Manželé si vybudovali na zahradě bludiště. Radost z něj mají malí i velcí

Bludiště na soukromé zahradě v Choceradech je v okolí známou atrakcí, a tak se majitelům návštěvy jenom hrnou. K těm nejčastějším a nejvděčnějším návštěvníkům samozřejmě patří děti z okolních školek a škol.

Výjimkou ale nejsou ani rodiny, které městečkem procházejí v rámci víkendového výletu a stihly se dopředu na návštěvě domluvit.

Když nás manželé na prohlídku pozvali, neváhali jsme ani chvíli a vyrazili si bludiště projít na vlastní pěst. Na nápad postavit si na zahradě vlastní bludiště přišel náš hostitel pan Jiří, který měl nejrůznější labyrinty odjakživa rád. S pracemi začal v roce 2007.

„Nejdříve to ale byly jen kůlky v zemi a mezi nimi natažený provaz, ale nebylo to ono. Vylepšil jsem to ptačím zobem. Až jsem nakonec dospěl k tújkám,“ říká majitel. Koupil je už trochu vzrostlé a bylo jich rovnou kolem devadesáti.

Doma si sedl a namaloval plánek. Pak podle něj začal stromky „šoupat do země“.

„Rychle jsem ale poznal, že je mi plánek na nic. Natáhl jsem proto podle fantazie po zahradě dlouhý bílý provaz a tújky sázel podle něj,“ popisuje Jiří. Tak vznikly mezi stromky klikaté uličky a ptačí zob je nyní po okrajích bludiště. Labyrint zabírá plochu 20x14 metrů.

Cestu kromě zmiňovaných tújí lemují i další stromky, keříky a květiny. Při průchodu si lze povšimnout mladého doubku, několika smrčků, zlatého deště, menšího rododendronu, v jednom rohu je vidět buxus a jinde zase ze země vykukuje trs flox. Obzvláště zábavné je procházet tunýlky porostlými břečťanem.

V současné době jsou všechny stromky už pěkně vzrostlé, a tak je manželé vždycky jednou za rok prostříhají, aby bylo možné bludištěm dobře procházet. Výška jeho „stěn“ je téměř ke dvěma metrům, takže i dospělý člověk se snadno brzy „zamotá“.

První cesta zeleným labyrintem člověku může zabrat klidně i deset minut, jak má Jiří s manželkou vysledováno.

Na cestě je možné se orientovat podle klaunských terčů opatřených nápisy bodře informujícími o tom, že daným směrem cesta rozhodně nevede.

„Ty mi udělal kamarád,“ usmívá se Jiří. Bludiště rovněž zdobí porůznu rozvěšené hrníčky, na jednom místě vykukuje i stará plácačka na koberce.

K oddechu slouží lavička ukrytá uprostřed mezi stromky a v závěrečné části cesty je třeba překonat i menší vodní překážku.

Na toho, kdo by snad v bludišti příliš tápal, mohou jeho přátelé dohlížet z nově postavené rozhledny, která stojí hned vedle. Vystoupat na ni stojí v každém případě za to. Člověk si udělá hezkou představu o celém bludišti a navíc je z ní hezký rozhled na okolní lesy.