Článek
Stejnou cestou z Prahy jako tehdy Novotní jsme se vydali i my. Na třicátém čtvrtém kilometru jsme sjeli z dálnice a pokračovali okresní silnicí, která se vinula krajinou, v níž se střídaly malé vesničky, oblé kopce s temnými lesíky a pastviny se stádečky přežvykujících bílých krav. Když rozbitá silnička začala prudce klesat, věděli jsme, že se blížíme k meandrující Sázavě. Na druhém břehu nás čekal náš cíl – nedávno přestavěná chata, kterou Michal, Marie a jejich tři děti využívají na víkendy. Objekt slouží také jako ateliér. Michal je sochař a malíř, člen umělecké skupiny Natvrdlí.
Místo srubu nová chata
Chata stojí na svažitém pozemku a je nutné přiznat, že díky opláštění z širokých nesámovaných prken se její silueta v zahradě mezi vzrostlými stromy a keři téměř ztrácí. Z většího odstupu vlastně sama vypadá jako další strom. Tento pocit umocňují i akátové kmeny, které podpírají široký přesah střechy na jižní straně. Jejich přirozeně křivolaké siluety tvoří mezi jabloněmi a ořešáky jen další řadu. Až po chvíli si uvědomíte, že se za nimi černají plochy okenních skel.
„Když jsme pozemek kupovali, stála tu jen malá chata,“ vysvětluje Michal Novotný. „Pan Urbich žil od osmašedesátého roku za oceánem a chatu celá léta půjčoval kamarádům. Když přišel v Kanadě o práci, rozhodl se ji prodat. Nám se tohle místo okamžitě zalíbilo. Hned jsem věděl, že starou chatu zbourám a postavím něco nového, co by vyhovovalo mým plánům. Potřeboval jsem ateliér, kam by se vešly rozměrné obrazy a velké sochy.“
Michal se proto obrátil na svého kamaráda architekta Pavla Jobu ze studia M1. „Co přesně potřebuji, věděl Pavel líp než já. Hned první skica se mu povedla, spolu jsme upřesňovali jen detaily.“
Rámová konstrukce
Dnes stojí v zahradě jednopodlažní, částečně podsklepená stavba s pultovou střechou se čtvercovým půdorysem 10 x 10 metrů. Protože chata kopíruje sklon svahu, je postavena ve dvou úrovních: zadní část s ložnicemi je asi o půl metru výš než přední společenský prostor, který je po celé délce zakončen zastřešenou verandou. Vstup do domu je možný buď hlavními dveřmi z boku, nebo ze zahrady, kdy se musí vystoupat po schůdcích na verandu.
Pod verandou z modřínových prken je vstup do sklípku. „Sklípek hloubil bagříkem místní starosta. Ta ohromná díra mě stála tři tisíce. Když jsem ji viděl, měl jsem pocit, že je to nejlepší investice v mém životě,“ nadšeně vypravuje chatař a zve mě do sklepa. Vidím přepravky s uskladněnými jablky, která tady vydrží až do dubna, prohlížím si místo, kde přístavba navazuje na původní základy, ale je tady dobře čitelná i skladba konstrukce domu.
Jde o nosný rámový skelet ze smrkového dřeva, vyplněný minerální vatou, z vnější strany opatřenou paropropustnou fólií Tyvek. Z této strany je na roštu zavěšena provětrávaná fasáda z nesámovaných prken. Vnitřní obklad stěn i stropů v interiéru tvoří přišroubované OSB desky.
Interiér v barvě dřeva
Právě lisovaná vlákna OSB desek, jejich teplou barvu a příjemnou strukturu, v interiéru zřetelně vnímáte. Zajímavé je i zjištění, že v chatě snad ani nejsou žádné tmavé kouty. Díky velkým skleněným plochám oken na jižní, východní a západní straně je v největší místnosti, která slouží jako kuchyň, jídelna, obývák i ateliér, spousta světla. A další sem proudí shora stropními světlíky.
Šero je jen v ložnicích. Malými okénky v barevných rámech a sem tam nějakým světlíkem se sem dostává jen tolik světla, aby zůstal pocit soukromí, jaký čekáte v severně orientovaných místnostech, určených na spaní.
