Článek
Drobné cibuloviny pěstujeme na nejrůznějších místech v zahradě. Protože jsou jednotlivé rostlinky poměrně nenápadné, vysazujeme jich vždy více pohromadě. Jednou z možností je veselý barevný trávník.
Pro výsadbu do trávníku se hodí krokusy (šafrány), talovíny, puškinie, ladoňky, modřence, snědky (Ornithogalum) i sněženky. Nejsnadněji je rozmístíme tak, že rozhodíme cibulky. Kam která dopadne, tam ji zasadíme.
Velmi vhodné místo pro pěstování drobných cibulovin je v polostínu pod okrasnými keři a stromy. Na jaře tu mají dostatek světla, protože většina listnáčů je v té době holých. V době, kdy dřeviny odebírají z půdy velké množství vláhy a živin, je většina cibulovin odkvetlých a potřebuje sucho pro vyzrání cibulí. Takové prostředí je ideální pro sněženky, bledule, puškinie, ladoňky, talovíny, kandíky a bramboříky (Cyclamen coum).
Některé cibuloviny se hodí do skalky. Protože brzy zatahují, jejich místo zaujmou později nejrůznější polštářovité skalničky. Sem vysazujeme vzácnější druhy botanických krokusů, kandíky apod.
Většina cibulovin najde své místo také na smíšených květinových záhonech nebo na záhonech věnovaných právě cibulovinám. Po jejich zatažení sem přijdou letničky.
Koncem února, pokud to počasí dovolí, začínáme odkrývat na záhonech nejranější druhy cibulovin. Během března odstraníme zimní pokrývku i z ostatních jarních cibulovin. Jakmile půda rozmrzne, přihnojíme je průmyslovými hnojivy.
Barevné variace
Bílé bledule a sněženky, zlatožluté talovíny a primule v mnoha barvách jsou častou ozdobou zahrádek. Nezřídka je doprovázejí ladoňky a modřence v mnoha odstínech modré a fialové.
K zajímavým, ale poněkud opomíjeným patří dymnivky (Corydalis). Tyto subtilní rostlinky ukrývají v půdě hlízku velkou jako lískový oříšek. Protažené květy jsou uspořádané do hroznů. Pěstují se různé druhy a jejich kultivary v barvách od čistě bílé přes růžovou, fialovou až do výrazně rumělkové. I pro ně platí, že vyniknou vysazené ve skupině.
Poměrně málo pěstovaný, ale zajímavý je modřenec azurový (Muscari azureum), který byl dříve označován jako Hyacinthella. Jeho květy totiž připomínají miniaturní hyacint. Mezi modřenci najdeme atraktivní kultivary v bílé nebo růžové barvě nebo v kombinaci modré a bílé.
Zkusili jste na zahradě pěstovat brambořík? Obstarejte si od skalničkářů nebo ve specializovaném obchodě drobné hlízky bramboříku maličkého (Cyclamen coum). Tato rostlina pochází z jižní Evropy a Malé Asie. Rostliny jsou poměrně drobné. Hlízky vysazujeme v září do lehké humózní půdy. Již během února se objevují první růžová poupata. Na zimu na rostliny pro jistotu nasypeme vrstvičku shrabaného listí a zajistíme je chvojím. Brzy na jaře je nutné zimní peřinku odstranit.
Také sasanky nabízejí různé možnosti. Z listnatých lesů známe bílou sasanku hajní a žlutou sasanku pryskyřníkokvětou. Na zahrádce se však bude dobře vyjímat skupinka sasanky modré (Anemone blanda). Její květy jsou zpravidla modré, ale někdy i bílé či růžové. Hlízky vysazujeme v říjnu do hloubky asi kolem 6 cm. Také tato sasanka uvítá lehkou zimní přikrývku.
Květinové legendy
Od koho dostal sníh barvu?
Když již byl stvořen svět, uvědomil si Bůh, že zapomněl na sníh. Na poslední chvíli to napravil, ale nestačil mu dát barvu. Sníh si ji měl tedy najít sám. Poprosil nejprve trávu, ale zelená mu neslušela. Zkusil tedy červenou barvu růží, ta však byla příliš nápadná.
Modrofialová barva fialek se mu zdála příliš smutná a žlutá barva slunečnic málo honosná. Nakonec se rostliny pro jeho vybíravost od něho odvrátily. Celý utrmácený si sedl a rozplakal se: „Nedá-li mi nikdo barvu, zůstanu neviditelný a nenáviděný jako vítr. Sněžence rostoucí opodál se sněhu zželelo a dala mu svůj skromný bílý háv. Od té doby je sníh nepřítelem všech květin, jen sněžence neublíží.
Vojenská stráž u sněženky
Sněženku si velmi oblíbila carevna Kateřina II. Když spatřila na břehu Něvy krásný trs sněženek, nařídila postavit u něho vojenskou stráž. Plynula léta, sněženky z tohoto místa zmizely, ale voják tu stával dál. Až car Alexandr II., když konečně zjistil důvod, stráž zrušil.
Krokus dobyl i divadla
Významnou jarní cibulovinou byl v historii šafrán - krokus. Již král Šalamoun, později Homér a Hippokrates znali tuto rostlinu. Od Řeků se ji naučili znát Římané. V době římského impéria dosáhla sláva šafránu svého vrcholu. Cenila se jeho vůně a schopnost obarvovat pokrmy. Připravovala se z něho šafránová voda, kterou se postřikovala sedadla v divadlech. Vůně šafránu okouzlovala i Orient a po nějaké době i Evropu. Sloužil k výrobě mastí, voňavek a jako přísada do koupelí.
V 15. a 16. století se zřizovaly „šafránice“ i u nás. Na jeden kilogram suchých žlutých blizen šafránu bylo potřeba ostříhat kolem sta tisíc květů. Šafrán proto byl a stále je nejdražším kořením na světě. Barvilo se jím máslo, omáčky, cukrářské výrobky. Ještě nyní se používá k výrobě bylinných likérů. Ještě nutno upozornit, že jde o jiný druh šafránu, než který běžně pěstujeme na zahrádkách.
