Krajinná zahrada, v níž platí, že méně je někdy více

„Žijeme v domě, který je v harmonii s okolím, je obklopen spoustou vzrostlých stromů, je navržen prostě s jednoduchými prvky a nijak nesoupeří s okolní zahradou a okolím. Jeho jediným dominantním prvkem je hlavní terasa, zasazená do trávníku. Výhled do zahrady, umocněný slunečními paprsky, vytváří v interiéru neustále se měnící atmosféru,” popisuje svůj domov naše čtenářka.

Samotnou zahradu vytvářela paní Alice něco přes pět let, než dospěla k její současné podobě. Postupnými úpravami dosáhla stavu, kdy zahrada představuje plynulý a velice přirozený přechod od domu do okolní krajiny.

„Zahrada je přátelská přírodě, všechny záhony jsou okrasné. Má odlišně pojaté zóny. V přední části je březový háj v mírně zvlněném trávníku na pozadí lesních borovic. Zelený ostrůvek navazuje na háj a funguje jako malá mýtina. Zadní část navazuje na okolní krajinu. Lemy tvoří nenáročný výběr přírodě blízké vegetace,” pokračuje čtenářka.

Zahradu si navrhla sama, přičemž jedním z postupů, jichž se držela, bylo opakování motivů a vizuálně výraznější rostliny sdružovala do větších skupin.

„Zahradě ráda obětuji veškerý svůj čas a energii. Vše co do ní vložím, mi totiž vrací,” vyznává se paní Alice závěrem.