Článek
Nejranější druhy lilií (Lilium) rozkvétají už na konci června, např. lilie bělostná (L. candidum), lilie cibulkonosná (L. bulbiferum) a lilie zlatohlavá (L. martagon). Většina druhů lilií ale naplno rozkvétá až v červenci.
V zahradách vyniknou ve skupinách po 3 až 5 rostlinách mezi nižšími trvalkami nebo letničkami, pozornost upoutají i v blízkém sousedství s vysokými trávami a kapradinami. Působivé jsou i před tmavým pozadím jehličnanů nebo listnatých keřů.
Víte, koho máte doma?
Lilie tvoří velké množství druhů a kultivarů, lišících se tvarem a barvou květů, ale i svými nároky na půdu a péči. Květy se šesti okvětními lístky mají trubkovitý, pohárkovitý, miskovitý nebo turbanovitý (s okvětními plátky nazpět ohrnutými) tvar.
Barevná škála květů se pohybuje od bílé, žluté, růžové, červené, oranžové až po hnědočervené, a buď jsou jednoduché, nebo s kresbami či skvrnami (např. L. speciosum, asijské hybridy, Aurelian hybridy, Mid-Century hybridy, orientální hybridy aj.). Květy jsou velké od 3 do 35 cm.
Většina druhů je na pěstování poměrně náročná. Pro pěstitelský úspěch je tudíž důležité dobře vědět, jaký druh jsme si vlastně pořídili. Většině lilií se daří v dobře propustné, výživné zahradní půdě s bohatým obsahem humusu a říčního písku a s neutrální, až mírně kyselou reakcí.
Jestliže mají stanoviště v těžších půdách, přichystáme spolehlivou drenáž, zajišťující dokonalou propustnost a obohatíme půdu o humus a výživné látky.
Některé druhy lilií vyžadují v půdě vápník (např. L. henryi, L. martagon a L. candidum), jiné ho zase nesnášejí – např. japonské lilie (L. speciosum, L. auratum).
Co půjde začátečníkům
Pro začátečníky je nejvýhodnější pěstování raně kvetoucích druhů, dobře jim bude prospívat lilie tygrovaná (L. tygrinum), lilie královská (L. regale) a z kultivarů pak asijské a čínské hybridy.
Právě lilie královská je oblíbená pro bohatá květenství, která mají u starších rostlin i přes deset velkých trubkovitých květů. Okvětní lístky jsou z vnější strany růžově zbarvené a až omamně voní. Je mrazuvzdorná, na pěstování nenáročná a na stanovišti vydrží dlouho bez přesazení.
Další nenáročná na pěstování je lilie zlatohlavá (L. martagon), jedna z nejlepších vytrvalých lilií. Přesazování jí nesvědčí – jakmile na místě dobře zakořenila, vytrvale se rozšiřuje.
Pěstitelské minimum
Cibule lilií se vysazují na polostinné až slunné stanoviště (pozor, nesnášejí úpal!) zpravidla od poloviny září do konce října, na stanovišti vydrží při dobré péči 6 až 10 let.
Při sázení dbáme na to, aby pod cibulí byla dobrá drenáž ze štěrku nebo drobných kamínků. Kolem cibule nasypejte jemný písek.
Získáme-li cibule vzácných odrůd až v polovině listopadu, raději je vsadíme do hrnků a přes zimu je uchováme při teplotě 6–10 stupňů Celsia v mírně vlhké zemině. Zakořeněné cibule vysadíme buď na jaře na záhon, nebo je během vegetace pěstujeme v hrnku a na záhon vysadíme až příští podzim.
Až do rozkvětu mají mít lilie dostatek vláhy, po odkvětu zálivku omezíme, aby cibule vyzrály. Na zimu u citlivějších odrůd přikryjeme půdu 15cm vrstvou suchého listí, méně citlivé druhy stačí přikrýt chvojím.
Květy do kytic řežeme tak vysoko nad zemí, aby zůstala dost dlouhá část stonku i s listy stát, je to důležité pro výživu cibulí a dobré kvetení v příštím roce.
U rostlin odkvetlých na záhoně co nejdříve odstraníme semeníky.
Přírodní druhy hnojíme opatrně, asijské, americké a další hybridy pravidelně přihnojujeme dobře proleželým kompostem a vhodnými hnojivy pro podporu kvetení či cereritem. Výborným zdrojem živin je suchý kravský trus.
Lilie množíme dceřinými cibulemi a pacibulkami, přírodní druhy a některé hybridy se dají rozmnožovat semeny.
Výjimka pro lilii bílou (L. candidum)
Týká se doby a způsobu výsadby. Vysazujeme ji v srpnu, hlavně se nesmí vysadit hluboko, jen do hloubky 2 až 3 cm.
List, který vyrůstá nad půdou již před zimou, se musí chránit proti mrazu. Jestliže rostlina v prvním roce nekvete, nelekejte se a nevyrývejte cibule, potřebují růst nerušeně.
Pozor na predátory a choroby
Listy lilií ožírají brouci a larvy chřestovníčka liliového a chřestovníčka cibulového, kteří mají od jara až tři generace. Škůdce sbíráme a ničíme.
Některé lilie trpí virovými chorobami, které se projevují skvrnami na květech a pruhy na listech. Napadené rostliny je nutné zlikvidovat. Z houbových chorob, k nimž jsou rostliny náchylné zvláště za vlhčího počasí, je pro ně vážná botrytida.
Po celou dobu vegetace lilie pravidelně ošetřujeme vhodnými přípravky proti houbovým chorobám, mšicím a dalším škůdcům.
Pěstitelská úskalí
Liliím nevyhovují půdy těžké a mokré, větrné lokality a mrazové kotliny.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Lilie nesnášejí půdu čerstvě vyhnojenou chlévským hnojem!