Na tom našem dvoře

Dříve byly venkovské usedlosti výborně dispozičně řešeny. Domy se stavěly většinou při straně pozemku tak, aby vedle obytného stavení zbyla ještě co možná největší využitelná plocha dvora. Sousední dům byl do dvora obrácen jen zadní stěnou bez oken, dvůr tedy představoval ideální soukromý prostor, navíc často skrytý před pohledy z okolí ohradní zdí s bránou.

Stavení měla obvykle obdélníkový půdorys. Za obytnými místnostmi následovaly chlévy, kolny a další hospodářské zázemí, zadní část dvora uzavírala stodola. Cestu z domu do chlévu a stodoly šlo absolvovat takzvaně suchou nohou – střecha byla přetažena nad zápražím i navazujícím chodníčkem. Naproti domu stál špýchar (sýpka) – aby byl dobře na očích, někdy ve dvoře stál i výminek, samostatný domek pro vysloužilého hospodáře.

Dvůr – plocha uprostřed – býval dost prostorný, aby se do něj dalo pohodlně vjet s povozem. Zpravidla tu rostl jeden velký strom, který poskytoval stín. Pod ním bylo hnojiště, kam se vyhazoval hnůj z chlévů. Na dvoře bývalo živo. Hrály si tu děti, po dvoře se hemžila drůbež a další domácí zvířata, štípalo se tady dřevo na topení. Vše potřebné bylo při ruce a hospodář měl rychle přehled, kde se co děje.

Posezení i parkoviště k dnešku patří

Ten, kdo dnes vlastní chalupu, má málokdy v úmyslu klasicky hospodařit. Snahou chalupářů je naopak v prostoru dvora vytvořit pohodlné odpočinkové místo, kde se může v soukromí posedět a dají se tu i přijímat hosté. Takové místo se zahradním nábytkem máme snahu zastínit, například stříškou, pergolou nebo aspoň slunečníkem, a ochránit před nepřízní počasí. Aby bylo možné posedět i po setmění, je vhodné dvůr osvětlit.

Základem pro využívání dvora je bezprašná povrchová úprava. Ať už je dvůr rovinatý nebo svažitý, vyhrává obvykle nízký trávník, doplněný záhonovou výsadbou podél zápraží a několika stromky a keříky. Část plochy lze i vydláždit, což je praktické hlavně tam, kde se často chodí a jezdí autem, které může před garáží (upravenou z dřívějších hospodářských prostor) také parkovat. Vhodná je dlažba z přírodního kamene, ale i ze zatravňovacích dlaždic či z betonových tvarovek. S vydlážděnou plochou to však není nutné přehánět, aby dvůr nepůsobil jako městské parkoviště.

Nejdřív zasaď strom

Pro založení výsadby bývají na dvoře horší podmínky než v zahradě. Je tu málo místa a v blízkosti staveb bývá stín. Nabízí se využít především dřeviny a květiny pnoucí, méně vzrůstné a méně náročné na pěstování. Barevnosti prostoru lze docílit výsadbou letniček, trvalek i cibulovin do nádob, truhlíků, korýtek, ale i zvýšených záhonů, které zajímavě zpestří jednotvárnou plochu dvora.

Pokud se rozhodneme mít ve dvoře strom, vraťme se k osvědčeným domácím druhům, kterým dávali přednost i naši předkové. Dominantou může být lípa, bříza, habr, dub, buk, javor, jírovec, jasan i topol, z ovocných stromů jabloň, třešeň, višeň, hrušeň, z jehličnatých borovice nebo jedle, ale oblíbeným stromem je i ořešák. Z menších dřevin je možné doporučit hlošinu, střemchu, kalinu, dřišťál, dřín, meruzalky, jalovec a botanické růže.

Ze zahradnictví si však můžeme zrovna tak přinést druhy nepůvodní, přesto pěkné a již mnohokrát osvědčené: pěnišník, zerav, cypřišek, magnólii, skalník, zimostráz, malé jedle a smrky i další.

Jsou-li podmínky příznivé, především z hlediska klimatu, můžeme dvůr využít i k založení bylinkové zahrádky nebo skalky. Sběratelé a nadšenci pak můžou mít na dvoře třeba přehlídku bonsají či zeleň specifického zaměření – sbírku denivek, netýkavek, fuchsií a podobně.

Koutek pro děti, plavce i umělce

Přání, jak využít dvůr, však můžou směřovat úplně jinam. Nikde není striktně dáno, že nutně musí být vizitkou zahradníkova umu. V zelené trávníkové ploše se může zrovna tak blyštět modrá hladina koupacího jezírka nebo i bazénu, rodina s dětmi zase dá přednost hracímu koutu s pískovištěm a malým domečkem.

V závislosti na našich zálibách se dvůr může proměnit v muzeum starého zemědělského náčiní nebo motorek, nebo třeba v galerii soch. Dovoleno je vlastně všechno, co bude pro nás i okolí příjemné.