Článek
Měsíčnice roční (Lunaria annua) zakládá v prvním roce po výsevu růžici listů a střádá potřebnou energii, kterou druhým rokem přeměňuje v bohatství květů. Záhy po odkvětu utváří semena a tím její životní cyklus končí.
Barvy ve stínu. Měsíčnici se daří i bez slunce. Podívejte, jak jí to sluší po boku stínomilné rodgersie (Rodgersia podophylla)!
Když se s ní potkáte u lesíka, na příjezdové cestě k zahrádkářské osadě nebo na rumišti, tak je jasné, že někomu utekla ze záhonu a zplaněla. Je to totiž náruživá cestovatelka a svévolně se přesévá. K přepravě semen na větší vzdálenosti využívá sílu větru.
Miláček pro všechny. Měsíčnici roční si oblíbíte pro její skromnou povahu, sympatickou rozpínavost a půvab patrný v každé roční době.
Prostá, ale nepřehlédnutelná
Ze zdravých semen vyrůstají statné, až metr vysoké rostliny s pevnou, řídce větvenou ochlupenou lodyhou. Listy jsou poměrně velké, drsné, srdcovitě tvarované s okraji zubatými jako kotouč od pily. Až na krémově panašovaný kultivar Variegata mají středně zelený odstín.
Jako křídla bělásků. Křehké bílé květy zřetelně vystupují z okolní zeleně. Snadno se kombinují prakticky s čímkoliv.
Vzhled listů spolehlivě prozradí, že jde o měsíčnici roční, a ne o večernici vonnou (Hesperis matronalis), která když rozkvete, jako by jí z oka vypadla.
Hříčka přírody. Vzácné překvapení s květy ve dvou barvách vzniklo náhodnou mutací v porostu. Není příroda fascinující?
Drobné květy složené ze čtyř korunních lístků přinášejí radost od dubna do června. Kromě šeříkově fialových existují rovněž bělokvěté variety. Hříčkou přírody jsou květy vymalované oběma barvami najednou.
Na rozdíl od své sestry, zákonem chráněné trvalky měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva) rostoucí planě v přírodě, nevydává tahle dvouletka žádnou vůni. Výborně se hodí k řezu do vázy.
Nostalgická nálada. Místo v porcelánu po babičce spolu s měsíčnicí sdílejí tulipány, šanty a květy jahodníku.
Radost až do zimy
Blízká příbuzná chejru, řeřichy a zelí, s nimiž sdílí čeleď brukvovitých (Brassicaceae), umí stárnout s grácií a vnést vzrušení i do podzimních a zimních záhonů.
Rychlý proces. K významným opylovačům měsíčnice patří dlouhososka velká a dlouhozobka svízelová. Záhy po opylení se začínají vyvíjet plody.
Na sklonku života vkládá měsíčnice veškerou energii do tvorby velkých, ale lehounkých placatých semen, jež se vyvíjejí v bezpečí eliptických plodů zvaných šešule. Ty přecházejí od světle zelené přes fialovou ke slámově žluté. Když z nich zbyde jen papírovitě tenká, stříbřitě lesklá přepážka, září jako měsíc na noční obloze.
Vytrvalá okrasa. Bez známky života, a přece nádherná jako měsíční záře. Stříbřité tolárky odvane až mrazivý lednový vítr.
Právě podoba obnažených šešulek s naším nejbližším kosmickým sousedem dala měsíčnici rodové jméno. Možná jste jim jako děti také říkali stříbrné tolary nebo Jidášovy penízky.
Jak mít květy každé jaro
U měsíčnice nikdy předem neodhadnete, kde se znovu objeví. Chcete-li mít nad rostlinkami kontrolu, musíte semena posbírat dřív, než se zatoulají po okolí, tedy někdy od půlky července do konce srpna.
Nová generace. V mladých šešulích prosvítají zárodky semínek. Obvykle jich jediný plod nese čtyři až šest.
Semena vysejte nejlépe hned, mělce do běžné zahradní zeminy a přímo tam, kde mají rostliny kvést. Kvůli dlouhým kůlovitým kořenům špatně snášejí přesazování, nehodí se ani pro pěstování v květináči. Dopřejte jim slunce a přilákají první motýly, skvěle prospívají i v grošovaném stínu před keři.
Čas sběru. Vyčkejte, až chlopně plodu seschnou a zkřehnou. Vyzrálá semena mají tmavohnědou barvu.
Tip: Chcete znát trik, jak se z květů těšit každé jaro navzdory tomu, že jde o dvouletku? Semena vysévejte každoročně. Nebo aspoň dva roky po sobě a nechte na měsíčnici, ať zbytek udělá za vás. Nastartujete tak koloběh, který neskončí, dokud si to sami nebudete přát.
Ohleduplná společnice
Může jí být všude jako máku, přesto nikdy nepotlačí přednosti ostatních rostlin ani je neomezí v růstu. V roli společnice tulipánů a narcisů měsíčnici sotva něco překoná. Neodolatelně působí vedle zelenožlutých pryšců (Euphorbia polychroma) či obřích listů rodgersie (Rodgersia podophylla).
Na zahrádce lesního charakteru ji zkombinujte s orlíčky (Aquilegia), kapradím a klidně i s rudými pruty svídy bílé (Cornus alba) Sibirica. Po odkvětu vyzdvihuje šarm letních trvalek, jako jsou denivky (Hemerocallis) či mavuně (Centranthus ruber).
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Zaujme i v chladné části roku, když už v ní nezůstala ani kapka života. Ať už po boku okrasných trav na záhoně, nebo jako součást suché aranže v bytě.