Muž 13 let buduje za domem japonskou zahradu. Čistotu jejího stylu oceňují i Japonci

Jezírko s koi kapry, klenutý můstek přes něj, brány torii, lucerny, bonsaje, čajovna, pavilon, malé pagody... To jsou jen některé z mnoha charakteristických prvků, které lze v zahradě 54letého Martina Fittona objevit.

Své království za řadovým domem, který obývá společně s rodinou na předměstí anglického Bristolu, začal vytvářet před třinácti lety.

Martin společně s rodinou vyrazil v roce 2009 na dovolenou do Dorsetu, kde mj. navštívili i velkou soukromou zahradu Compton Acres ve městě Poole. Tam poprvé spatřil, jak vypadá hezky vedená zahrada v japonském stylu.

„Nikdy předtím jsem v japonské zahradě nebyl. Připadala mi tak tichá a klidná. Jak jsem se tak kolem rozhlížel, říkal jsem si, že tohle rozhodně zvládnu také. Miluji, když mohu být na zahradě, a vždycky mě bavila práce se dřevem, takže se v tom spojily hned dva mé koníčky,“ svěřil se Angličan reportérům agentury SWNS.

Když se vrátili z dovolené domů, začal přemýšlet, čím začít. Jejich dvě děti Rhys a Vanessa byly tehdy už náctileté, a tak prolézačky a letní domeček, které jim na počátku milénia na zahradě postavil, už nevyužívaly. Domeček se ale nyní hodil.

Martin jej upravil a proměnil v čajovnu. „Je to první věc, kterou spatříte, když do zahrady vstoupíte, a je to také první věc, kterou jsem udělal,“ říká.

Postupně pak proměňoval další části zahrady – přibyla zenová zahrada, pavilonek a japonská treláž. Vše si postavil a vyrobil sám – s jedinou výjimkou, a to jsou lucerny z betonu. K tomu si přizval na pomoc odborníka.

„Je to velice obohacující. Když přijdu z práce domů, nevysedávám jen u televize, ale mám plné ruce práce na zahradě,“ pochvaluje si muž, který se živí jako řidič cisterny.

„Mám to tu rád všechno. Nedávno jsem renovoval horní část zenové zahrady, takže to je patrně teď moje nejoblíbenější část. Rád se svou ženou sedávám v pavilonu s šálkem čaje nebo s pivem a dívám se jen tak do zahrady. Je to velmi uklidňující,“ pochvaluje si Martin, který během let navštívil ještě další japonské zahrady v zemi.

Chtěl, aby ta jeho byla co nejvíce tradiční, co nejvíce blízká japonské kultuře. A proto začal japonské zahrady důkladně studovat.

„Začal jsem u časopisů a knih, protože jsem tehdy ještě neměl k dispozici internet. Od té doby, co mi byl dostupnější, začal jsem hledat inspiraci i tam. Chtěl jsem mít jistotu, že všechno bude japonské a že se mi tam nevmíchá nic čínského. Chtěl jsem, aby to bylo stylově čisté a ne nějaký mišmaš,“ říká.

Nakonec se s několika lidmi z Japonska spřátelil, a když si nebyl něčím jistý, prostě jim napsal s prosbou o radu či překlad. Sám v Japonsku nikdy nebyl, ale plánují se tam společně se ženou vypravit za pár let, u příležitosti společné oslavy 60. narozenin.

Z Martinovy zahrady je nadšená nejen jeho vlastní rodina. Během let si získala velkou popularitu a uznání v okolí, ale i ve světě. Pochvaly z nejvzácnějších přicházejí z Japonska. Tamní fanoušci jeho zahrady oceňují zejména úctu a zaujetí pro tradici.

„Ohlas na zahradu je ohromující. Chválí mi ji i Japonci, což je opravdu krásné. Nechtěl bych je urazit tím, že dělám něco špatně,“ doznává a dodává:

„Jsem opravdu rád, že jsem se rozhodl ji udělat, a doufám, že jsem pro ostatní lidi vytvořil prostředí se stejným klidem a mírem, jaké jsem cítil při návštěvě své první japonské zahrady já.“