Článek
Dlouhé klasy nebo hrozny květů vynikají prostou elegancí, zároveň provokují vysokou štíhlou siluetou, aby si jich člověk v sebehustší změti rostlin hned všiml.
Snadno s jejich pomocí obohatíme záhon o působivý vertikální akcent v barvě podle vlastního vkusu. Nabídka osvědčených i méně povědomých druhů je dost štědrá na to, aby si vybral úplně každý.
Klasika, která neomrzí
Co by byla lesní zahrádka bez náprstníků (Digitalis), štíhlých jako proutek s vrozenou chutí rozsévat semena na každou volnou píď půdy?
V záhonu u chalupy by zase neměly chybět vlčí boby (Lupinus). Někdo jim říká lupiny, ale všichni na nich obdivujeme totéž: bohatá květenství jakoby přifouknutých květů v barvách od bílé přes žlutou, růžovou, červenou až po modrou a fialovou včetně dvoubarevných. Ačkoliv jde o trvalky, nejsou kdovíjak dlouhověké a ze zahrady se, špičkové péči navzdory, často nenápadně vytratí.
Stejnou nectností trpí i četná delfinia neboli stračky (Delphinium), proto si u nich pro jistotu pečlivě prostudujeme cedulky. Tyhle líbezné květiny sázíme do záhonů ve skupinách i samostatně, vzhledem k výšce spíš do středu a na pozadí. Vyžadují slunce a nevysychavou, živinami bohatou zeminu.
Naopak na chudých stanovištích, klidně i ve spárách mezi dlažbou, prospívají skromné divizny (Verbascum). K tradičním dvouletkám, s nimiž se běžně potkáme v otevřené krajině, přibylo množství šlechtěných trvalek subtilnějšího charakteru s květy nejen ve žluté, ale také bílé, meruňkové, růžové až tmavofialové barvě.
Pokud se vám líbí fialová barva, sáhněte po nenáročné šalvěji hajní (Salvia nemorosa), která svá vzpřímená květenství v hustých trsech předvádí v celé škále tónů od bledě namodralého až po půlnoční purpur. Uplatnění najde v záhonu jakéhokoli typu.
Svůdné a neokoukané
Zahrádkáři, kterému se povede vypěstovat ze semínka vzácnou lobelku (Lobelia tupa), pocházející z jihoamerického Chile, hrozí, že už se do zahrádky nebude chodit dívat na nic jiného.
Jedna z nejúchvatnějších představitelek rozmanitého rodu lobelek měří na výšku 150 až 250 cm a pyšní se množstvím štíhle trubčitých, zahnutých květů v cihlově červeném odstínu. Kromě živin a vody vyžaduje spoustu slunce, aby bohatě kvetla. Mrazu snadno podléhá, ale za zkoušku stojí přezimování v domě.
K citlivkám, i když odolnějším, patří také mnohokvět neboli kniphofie (Kniphofia), kterou nehubí ani tak mráz jako spíš zimní přemokření. Je-li však půda kvalitně drenážovaná, rozvíjí se tahle exotická kráska do nevídané krásy, zvlášť v doprovodu okrasných trav nebo na pozadí tmavolistých dřevin.
Květy kniphofií nakvétají odspodu, stejně jako u nádherné popelivky (Ligularia przewalskii), jejíž dlouze štíhlé zlatožluté hrozny pableskují ve stínu jako hořící pochodně. Na slunci popelivka sice roste také, jenže když k ní nebudeme chodit s konví každý den, nedovolí jí stres ze sucha narůst do plných rozměrů 170 x 100 cm.
Na vysokou půdní vlhkost si rovněž potrpí o 30 cm vyšší rozrazilovec viržinský (Veronicastrum virginicum), milovník léta a slunce, u kterého nás ani nenapadne ostříhat jej po odkvětu, protože v zimě mu to v šatu z jinovatky sluší právě tak jako v hlavní sezóně.
Hra s tvary
Mimořádně působivý je efekt svící s obláčky načechraného šateru (Gypsophila paniculata), fenyklu či kerblíku lesního (Anthriscus sylvestris).
V kombinaci s deštníky echinacejí (Echinacea), kohoutků (Lychnis chalcedonica) a se střapci zavinutek (Monarda) dávají záhonům veselý ráz.
Uhlazenost moderní výsadby podtrhují ve spojení s hvězdovitými květy denivek (Hemerocallis), hvězdnic (Aster) a s fontánami okrasných trav.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Vzrušující kontrasty vznikají, když svíce stojí po boku koulí okrasných česneků (Allium), bělotrnů (Echinops) či hortenzií (Hydrangea).