Ložnice jsou od ostatního prostoru odděleny lehkými příčkami z OSB desek, výjimkou je jediná stěna mezi ložnicemi a obývákem, kterou Michal sestavil z modřínových prken. Kromě venkovního obkladu chaty se totiž s modřínem pracovalo i v interiéru. Leží na podlaze, kartáčovaná prkna byla využita i na obložky dveří a oken. Protože nějaké kousky zbyly, Michala napadlo materiál zužitkovat na oboustrannou policovou stěnu. Mezi ní a stěnou za kamny však nechal úzkou větrací štěrbinu. Štíhlejší osoby ji využívají jako zkratku mezi obývákem a ložnicemi, ale především tudy (po otevření dvířek) proudí do ložnic teplý vzduch od kamen.
Chybí ještě koupelna
Zajímám se, za jak dlouho po koupi parcely nová chata stála? A dozvídám se, že stavební firma NAGA, která se specializuje na dřevostavby, ji měla hotovou za dva měsíce. „Ale až po dvou letech jsem dovnitř dal kamna, čímž stavbu považuji za dokončenou a obyvatelnou,“ usmívá se chatař. „Jsem hodný syn. Poslouchal jsem maminku, která mi říkala: nespěchej, rozlož si práci tak, aby ses jí bavil dlouho. Tak jsem poslechl a jen občas přitluču nějaké prkno.“
Skoro bych uvěřila, že se tady vlastně až tak moc nestavělo a že na všechno je dost času. Další Michalova historka je podobně zavádějící: „Na stavebním úřadě mi řekli, že to je rekreační stavba a ať přijdu, až bude hotovo. Zatím ať si pěkně stavím. Všichni jsou tady tak hodní, že dodnes chatu nemám zkolaudovanou.“ Když se ale rozhlédnu kolem, vidím novou, důkladně promyšlenou dřevostavbu, které k dokonalosti chybí jen záchod a koupelna. A jak se dozvídám i tekoucí pitná voda.
„Venku máme studnu a zahradní sprchu,“ ukazuje chatař, „pitná voda do chaty zatím zavedena není, ale rozvody už chystám. A na jaře místo kůlny, kde zatím máme suchý záchod, vznikne přístavek s koupelnou, záchodem a nová kůlna. Na zahradě jsou již složena prkna.“
Také odpověď na otázku, co všechno na chatě dělal vlastníma rukama, mění můj pohled o klidu, který v den naší návštěvy v údolí nad Sázavou vládne. „Jsem vyučený dřevomodelář, mám tedy k práci se dřevem blízko. A co jsem se nenaučil při dřevomodelaření, pochytil jsem jako sochař,“ zamýšlí se Michal Novotný. „Vlastně tu byla firma na konstrukci a její pracovníci mi pomohli vsadit okna a dveře, pak tu byl klempíř na střechu. Zbytek podlahy, vnější opláštění, střešní světlíky, trativod, schody, patra na spaní, příčku mezi místnostmi, kuchyňskou linku a tisíce drobných dodělávek jsem dělal sám.“
Mezi dodělávky bych zahrnula i originální zábradlí na verandě. Mezi akátovými sloupy, které podpírají střechu, je jakoby ledabyle nataženo lano. „Nechtěl jsem ucpat výhled do údolí, proto jsem použil lano, které je subtilní. V létě na něm sušíme mokré plavky a ručníky,“ prozrazuje náš hostitel.
Splývá s okolím
S připomínkou mokrých plavek se poskládá dohromady obrázek o chataření u Sázavy. Prý je to k ní pěšky hezká procházka, ale v létě je koupání nad jezem k nezaplacení. A protože i do obchodu je to zhruba stejně daleko, pod verandou má Michal zaparkované staré kolo. Co když se při nákupu na něco zapomene...
Svažitá zahrada kolem chaty je na první pohled divoká. V horní části u příjezdové cesty jsou vzrostlé okrasné stromy a keře, které pravděpodobně vysázel předchozí majitel. V dolní části svahu Novotní vedle starých ovocných stromů zasadili meruňky, rybíz a angrešt. Na jedné z teras je ohniště s lavičkou. Dojem neučesanosti vyvolává složené stavební dřevo a trsy přerostlé trávy.
„Zahradu nijak neudržujeme,“ přiznává chatař. „Jen dvakrát za rok ji pokosím. Díky tomu tu rostou různé krásné byliny. A je tu spousta ptáků a slepýšů.“
Při pohledu z dolní části zahrady je zřejmé, že se povedlo naplnit požadavky, které Michal Novotný před namalováním první skici Pavla Joby měl. Aby chata vypadala trochu jako trampský srub a aby časem splynula s okolím a nebyla moc vidět. Vzhledem k tomu, že se tu „narodilo“ už i několik obrazů a soch, plní dobře i svou funkci ateliéru. Ale konec konců je to především báječné místo na víkendy.
www.chatar-chalupar.cz
