Článek
Pro oba bylo důležité, aby zahrada působila přirozeně a neokázale. Základní rozvržení zahrady navrhla architektka ing. Naděžda Žaludová z Písku. Ta původně rovný terén zvlnila a vytvořila suché jezírko vyplněné štěrkem. V první fázi budování začali manželé zahradu osazovat kameny. „S tím nám pomohla Bonsai Sumiko Čestmíra Sosnovce,“ říká majitel. „Kameny jsme vybírali až v Trhových Svinách, jsou ze sedlčanské žuly. Tehdy vznikla kamenná kompozice v zadní části zahrady, které říkáme „loď“, a vpravo u živého plotu druhá, která se jmenuje „lotos“. Pak se manželé pustili do jezírka. „Místo suchého jsme chtěli skutečné,“ vysvětluje Ondřej Neff.

Sochy nesmějí být dominantou, svými proporcemi mají zapadat do okolí.
„Pan Pišl z Bonsai centra nás inspiroval k tomu, abychom je z původně plánovaného centrálního umístění přesunuli blíže k domu, na roh terasy. Díky tomu dnes můžeme pozorovat vodu při odpočinku na terase, kde trávíme dost času.“
Jinak manželé ctili původní rozvržení architektky, zejména příchod do zahrady a diagonální cestu ze šlapáků k altánu. Ten slouží jako druhé – letní obytné centrum zahrady.

Dřevěná vrata nic doopravdy nezavírají, slouží jen jako symbolický předěl.
Nebeská zahrada
Z předzahrádky, kde najdete i loubí s pnoucími růžemi, se do vlastní zahrady vchází dřevěnými vraty. Nesou japonský nápis „Nebeská zahrada“. Hned za vraty příchozí vítá pítko tsukubai, a pak už se krok za krokem otvírají jednotlivé pohledy: na altán, na terasu, na kompozici zahrady. Žádná zahrada není nikdy stoprocentně hotová, a tak majitelé už nyní uvažují o dalších úpravách – hlavní koncepci však už měnit nebudou. „Předělávali jsme jen drobnosti, třeba šlapákovou cestičku,“ říká majitel. „Měnili jsme kameny a vysypání kačírkem a budeme měnit můstek.“
Ten nový bude o něco nižší než současný prostě proto, že to po dešti dost klouže, ale nebude červený, třebaže v Japonsku to bývá zvykem. Místo toho na zahradě objevíte červené závěsné krmítko na borovici. Majitel také rozmýšlí, kam a jak rozmístit bodová svítidla, aby byly osvětlené dominanty.

Z dílů skládanky – javorů, můstku, cestičky – se dá poskládat kýč, nebo zahrada, jako je tato.
Propojení bytu se zahradou
Pro majitele bylo velmi důležité praktické propojení bytu se zahradou. Proto, když něco nového do zahrady komponují, začínají plánovat uvnitř bytu. „Odsud se na výsledek potom budeme dívat. Například když jsme vymýšleli umístění velkého kamene nad jezírkem, tak nám pomáhala dcera Ljuby, která seděla na bobku a „dělala kámen“, zatímco my jsme ji navigovali, kam se má posunout. Záleželo opravdu na centimetrech, aby všechno zůstalo harmonické, aby se něco s něčím nekrylo a tak podobně.“
Manželům jde také o neokázalost. Proto jim nevadí, když občas přijde zahradnický estét s tím, že na tento typ zahrady nepatří túje nebo něco jiného. „Ať si každý dělá svoji zahradu po svém, nám se to líbí přesně takhle a dospěli jsme k tomu hodně důkladným promýšlením. Túje se dobře stříhá, a tak ji tady máme, stejně jako tu máme tisy, skalník nebo buxusy. Je to inspirovaná zahrada a my z té inspirace vybíráme prvky, které vyhovují našemu životnímu stylu – a tečka. Není v Kjótu, je ve Zvoli, z českých kamenů, a dělali to čeští lidé.“

Před terasou se u domu našlo místo na sbírku bonsají.
Zahrada v zahradě
Velkým zásahem do terénu bylo vybudování meditační zahrady, kterou manželé zřídili za domem před proskleným ateliérem. Japonci tomuhle pojetí říkají zahrada v zahradě. Je řešená úplně jinak než zbytek pozemku, majitelé dbali na to, aby byla barevně co nejstřídmější. Proto jsou tam jen tmavé, téměř černé kameny a bílý písek. Z rostlin tu sázeli jen bambusy a trávy a jen jednu koniferu, která tuhle část uzavírá. „V zenové části jsme se asi nejvíc přiblížili reálným japonským zahradám,“ míní majitel. Je tu vyvážená zeleň, kámen a voda, přičemž vodu zastupuje jednak bílý štěrk, jednak voda v očistné studánce tsukubai. „Zbývá ještě dokončit plůtek s vrátky, kterými se bude vcházet, abychom se tento prostor maximálně oddělili od zbytku pozemku.“

Pítko tsukubai má být obklopeno vlhkomilnými rostlinami.
Soulad a prostota
Při výběru dřevin se majitelé radí s odborníky, studují literaturu a navštěvují semináře o tvarování dřevin v Bonsai centru v Libčanech. Některé bonsaje si tvarují sami, jiné – třeba borovicovou stromovou bonsai – koupili již vzrostlou stejně jako další tvarově zajímavé stromy, k nimž patří například vzrostlý cedr, kulovitá kryptomerie a vysoký cypřišovec. Japonská zahrada se samozřejmě neobejde bez listnáčů – majitelé sázeli hlavně okrasné javory. Listnáče využili i k odstínění zahrady od ulice.
Na prostorné zahradě hnízdí téměř na každém stromě ptáci. Majitele inspirovali ke koupi klíče k určování ptáků a dalekohledu. „Před časem jsme se rozhodli vyhodit televizi a vystačíme si s pohledem z okna…“ A že je co pozorovat! Dobře vytvořená orientální zahrada není založená na květech, ale na tvarech a na rytmu stěžejních prvků. „Nedá se říci, že by naše zahrada byla v některém období krásnější než jindy.
Ona je jen s měnícím se denním světlem a s ročním obdobím neustále jiná,“ rozjímá majitel. Důležité je, aby na zahradě tohoto typu nebylo nic znásilněno dogmaty poučujícími, co je dobře a co špatně. „Filosofie orientu je v prostotě. Při toulkách lesy na Sedlčansku kolikrát objevíme tak pěknou sestavu kamenů, že by ji žádný japonský mistr neudělal líp.“