Kvalitní kompost je garantem zdravé zahrady

Stejně jako podle knih poznáte člověka, podle kompostu poznáte pěstitele. Kompost by měl být srdcem zahrady. Je totiž nejpřirozenějším prostředkem ke zlepšování půdy. Znali jej již naši prapředci.

Na kompostu by měly končit všechny zbytky rostlin, posečená tráva, shrabané listí, organický odpad z domácnosti a podobně. Na jednu stranu kompost řeší otázku, kam s ním (myšleno se zahradním odpadem), na druhou stranu je zdrojem organických látek a živin, které v půdě stále ubývají, a je tedy nutné je doplňovat.

Používáním vlastního kompostu ušetříme za nákup substrátů, v mnoha případech i rašeliny, a velké části hnojiv.

Díky kompostu má půda správnou hrudkovitou strukturu, nelepí se, ale je schopná dostatečně držet vodu, což je v dnešní době velmi důležité. Kompost zlehčuje příliš těžkou půdu a naopak váže vodu v půdě lehké.

Správně založený kompost nezapáchá ani nijak jinak neobtěžuje okolí. Existují však dva způsoby, jak se organická hmota rozkládá: při nedostatku kyslíku hmota hnije, za pomoci bakterií se tvoří plyny, které zrovna nevoní, například čpavek nebo sirovodík. Mohou vznikat i další škodlivé látky. Ke hnití by však v kompostu docházet nemělo.

Ten správný proces pro kompostování je tlení. Zde jiné druhy bakterií, plísně, kvasinky a další organismy za pomoci kyslíku nejdříve ve svých tělech vážou živiny a později je dávají k dispozici při tvorbě humusu. Organické látky se postupně rozkládají a mineralizují. Ke tlení dochází za vyšších teplot, které v centru kompostu dosahují hodnot likvidujících choroboplodné zárodky, semena plevelů, škůdce a podobně.

Správné místo pro kompost by mělo být takové, aby bylo v dosahu, ale nijak nám nepřekáželo. Mělo by být nejlépe v polostínu, aby substrát uložený do kompostu nevysychal příliš rychle. Případně jej občas zalijeme.

Kompost by měl mít dostatečný objem, aby se mohl zahřát. Musí do něj proudit vzduch. Pokud se příliš slehne, je nutné jej přeházet.

Ideální je, když si nastřádáme různý materiál, který pak najednou do kompostu uložíme. To nám umožní prokládat jej po malých vrstvách nebo ještě lépe mísit. Navíc při uložení najednou dochází nejlépe k samovolnému zahřátí. Ideálně by měl být veškerý odpad složen z menších kousků. Větve a dřevnaté stonky trvalek rozdrtíme drtičem.

Nedáváme velkou vrstvu trávy! Zvláště pokud je čerstvě posekaná. Vznikla by kompaktní slepená vrstva, která by hnila. Necháme trávu lehce oschnout, než ji dáme do kompostu. Je-li materiál příliš vlhký, můžeme do něho přidat seno, slámu nebo třeba piliny. Dobré je také mít někde stranou trochu starého vyzrálého kompostu nebo půdy na přimíchávání. Tím čerstvý materiál naočkujeme těmi správnými mikroorganismy, což není nutné, ale proces kompostování to urychlí.

Někdy se doporučují různé přípravky na kompostování. Většinou se však bez nich snadno obejdeme. Vyplatí se ale do kompostu přidat například hnůj, močůvku nebo močovinu, kterou mikroorganismy využijí jako potravu. Dochází pak k rychlejšímu rozkladu.

Do kompostu nikdy nedáváme vápno, které by všechny procesy zpomalilo nebo zastavilo. Nesmíme to přehánět ani s dřevěným popelem, který je rovněž hodně zásaditý. Jestliže chceme mít jistotu, že kompost zbavíme případných choroboplodných zárodků, můžeme na závěr vápno nebo dusíkaté vápno do hotového kompostu zamíchat. Po přidání dusíkatého vápna počkáme přibližně tři týdny, než kompost dáme k rostlinám.

Když chceme do kompostu přidat rostliny napadené chorobami na listech či plodech (listy napadené plísněmi, padlím, shnilé nebo moniliózní ovoce), zpravidla to není problém. Takový odpad ale nenecháme ležet na povrchu kompostu, choroba by se totiž dále šířila. Zapravíme ho dovnitř. Do kompostu však vůbec nepatří rostliny s kořenovými chorobami!

Listí ořešáku se hůře rozkládá. Kompostovat jej ale můžeme. Toto listí lehce podrtíme v drtiči, nebo přejedeme sekačkou a smísíme s jiným materiálem. Přidáním močoviny proces tlení urychlíme.

Je pravda, že kompostování je poněkud pracné. Materiál vespodu kompostu trpí nedostatkem kyslíku, materiál na povrchu usychá, materiál uprostřed se intenzivně zahřívá a rozkládá. Abychom zabezpečili stejné podmínky pro správné tlení ve všech místech, kompost jednou za půl roku přehodíme. Ovšem záleží na velikosti částic. Strukturní materiál vydrží bez přehození delší dobu než jemný, který se sléhá.

Než kompost dáme k rostlinám nebo zaryjeme do záhonů, můžeme jej přeházet přes prohazovačku nebo hrubé síto. Hrubší frakci pak vrátíme do nově založeného kompostu.

V první fázi kompostování, která trvá přibližně měsíc, teplota uprostřed hromady stoupá až k 60-70 °C. Materiál se rozkládá na oxid uhličitý, dusičnany, aminokyseliny, polysacharidy, čpavek. Živiny z organické hmoty přecházejí do minerální formy.

Druhá fáze trvá dalších asi šest týdnů. Teplota klesá, mineralizované živiny se stávají součástí humusového komplexu. Materiál dostává hnědou barvu, drobtovitou strukturu a voní po lesní půdě. V tomto okamžiku má největší hnojivé účinky.

Ve třetí fázi kompost zraje, získává půdní strukturu - stává se trvalým humusem. Živiny jsou již pevněji vázány, ale jeho účinnost se zvyšuje.

Existují stovky nejrůznějších kompostérů, které jsou k dostání v hobbymarketech. Každý pěstitel si má pořídit takový, který mu vyhovuje. Pro větší zahradu ale nebude stačit kupovaný plastový, vyplatí se vybudovat prostornější.

Je důležité dbát na to, aby do něho z boku mohl vzduch a aby podklad byl vytvořen tak, aby při deštích pod kompostem nestála voda. Kompost snadno vytvoříme třeba z několika prken nebo odložených palet.