Liány se sladkými plody uspějí i v českých zahrádkách

Původně východoasijská rostlina Actinidia chinensis s českým ne příliš vžitým názvem čnělkovec se na samém začátku 20. století dostala na Nový Zéland. Tam se podařilo vyšlechtit odrůdy s atraktivními plody. Dostaly název podle vzácného australského ptáka – kiwi.

Během krátké doby se kiwi rozšířilo do celého světa a stalo se velmi oblíbeným. Pěstování této teplomilné liány plodící hnědé, chlupaté, vejcovité plody je v našich podmínkách náročnější. Mnozí naši pěstitelé jsou ale úspěšní. Tato aktinidie má však několik příbuzných rostlin rovněž z východní Asie, které se do našich podmínek hodí daleko lépe.

Jejich plody jsou sice velké asi jako angrešt nebo jen o málo větší, ale chuťově hodně příjemné. Mají sladkokyselou chuť a jsou bohaté na vitamin C. Dozrávají od začátku září do října podle odrůdy. Jejich slupka je hladká, a tudíž se nemusejí loupat.

Jde především o aktinidii úrodnou nebo též význačnou (Actinidia arguta) a aktinidii kolomiktu (Actinidia kolomikta), která se pěstuje také jako okrasná na pergolách a trelážích. Tyto druhy u nás bez problémů přezimují.

Nevýhodou je, že většina pěstovaných rostlin je dvoudomých, tedy pouze samčích a pouze samičích. Abychom získali úrodu plodů, musíme mít v dostatečné blízkosti samičích rostlin alespoň jednoho opylovače. Šlechtitelé na tomto handicapu pracují, některé odrůdy jsou již samosprašné (např. A. arguta ,Weiki‘).

Liány dorůstající výšky kolem 3 m potřebují nutně vhodnou oporu. Může to být plot, pergola nebo speciálně zhotovená drátěnka. Opylovače můžeme nechat šplhat do koruny některého ze stromů v okolí. Samčí rostliny bývají mnohem robustnější. Způsob pěstování může připomínat révu a mnozí pěstitelé aktinidie i podobně řežou.

Stanoviště by mělo být slunné, nikoliv vysýchavé. Aktinidie mají bohatý kořenový systém, proto by půda měla být hlubší, živná a mírně kyselá. Můžeme přidat trochu rašeliny. Na povrch půdy lze dát mulč k udržení vláhy v půdě. V případě potřeby je nutné zavlažování.

Rostliny kvetou během května. Květy se tvoří na letorostech vyrůstajících ze dvouletého dřeva, což je důležité vědět při řezu. Dojde-li k opylení samičích květů, začnou se brzy tvořit první plůdky. Slabší plodnost může být dána nedostatečným opylením. Někdy samosprašné aktinidie selhávají, nebo nedochází k opylení vlivem počasí. Pak je lépe si vysadit opylovače nebo aspoň umístit kvetoucí větévku se samčími květy do těsné blízkosti samčích rostlin. Aktinidie opylují zejména čmeláci a včely.

Plody je třeba sklízet, až když jsou zcela zralé, ale nesmíme je nechat přezrát. Odstřihujeme je těsně za plodem. Přezrálé plody sice neopadají, ale mají horší chuť, jsou spíše mdlé než osvěžující. Jestliže jsou tužší, můžeme je skladovat při teplotě kolem 5 °C a ve vysoké vlhkosti. Pozor, snadno přejímají okolní pachy!!

Sazenice můžeme zakoupit nebo vypěstovat z řízků. Polovyzrálé řízky řežeme během léta. Měly by být asi 30 cm dlouhé. Použijeme stimulátor a necháme zakořenit v substrátu při teplotě asi 20 °C.

Zelené řízky řežeme dříve, již na začátku léta. Dolní listy odstraníme, vrchním zmenšíme čepele na polovinu, abychom omezili výpar. Opět použijeme stimulátor a vysadíme. Necháme zakořenit za podobných podmínek jako polodřevité.

Řízkovanci plodí až asi čtvrtým rokem. Aktinidie jsou dlouhověké, budou plodit několik desítek let.

Pravidelné přihnojování je nutné. S přihnojováním začneme na jaře a pravidelně dodáváme výživu až do srpna. Pak musíme přestat hnojit, aby dřevo do zimy vyzrálo. Používáme běžná hnojiva jako NPK, Cererit apod.

Aktinidie řežeme podobně jako vinnou révu. Základní řez provádíme po opadu listů. Hlubší řez urychluje rašení, slabý jej spíše zpomalí. Aktinidie plodí na jednoletých výhonech, které vyrůstají ze dvouletého dřeva. Takže loňské odplozené výhony odřežeme, plodící zkrátíme za šestým listem.

Během června rostliny jen prosvětlíme a odstraníme konkurenční výhony. Mladé výhony seřízneme za posledním nasazeným plodem. Přestárlé keře lze radikálně zmladit řezem až u povrchu půdy.

Pokud rostlině poskytneme vhodné podmínky, chorobami a škůdci příliš netrpí. Škody mohou způsobovat různé housenky, slimáci a hryzci. Z hodně nepříjemných škůdců se můžou objevit štítenky. Je-li půda příliš vlhká, může docházet ke hnilobám kořenů.

V úvodu zmíněná aktinidie čínská (Actinidia chinensis) se u nás také občas pěstuje na chráněných místech nejteplejších oblastí, případně si zkušení pěstitelé vypomáhají různými kryty, kde rostlina přezimuje.

Rostlina potřebuje časné jaro a teplý podzim. Dorůstá do 3–4 m, proto vyžaduje pravidelný řez. Pokud rostlina silně omrzne až k zemi, nemusí ještě uhynout, ale trvá několik let, než se opět vzpamatuje.