Článek
Vytrvalé příbuzné rajčat, brambor nebo třeba jedovatého rulíku zlomocného si až do půlky léta sotva všimnete. Ač její trsy každým rokem pěkně přirůstají, trávově zelené, kosočtvercové listy patří spíš k těm obyčejnějším a mezi ostatní zelení se snadno ztrácejí.
Ani bílé pěticípé květy nakvétající v paždí listů od června do srpna nikoho příliš neohromí. Teprve až se květy promění v plod, začne být rostlina pořádně zajímavá.
Z šedé myšky zářivou hvězdou
Nejdřív se na dlouhých stopkách objevuje úzce protáhlý kalich v jablečně zeleném odstínu. Při zrání se nafukuje a získává zdravější barvu přecházející od žluté až po důvěrně známou šarlatově oranžovou.
To už se v každém z buclatých uzavřených lampionků s typicky papírovitou texturou leskne oranžová bobule, ne větší než třešeň, která sice není na rozdíl od plodu jednoleté mochyně peruánské (P. peruviana) určena ke konzumaci, ale není ani smrtelně jedovatá. Po požití však může vyvolat žaludeční a střevní obtíže. Zbytek rostliny jedovatý je, jak už to ostatně u druhů z čeledi lilkovitých bývá.
Mochyně nebo taky měchunka, psí višeň či liščí jablíčko, chcete-li, je zkrátka trvalka pro okrasu, která jako jedna z mála rostlin dokáže záhonům vrátit žár letních dní.
Okrasa, nebo plevel?
Vzhled židovské třešně sice lehce zavání exotikou, v českých zahrádkách ale rostla odjakživa.
Na slunném až mírně zastíněném záhonu dělá velký dojem mezi jednoletou lichořeřišnicí (Tropaeolum majus), zlatolistými tavolníky (Spiraea japonica) Golden Princess a modrokvětými šantami (Nepeta). Půvab neztrácí v sousedství hvězdnic (Aster) ani okrasných trav, jako jsou dochany (Pennisetum) či třtina ostrokvětá (Calamagrostis x acutiflora).
Daří se jí rovněž na problematičtějších místech pod keři, stromy, na navážce i v příkopu. Ale pozor! Jakkoli úchvatná mochyně je, nenechávejte ji dlouho bez dozoru! Pomocí podzemních výhonků se bujně rozlézá do všech stran, což slabší rostliny stojící v cestě špatně snášejí.
Pokud ji nechcete pěstovat v květináči, pomůže vám zkrotit její rozpínavost podzemní kořenová zábrana, např. zakopaný kbelík. Anebo vždycky na jaře vyškubejte tolik výhonů, kolik je zapotřebí. Nejlépe po zálivce nebo dešti, aby dužnaté kořeny šly snáze vytáhnout a nezůstávaly v zemi, jinak znovu obrazí.
Barevné krášlení venku i v bytě
Než natrhané výhony vložíte do vázy s vodou, odstraňte z nich spodní listy a klidně k nim přidejte všechno, co vám v záhonu ještě přijde pod ruku. Z dlouhých lodyh se dobře stáčejí věnce, ale můžete jimi taky olemovat zahradní branku nebo je strčit jen tak do konve na zalévání a vytvořit stylové podzimní zátiší.
Lampionky si i po utržení uchovávají sytou barvu dlouhé měsíce, výborně se hodí do suchých vazeb.
Bezlisté výhony sušte celé buď ve váze, nebo zavěšené na šňůře. Jednotlivé kalichy vhodné do tzv. vypichovaných a lepených aranží rozložte na síto či do lísky.
Několik lampionků určitě nechte viset na trsech venku, zahradu rozzáří i v době, kdy si je vezme do parády první mráz a sníh.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Sychravé počasí z nich nakonec vykouzlí průhledné ozdůbky s viditelnou žilnatinou jemnější než krajkoví.