Magický půvab rozkvetlého sadu

Představy o ovocném sadu rozvášňují mlsné jazýčky a zavádějí do období letní a podzimní sklizně plné třešňové sladkosti a navinulých jablíček. Jaro je toho předzvěstí, vzrušující předehrou, radostí z očekávání...

Tvrzení, že se nic nevyrovná kráse sadu v době, kdy nejvíc kvete, není vůbec přehnané.

Katčin sad kvete jako utržený ze řetězu od dubna do května v polích nasáklých historií bitvy tří císařů. Před dvanácti lety tu o přežití bojovalo na čtyři sta padesát stromů, většinou vysokokmenů. Ty se pomalu stávají botanickou vzácností, protože je dnešní zahrádkáři nahrazují populárními zákrsky.

Na nich však nevyniká jarnost s takovou pompou jako v nekonečněkrát rozvětvených korunách vysoko nad hlavou, kde se květy bělají a růžoví proti nebeskému blankytu.

Jakmile se jaro zmocní hrušní, jabloní, meruněk, švestek, třešní, višní a mirabelek naplno, připadáte si tu jako v zasněžených kopcích nebo mezi obřími chumáči cukrové vaty.

Stromy kvetou tím víc, čím jsou starší, přesto je v té době lidé nejčastěji kácejí, protože už tolik neplodí. Katka má se stromovými veterány, z nichž mnozí pocházejí z éry, kdy světlo světa spatřil kultovní snímek Čaroděj ze země Oz, soucit a nechává je v klidu dožít.

Jen co vysvitne sluníčko, nasadí Katka holínky a hurá i s psíky ven, aby něco ořezala, zastřihla nebo nově vysadila třeba jeřabiny - budou se jí hodit do hruškového kompotu. Na džungli s náletovými dřevinami a kopřivami do pasu upomínají už jen fotografie.

Trávník pod stromy, který se rozlévá na ploše 7000 m2, po přílivu světla a vzduchu zhoustl. Podobu s golfovým hřištěm však nenajdete. Byl by to prohřešek proti duchu místa, proto ho nechala sadařka zloukovatět. Nad trávou září narcisy, ke kterým se přišmodrchal utečenec z předzahrádky - barvínek.

Úžasnou barvínkovou modří se chlubí také popenec obecný, což není zavrženíhodný plevel, nýbrž plazivý hezounek skvělý do jarních salátů. Fialky a konvalinky si dlouhé týdny dělají reklamu vůní až k omdlení silnou.

Listy konvalinek raší mnohem dřív, než se objeví májové květy, a nápadně připomínají medvědí česnek, takže pozor na to, záměna může být fatální!

Kapitolu jarního hýření uzavírají kopretiny. I ty se tu k překvapení všech objevily po rekultivaci jako mávnutím kouzelného proutku. Rostou si, jak se přírodě ráčí, a pokaždé zabírají o trochu víc prostoru.

U starodávné hrušně s žebříkem opřeným o zmechovatělý kmen posedávají skřítci a upřeně hledí před sebe. Vidí lavičku ze železničního pražce, mlýnský kámen, zdivočelé orlíčky, vidí také hromotluka ořešáka, který stojí na stráži před domem a spokojeně vrká hlasem hřivnáčů a hrdliček.

Ač jsou skřítci ze sádry, máte občas pocit, že vás provázejí na každém kroku. Jemně jako vánek cinkají zvonečkem na slívě, ševelí ve forzýtiích obtěžkaných zlatem květů nebo se s hejnem sýkorek a stehlíků prohánějí romanticky zrůžovělým myrobalánem, jehož temnolistá odrůda Nigra nenosí jedlou úrodu, zato láká opylovače na nektar a pyl.

Rozmanitost hmyzích tvorečků bere dech. Žijí pod kůrou, v buřině i ve špalkovníku, což je Katčina verze hmyzího hotelu postavená ze špalků uhynulých stromů.

Starý sad nenabízí jen útočiště a potravu živočichům, kteří tu žijí nebo sem zavítají. Je krásný na pohled a díky ciferníku hlásajícímu bezčasí, domečkům pro víly i opeřence, lavici natřené šmoulí modří, hřibům větším než čivavy a dalším fantaskním doplňkům si tu jako v pohádce připadají i ti, kteří na skřítky a kouzla nevěří.