Kráska z Východu se jmenuje kamélie

Dodnes rostou prastaré kamélie podél tzv. hedvábné stezky, po níž k nám putovalo z Orientu nejen zboží, ale i kultura a nové objevy. V Evropě se nejprve objevil v polovině 16. stol. čajovník, který je nejbližším příbuzným kamélie. Teprve německý zahradník a cestovatel George Meister popsal v roce 1692 kromě čajovníku také kamélii.

Botanický název Camellia japonica dal nádherným květinám roku 1753 Karl Linné. Nesou jméno brněnského rodáka, lékárníka a přírodovědce, obětavého jezuitského misionáře Jiřího Josefa Kamela, který působil na Filipínách v letech 1689 až 1706.

První kamélie přivezl v roce 1739 lord Petre do Essexu v Anglii. Ovšem teprve dovozy několika odrůd po roce 1792 z Číny a později z Japonska způsobily zájem o jejich pěstování a šlechtění. Mezi prvními šlechtiteli vynikl především Alfred Chandler z anglického Wuxhalu. Jeho odrůda Elegans (1824) s mnoha variacemi nebyla dosud překonána a nechybí snad v žádné sbírce.

Obliba kamélií od počátku 19. století mimořádně roste. Šlechtitelé se předhánějí v nabídce nových odrůd, vznikají specializované sbírky. Opravdové kaméliové šílenství způsobila francouzská vévodkyně Marie Caroline du Berry roku 1820, když si ozdobila šaty na dvorním plese kaméliovými květy. Vyvolala módní vlnu, která vydržela po celé 19. století.

Nejprve se řezané květy kamélií dovážely z pěstíren v Itálii a Francii, a to až do Petrohradu. Brzy ale vznikly v mnohých panských zahradách „kaméliové domy“, u nás např. na Sychrově, v Lednici, Kroměříži i jinde. Kamélie se stala i kulturním fenoménem. Připomeňme Traviatu, plakáty Alfonse Muchy a literární díla.

Ve druhé polovině 19. stol. kamélie dobývají panská i měšťanská obydlí. Na přelomu 19. a 20. stol. však čelí konkurenci nepřeberného množství nově pěstovaných květin a změně životního stylu. Přesto jsou až do 2. světové války oblíbenou a žádanou květinou. Po válce mnoho cenných kaméliových sbírek zaniklo. Mění se vytápění domů, a to kaméliím nesvědčí. Až v posledním období se kamélie u nás opět dostávají do popředí zájmu veřejnosti.

Zajímavá kolekce kamélií spojená s výzkumem pěstování a množení vznikla v Průhonicích. Výzkum a pěstování kamélií zde ovšem skončily v roce 1973. Sbírka byla rozdělena a rostliny převezeny do zahrad zámků v Rájci nad Svitavou a ve Slavkově, odtud pak do Buchlovic.

Rájecké kamélie pečlivě opatroval Jan Dvořák, který se začal zabývat i jejich šlechtěním. První výpěstky byly spíše náhodné, ale později vznikly odrůdy, které si nezadají se zavedeným sortimentem. Jan Dvořák se stal naším největším šlechtitelem a v rájeckém zámeckém zahradnictví působil tři desítky let.

Nových rostlin kamélií vznikla v rukách Jana Dvořáka možná stovka. Jen asi desítka však dostala jméno. Ta první odrůda nese jméno jeho manželky - Anička. Ta se kaméliemi rovněž léta zabývala.

V době největšího květu kamélií, koncem února a začátkem března, bývá tato královna zimních květin k vidění na výstavě v historických prostorách zámku v Rájci už od začátku devadesátých let. Rájecká sbírka kamélií obsahuje i keře staré 30 až 60 let.

Abychom mohli kamélie úspěšně pěstovat, musíme mít vhodné podmínky:

Zajímavost: V roce 1979 začal Dr. William Ackerman z washingtonského arboreta křížit Camellii japonicu s řadou dalších druhů a získal přes dvě desítky kultivarů, které tolerují mráz až do -23 °C.