Květy, které se mrazu nebojí

Zahrada sice ještě není tak barevná, ale kdo na toto období myslel v předchozích letech v době výsadby časně kvetoucích dřevin a vysadil si je do předzahrádky, vedle vchodu do domu nebo třeba na dohled z okna kuchyně, vytvořil si malý rozkvetlý ráj předtím, než přijde nová vegetační sezona.

Z okrasných dřevin patří mezi největší nedočkavce jasmíny s bledožlutými květy. Jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) při přechodném oteplení může vykvést už začátkem ledna. Nahokvětý proto, že jeho květy se objevují mnohem dříve, než se větévky obléknou do sytě zelených listů.

Jasmín patří mezi poléhavé keře, které vyvazujeme k opoře nebo je pravidelně sestříháváme, aby vytvořily kompaktní tvary. Snadno si jej namnožíme. Jeho dlouhé hranaté zelené větve při kontaktu s půdou snadno zakořeňují a nezřídka pustí kořínky i větvičky ve váze.

Trubkovité květy s pěti cípy mohou připomínat květy zlatice (Forsythia), jsou ale jemnější a bledožluté. Jasmíny vysazujeme na chráněné stanoviště s propustnou vzdušnou půdou. Během velmi tuhých zim může namrzat.

Jako jasmín bývá často nesprávně označován pustoryl (Philadelphus), který ale rozkvétá mnohem později - až v květnu.

Zajímavými časně kvetoucími keři jsou vilíny, které se svým tvarem podobají lísce. Zvláštní jsou především pavoukovité květy se čtyřmi úzkými, jakoby pomačkanými korunními plátky. Vysazujeme je vždy s kořenovým balem. Vyžadují kvalitní, mírně vlhkou zahradní půdu na slunném až polostinném stanovišti.

Nejčastěji se u nás pěstuje vilín měkký (Hamamelis molis), jehož domovinou je Čína. Má zlatožluté vonné květy. Keř dorůstá do třímetrové výšky. Z japonských horských lesů pochází vilín japonský (H. japonica), který je menší. Také tento druh zdobí žluté květy. Křížením uvedených druhů vznikl vilín prostřední (H. intermedia), který se pěstuje v mnoha kultivarech. Barva květů může být červená, oranžová a žlutá.

V zimě zavoní nejčastěji něžně růžové kvítky kaliny vonné (Viburnum farreri). Rozkvétá brzy zjara ještě před vytvořením listů a při zimním oteplení i mnohem dříve. Drobné, bílé nebo růžové květy uspořádané do svazečkovitých lat upoutávají jak svou něžnou krásou, tak i příjemnou vůní. Mrazy jí nevadí, ale nesnáší větší sucho.

Poměrně málo známý, ale velmi zajímavý keř zimnokvět časný (Chimonanthus praecox) pochází z Číny. Do Evropy se sice dostal již v roce 1766, ale pěstuje se jen zřídka. Žluté zvonečkovité květy se objevují na holých větvičkách v průběhu ledna a v únoru. Dekorativní květy lehce zvládají i větší mráz a příjemně voní po vanilce.

Ocení slunné až polostinné chráněné stanoviště u domu. Nevšední květy jsou složené z protáhlých, až soudečkovitých plátků a purpurově zbarveného středu. Keř ale vyžaduje dost prostoru. Dorůstá do zhruba třímetrové výšky.

Vřes (Calluna vulgaris) je nádherný drobný keřík, bez něhož si naše lesy nedokážeme představit. Rozkvétá právě na konci prázdnin. U pěstovaných vřesů je situace jiná. Jako zahradní rostlina se pěstuje po staletí. Opravdový průlom je zřejmý až poslední desetiletí, která přinesla skutečné šlechtitelské perly.

Mnohé odrůdy se původnímu vřesu již jen málo podobají. Existují odrůdy kompaktní, polštářovité, vystoupavé, vzpřímené i poléhavé s často kořenujícími větvičkami, liší se odstíny listů i barvou květů.

V přírodě vřesy během září až začátkem října odkvetou. Některé kultivary ale mají květy, které se neotevírají a na rostlině zaschnou. Takto vydrží i během zimy a stále vypadají stejně svěže.

Vřesovce (Erica) jsou vřesům podobné, proto si je někteří lidé pletou. V naší přírodě je však nenajdeme. V době, kdy vřesy pomalu dokvétají, se některé vřesovce ke květu teprve chystají. Poupata lze vidět už na podzim. Podle jednotlivých druhů a odrůd pak rozkvétají, když hřejivé paprsky poruší vrstvu sněhu. Vřesovec pleťový (Erica carnea) kvete od prosince do dubna. Období kvetení však záleží i na odrůdách, které jsou různě citlivé na průběh zimy.

Vřesovce v našich podmínkách jsou 15-40 cm vysoké keříčky s čárkovitými listy. Vyhovuje jim slunné místo a běžná zahradní zemina, obohacená rašelinou a pískem. Půda nesmí být vápnitá a nesmí vysychat! Vřesovce využíváme v zahradních vřesovištích, na skalkách, mezi stálezelenými dřevinami, pro pokrývání půdy, zaskví se i v truhlících.

Některé vřesovce vyžadují lehkou zimní pokrývku z chvojí, eventuálně namulčování rašelinou. Vřesy i vřesovce po odkvětu sestřihneme, abychom udrželi pěkný tvar keříků.