Článek
Lilii tygrovanou (Lilium lancifolium, syn. L. tigrinum) nelze přehlédnout. Nevoní, zato nabízí hojnost velkých oranžových, tmavě tečkovaných květů se zpětně ohnutými korunními plátky, které se objevují od pozdního léta do podzimu.
Že se ke vznešené lilii výborně hodí i planá dvouletka dokazuje tento portrét s pichlavou štětkou (Dipsacus fullonum).
Méně květů nese statnější, sytěji vybarvená varieta splendens. Své kouzlo má pozoruhodný kultivar Flore Pleno s plnými květy, kterým chybí nápadné tyčinky a také žlutokvětá forma (L. lancifolium var. flaviflorum). Lilie tygrovaná měří až 150 cm na výšku a okolo 30 cm na šířku.
Mnohostranný půvab
Na mistrovsky vyladěnou figuru a troufalou barvu lilie tygrovaná zdaleka nevábí jen odvážné majitele modernistických zahrad. Přesvědčivě totiž vypadá i na prostém venkovském záhoně.
Mezi rozličnými tvary květů lilie, okrasného česneku a rdesna (Persicaria amplexicaulis) vzniká napínavý kontrast.
Důležitá je správně odhadnutá míra a výběr partnerských rostlin. Maximálního efektu docílíme výsadbou nejméně pěti cibulí pohromadě, ať už ve skupinách ve volné půdě nebo ve větší nádobě na balkóně. Turbanovité květy se stávají ozdobou řezaných kytic, které si, na rozdíl od voňavých lilií, klidně můžeme přinést do uzavřeného prostoru.
Úchvatné kombinace
Nepřehlédnutelnou barvu liliové „tygřice“ necháme zazářit vedle purpurových listů ruje vlasaté (Cotinus coggygria) ,Royal Purple‘ a proslulé jiřinky ,Bishop of Llandaff ‘ se svítivě červenými květy.
Komu se líbí veselé barvy, může k liliím vysadit neonově růžové třapatkovky (Echinacea purpurea), žluté pupalky (Oenothera fruticosa), divizny (Verbascum) a žlutooranžové zápleváky (Helenium). Ke zklidnění pestré směsice pak přispějí třeba modré bělotrny (Echinops ritro) nebo máčky (Eryngium).
Jemná paraplíčka anděliky lesní (Angelica sylvestris) ,Purpurea‘ doprovázejí oranžové turbany ve venkovských zahradách.
Působivá kompozice vznikne, když nevšední turbany lilie tygrované spojíme s kontrastně tvarovanými koulemi okrasných česneků, kláskovitými květenstvími rdesna (Persicaria amplexicaulis) a prohnutými listy okrasných trav.
Radost z barev nabízejí lilie ve spojení s třapatkovkou, záplevákem, pupalkou a máčkou.
A pokud nám jde o to více se přiblížit přírodě nebo přispět k venkovské idylce, zkombinujeme lilie s kvetoucími paraplíčky anděliky lesní (Angelica sylvestris) nebo bodlákovitými květenstvími dlouhodobě atraktivní štětky (Dipsacus fullonum).
Zásady úspěšného pěstitele
Lilie tygrovaná miluje plné slunce, poroste i v polostínu na chráněném místě.
Zemina má být mírně vlhká, ale dokonale propustná.
Při zimním přemokření cibule uhnívají.
Půdu před vysazením obohatíme listovkou nebo proleželým kompostem.
Cibule sázíme na podzim či počátkem jara do hloubky 15 až 20 cm, a to jak na záhon, tak do květináče.
Uvadlé květy odstraňujeme. Úzce kopinaté listy necháme přirozeně zatáhnout.
Na podzim po povrchu půdy nad cibulemi rozprostřeme čerstvý kompost.
Izolací obalený květináč přes zimu položíme na stranu, aby se cibule neutopily.
Ničivým nepřítelem lilií je až 8 mm velký červený brouk chřestovníček liliový, který stejně jako jeho bělavé larvy ožírá nadzemní části. Rostliny pravidelně kontrolujeme, malé záškodníky sbíráme a mechanicky ničíme.
Lilie tygrované bývají nosiči nejrůznějších chorob, proto v jejich blízkosti nepěstujeme žádné další druhy lilií, které by se prostřednictvím mšic snadno nakazily!
Trsy není nutné dělit dříve jak za pět, šest let. Oddělky nevysazujeme zpět na stejné místo, ale vybereme jim nové, abychom zamezili vzniku chorob.
Nové rostlinky získáme i z tmavých pacibulek, které na podzim dozrávají v paždí listů.
Víte, že...
Domovinou lilie tygrované je Čína, Japonsko a Korea.
Cibule a poupata se v tamní kuchyni po uvaření konzumují.
Lilie patří do čeledi liliovitých (Liliaceae), stejně jako tulipány.
