Článek
Javor mléč (Acer platanoides), klen (A. pseudoplatanus), babyka (A. campestre) - to všechno jsou klenoty naší divoké přírody, arboret a parků. Jenže není u nich kolosální pouze krása, nýbrž i rozměry, kvůli nimž v běžné zahradě neobstojí.
Od toho jsou tu tzv. japonské javory, zastoupené javorem dlanitolistým (A. palmatum) a japonským (A. japonicum). Ty se s příchodem chladných nocí barví do ještě brilantnějších odstínů a díky pomalejšímu růstu a kompaktnějším proporcím si jejich orientální šarm užijeme i na malých pozemcích, v předzahrádkách či nádobách.
Delikátní tvary
Důvodem k pořízení není nic jiného než olistění, delikátně tvarované jako od mistra řezbáře. Listy odrůd javoru dlanitolistého měří od 3 do 12 cm, zatímco u javoru japonského mohou být až dvojnásobně delší.
Tvarem připomínají nataženou dlaň, mají typicky pět až sedm, někdy i devět až jedenáct zašpičatělých „prstů“ se zoubkatými okraji, rozdělených mělkými či naopak výrazně hlubokými zářezy.
Zvláštním kouzlem oplývají filigránsky řezané formy javoru dlanitolistého (Dissectum). Rostou víc do šířky než do výšky.
Populární kultivary odvozené od variety javoru dlanitolistého zvané dissectum zdobí filigránsky stříhané listí. Skoro to vypadá, jako by jejich koruna zarůstala něžnými kapradinkami.
Jako novoroční ohňostroj
Máloco se vyrovná okamžiku, v němž se japonské javory připravují na přezimování. Jak jsou dny stále kratší a noci chladnější, zelený pigment chlorofyl mizí a postupně odhaluje barvy, které v listu byly vždycky přítomné, avšak našim očím neviditelné.
Zpravidla platí, že odrůdy v létě zelené (Aureum, Sango-kaku, Seiryu) se na podzim přebarvují do zlatožlutých až oranžovočervených tónů, zatímco ty tmavě vínové (Atropurpureum, Bloodgood, Trompenburg) plápolají v říjnu karmínovou červení.
Šarlatem na podzim září hluboce laločnaté listy odrůdy javoru dlanitolistého (Acer palmatum) Trompenburg.
Žilky a řapíky v odstínu bordó vynikají při podzimní přeměně na listech odrůdy Corallinum, vysoké jen okolo 2 m.
Úchvatné barevné změny nepřicházejí naráz, ale postupně, a tak nás často překvapí listy pestřejší než malířova paleta. Jeden je zelený s fialkovým melírem a žilkami v odstínu bordó (Corallinum), další třeba žlutý se špičkami z rumělky (Orange Dream).
Až se barevné divadlo snese z koruny na zem, vyniknou na větvích zavěšené „vrtulky“, známé „nosy“ z dětských her. Jsou to plody, křídlaté dvounažky, nesoucí semena, která se díky křidélkům mohou dostat po větru (i po vodě) do větších vzdáleností.
V záhonu i v nádobě
Čím menší zahradu máme, tím víc času věnujme výběru kultivarů. Některé tvoří větší keře, jež často rostou víc do šířky než do výšky, jiné menší stromy s oválnou, deštníkovitou nebo sloupovitou korunou.
Výjimkou nejsou ani rouby na krátkém holém kmínku, které bývají šperkem skalek a kamenných koryt. Javor dlanitolistý patří k oblíbencům dokonce mezi bonsajisty.
Nejkrásnější jsou na javorech pestré listy. Bez nich by byl podzim, ale i naše zážitky z procházky po zahradě o hodně chudší.
Většina kultivarů, ač jsou bohatě olistěné, působí nadýchaně, vzdušně, lehounce jako obláček z peří. Přesto není snadné je do zahrady umístit.
Na vině nejsou ani tak výrazné listy jako spíš nádech orientu, jenž korunuje jedinečnost zahrad v japonském stylu. Radost nám udělají i na chalupě, když jim dopřejeme ty správné parťáky.
Pestré listy stojí za to schovat si do knížky nebo z nich třeba vytvořit důmyslnou dekoraci na okenní parapet či koláž na zeď.
Po opadu listů si lépe všimneme plodů opatřených křidélky, díky nimž mohou cestovat na velké vzdálenosti.
Pod stromy, ve smíšených záhonech nebo na břehu jezírka vypadají báječně ve skupince s odlišně vybarvenými rodinnými příslušníky, ale i s dalšími dřevinami, jako jsou borovice, jalovce (Juniperus), svídy (Cornus), brsleny (Euonymus), zlatý jilm (Ulmus x hollandica) Wredei.
Zvláštní půvab mají v kombinaci s bambusy a dlouze stébelnatými trávami typu ozdobnice (Miscanthus) a pampasu (Cortaderia). Na záhonu či ve větší nádobě k nim přizveme dlužichy (Heuchera), bohyšky (Hosta), pryšce (Euphorbia), kapradí nebo třeba pomněnkovce (Brunnera macrophylla) Jack Frost zdobené stříbřenkou.
Nepřítel vítr
Musíme si pořádně promyslet, kam japonské javory vysadíme, protože málokteré jiné u nás dostupné dřeviny jsou tak vybíravé.
Nejlépe se cítí na lehce zastíněných místech. Na plném celodenním slunci často trpí úžehem, zvlášť je-li zemina příliš suchá. Sucho je stresuje, na to pozor hlavně u rostlin v nádobách! Na druhou stranu jim nesvědčí přemokření, hrozí jim pak houbové choroby.
Každá sezona má svého krále a královnu. Zatímco sakury si nasazují korunku na jaře, závěru sezony kralují japonské javory v bezpočtu odrůd.
Půdu, která by neměla obsahovat moc vápníku, před výsadbou do hloubky zkypříme, obohatíme dobře vyzrálým kompostem, přidat můžeme listovku a v případě nutnosti zlepšíme propustnost přimícháním písku nebo na dno jámy nasypeme vyšší vrstvu štěrku, která zabrání zavodnění.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
A pak je tu vítr! Ten z křehkých pletiv umí rychle vysát vodu, listy hnědnou a při doteku se drolí. Proto japonské javory nikdy nesázíme do průvanu! Před škodlivými účinky větru je ochrání vyšší sousední rostliny nebo živý plot.