvnitř žlutě žíhaná Lady Elphinstone.
Ozdoba na celý život
Květům příroda sice moc času nedopřála, ale jinak se spokojené sněženky na zahradě udržují celá desetiletí ať už samovýsevem, nebo dceřinými cibulkami, kterými se rozrůstají do trsíků. Rok od roku zabírají stále větší plochu, až ji promění v kvetoucí koberec. Stačí vysadit jednu cibulku a za deset let jich bude na pět stovek! Při pravidelném dělení ještě víc.
Pod polštářkem z mechu vypadají sněženky kouzelně a cibulkám nehrozí předčasné vyschnutí.
Do záhonů přinášejí oživení, když trvalky ještě spí. Díky bílé barvě květů, která nejlépe odráží světlo, září sněženky široko daleko. Rozsvěcují potemnělé kouty u keřů i pod nimi a také okolo kmenů v podrostu listnatých stromů. Jako jedny z mála drobných cibulovin bez problémů snášejí konkurenci kořenů a snadno zplaňují v trávníku či na louce, na rovině i na svahu.
| Možná nevíte, že… |
|---|
| Kořínky a dceřiné cibulky se utvářejí už koncem léta. |
| Listy jsou v době květu poměrně krátké, jakmile květy uvadají, začnou se prodlužovat a zvětšovat, aby zachytily co nejvíce sluneční energie nezbytné pro fotosyntézu. |
| Spolu s listy se prodlužují i odkvetlé stvoly, které pod tíhou plodů padají k zemi. |
| Některé variety, zvlášť plnokvěté, jsou sterilní a množí se jen pomocí postranních cibulek. Tak si zajišťují budoucnost i sněženky, které vykvetly moc brzy a zůstaly neopylené. |
Pěstitelské otazníky
Kde se sněženkám daří nejlépe?
Ve světlém stínu a v polostínu, v půdě neutrální až alkalické obohacené rozleželým kompostem a listovkou, která udržuje dostatečnou vlhkost i v letním období klidu (tzv. dormance) a zároveň dobře propouští přebytečnou vodu. Na těžkém jílu dlouho nevydrží.
Kdy se vysazují?
Cibulky sázíme v září až říjnu do hloubky okolo 10 cm. Pozor! Na vzduchu rychle vysychají a ztrácejí schopnost ujmutí! Mnozí zahradníci dávají přednost jarní výsadbě za zelena, tedy v době, když už dorostly listy.
Co dělat, když odkvetou?
Nejlépe vůbec nic. Za žádných okolností neodstraňujeme ani nesvazujeme listy! Necháme je v klidu zatáhnout, protože slouží k výživě cibule.
Jakou péči potřebují v dalších letech?
Každé tři, čtyři roky vyzvedneme husté chomáče rýčem ze země, ještě když jsou zelené, mohou i kvést. Jeli půda promrzlá, počkáme, až listy začnou uvadat. Trs prsty rozdělíme a jednotlivé rostlinky znovu vysadíme do jamky, která zakryje celou bílou část stvolu a asi 2,5 cm ze zeleně. Dělení, které sněženky udržuje v dobré kondici, je zároveň nejsnazší cestou, jak si oblíbené cibuloviny namnožit do zásoby.
Trápí je škůdci a choroby?
Při dlouhodobém přemokření trpí plísní šedou. Toto houbové onemocnění se rychle šíří, rostliny proto pravidelně kontrolujeme a při napadení zlikvidujeme. Nekompostujeme! Pokud mají sněženky jen chudé olistění a chybí jim květy, objevíme v cibulích nejspíš larvy cibulovky narcisové. Půdu okolo rostlin po odkvětu preventivně utužíme, čímž hmyzím samičkám znesnadníme přístup ke kladení vajíček.
Hodí se k řezu?
V malé křišťálové vázičce vypadají něžné kvítky kouzelně. Stvoly ustřihneme co nejdelší. Ve vodě vydrží čerstvé asi týden. K trvanlivějším aranžím použijeme celé rostlinky včetně cibulek. Aby předčasně nevyschly, obalíme je navlhčeným mechem.
