Nadšený fotograf si na zahradě vytvořil miniaturní vesničku. Čilý život myšek v ní vzbuzuje úsměv

Řeklo by se, že v padesáti letech by měl mít člověk už rozum a eventuální hračičkovství by jej mělo už dávno opustit. Spousta padesátníků by ovšem s takovým názorem nesouhlasila, a spíš by pronesla něco v tom smyslu, že „to člověk v sobě buď má, nebo ne“. A věk s tím nemá co do činění.

Přesně tak by určitě reagoval padesátník Simon Dell z Jižního Yorkshiru. Trpěl depresemi, a když se jednou tak díval po zahradě, upoutaly ho kočky sedící za plotem, které něco soustředěně na jeho pozemku pozorovaly. Byla to myš. Simonovi se malého tvorečka zželelo a neprodleně mu vytvořil domeček a plot své zahrady doplnil o ostnatý drát, aby k němu kočky nemohly. „Své“ první myši dal jméno George.

Možná to zní dětinsky, myš mohla kdykoli z jeho zahrady vyběhnout, a dostat se tak kočkám či kterémukoli jinému predátorovi do spárů někde mimo ni. Nicméně myš si zjevně nový chráněný prostor oblíbila. A v domečku se začala objevovat pravidelně.

To Simona povzbudilo a začal pro myš a její kamarádky vytvářet další a další domečky různých tvarů a velikostí. Na výrobu použil pár svých starých bot, ale také nejrůznější kusy starého, nepotřebného dřeva a další podobné předměty, které by jinak skončily na smetišti. Takto postupně vznikla malá vesnička, kde nechybí snad nic. Myši tu mají malou hospodu, knihkupectví, a dokonce i hobití domečky s charakteristickými kruhovými dvířky. To vše roubí spousty živých květin.

A jeho vesnička plná myší žije svým tichým, zato velice čilým životem. Se stejnou láskou, s níž buduje domečky, Simon také natáčí jejich obyvatelky. Aby je přilákal, neopomene jim do domečků i kolem nich přichystat spoustu laskomin, například v podobě oříšků. Svá videa a snímky pak zveřejňuje na sociálních sítích, kde má desítky tisíc odběratelů.

„Bez fotografování a radosti z vytváření maličkých věcí pro maličké tvory bych zase brzy upadl do hluboké deprese. Fotografování mi dalo záminku, abych se vzchopil, a myší vesnička mi vrací úsměv do tváře,“ přiznává v reportáži agentury SWNS.

„Vždycky jsem trpěl depresemi a strachem a nemohl jsem ani spát. Ony tu ale jsou, aby mi byly oporou v dobrých i zlých časech, a pro spoustu lidí jsou důvodem k tomu, aby se každý den měli nad čím pousmát a zvedla se jim nálada,“ říká.

Po šesti letech rozšiřování vesničky a pravidelného natáčení je podle Simonova přesvědčení v jeho kolonii okolo 20 myší, které patrně tvoří dvě početné rodiny.

„Od roku 2018, kdy jsem s konceptem myší vesnice začal, se toho spousta změnila a vesnička se rozrostla. Mnoho domečků přibylo, ale i zmizelo. Jediným limitem je mi má vlastní představivost a dovednosti potřebné k vytváření nových domků. Neboť vše je vyrobeno ručně,“ pokračuje Simon.

Nejnovějším přírůstkem do vesničky je hospoda nazvaná U hromady klád.

Simon, který se ovšem nezaměřuje výhradně na fotografování a filmování myší vesničky, ale věnuje si i dalším objektům v přírodě, je velmi šťastný z odezvy svých sledujících na sociálních sítích. „Vždycky bylo mým cílem vzbuzovat v lidech radost a zároveň s tím udržovat svou mysl i tělo aktivní,“ uzavírá.