Majitel si zařídil dvorek u domu ve vinařském stylu

Dvůr pana Jaroslava, který proměňoval společně s manželkou, býval dříve typickým dvorkem malého řemeslnického domku postaveného v roce 1783.

„K domku patřilo malé hospodářství a později se stal výměnkem pro zdejší hospodu. Moji předkové tu žijí již od roku 1830, kdy proběhla první přestavba a domek byl zvýšen o jedno patro. V roce 2010 jsem přestavěl půdu na obyvatelné podkroví a nyní nás v domě žije sedm, počínaje mojí 82letou matkou a konče mojí 4letou vnučkou. Protože jsme zvyklí žít celá rodina pohromadě, líbil se nám při našich cestách po Evropě způsob francouzských nebo italských rodin žijících v usedlostech, kde díky teplým večerům mají možnost večeřet společně pod širým nebem,” píše náš čtenář.

Jaroslav je truhlářem a za dvorem měl dílnu, kde po 25 let pracoval. Protože se ale přiblížil důchod, rozhodl se věnovat daný prostor ve prospěch celé rodiny.

S pracemi začal před čtyřmi lety, za vzor pro budoucí vzhled dvora si vzal typické moravské vinařské dvorky.

„Vinná réva nám na dvoře roste již 30 let, a tak jsem ji využil k zastínění a pěstování vína. Velkou inspirací byl pro mě a moji manželku pobyt u Grenoblu, kde jsme bydleli několik dní v penzionu při naší cestě po Francii. Byla to stará zemědělská usedlost a my jsme snídali a večeřeli s rodinou v úžasných prostorách, které rodina používala více než 200 let. Tehdy jsem si uvědomil, že náš dům je také tak starý a zaslouží si podobnou rekonstrukci,” vysvětluje Jaroslav.

Nejenom jako profesionální truhlář, ale jako každý správný kutil si všechno na dvoře udělal sám. Počínaje položením zámkové dlažby, přes tesařské, kovářské i elektrikářské a instalatérské práce.

„Většina dřeva pochází ze starých trámů nebo fošen uskladněných v jedné stodole více než 50 let. Nejstarší části dubových fošen jsou ze starého ležáckého sudu, který měl objem 50 hl a měli jsme ho na zahradě jako zahradní domek více než 50 let. Předtím ležel 50 let v pivovarském sklepě. Všechny háky a hřebíky, na které věšíme dekorace, pocházejí z našeho dvora a jsou ručně kované,” vypočítává čtenář.

Zajímavým okamžikem byla likvidace starého betonového povrchu dvorku. Při jeho odkopávání Jaroslav narazil na odpadní jámu, kam jeho předkové odhazovali vše nepotřebné. Pro zručného kutila se takový nález rovnal pokladu. Všechno z jámy vybral, pečlivě očistil a zrestauroval.

V současné době je dvůr podle jeho mínění už takřka hotový, zbývá postavit pec na chléb a pizzu, na kterou se chystá na jaře příštího roku. Podpecí má již hotové.

„Dvůr nám slouží opravdu tak, jak jsme si to představovali, scházíme se tu v létě pokaždé, když to počasí dovolí a vaříme společnou večeři. Naše rodina se tak každý večer schází a pokaždé máme o čem mluvit a co dalšího plánovat. Mimo to pořádáme akce pro kamarády, schází se nás tu kolem 15 a pokaždé jim něco dobrého griluji. Letos jsme pořádali peruánský večer (vzpomínky na návštěvu Peru), vinobraní, narozeniny tří z nás a večer s čínskou kuchyní. (Vařil rodilý Číňan). Ještě nás čeká dýňobraní, urodilo se nám mnoho dýní, tak uspořádáme večer dlabání dýní," těší se Jaroslav.