Článek
Možná proto kopr vonný nikdy neupadl v zapomnění a na zahrádkách se objevuje už stovky let. Latinsky se mu říká Anethum graveolens a k jeho příbuzným z čeledi miříkovitých Apiaceae patří kromě mrkve, koriandru a petržele i půvabná trvalka jarmanka (Astrantia) či úporný plevel bršlice kozí noha.
Kopr není tak obyčejný, jak by se napoprvé mohlo zdát. Filigránské listy a paprsčitá květenství z něj dělají pohlednou letničku.
Vzhledově se asi nejvíc podobá fenyklu (Foeniculum vulgare), který je ale na rozdíl od něj vytrvalý.
Jemná krása
Už malinké semenáčky dávají tušit jeho delikátní vzezření. I když v dospělosti kopr měří minimálně jeden metr, působí jemně a vzdušně, takže ho může být všude hodně, aniž by nějak nebo něčemu překážel.
V bílém smaltovaném džbánku se spolu pěkně doplňují jemné snítky kopru a korpulentní květenství kuchyňské cibule.
Pod zemí skrývá dlouhý kůlovitý kořen, ze kterého se vyvíjí vysoká vroubkovaná dutá lodyha. Ta se v horní polovině řídce rozvětvuje a na každém konci nese lehounká, okolo 10 až 15 cm široká květenství drobných kvítků v odstínu zralých citronů.
A listy? Ty by se svojí sivě modrozelenou barvou ke květům snad ani nemohly hodit lépe. Jsou tenké jako nitky, krásně voní a báječně chutnají.
Výrazná chuť
Čerstvě nasekaný kopr vykouzlí dobrotu i z obyčejného pokrmu. Listy se kromě omáček a krémových polévek výtečně hodí k rybám a chybět by neměly v osvěžujícím okurkovém salátu a rozmixované v rajčatovém džusu.
Veselejší stolování. Rozkvetlá paraplíčka mile oživí skleničku rajčatového džusu.
Nenahraditelné jsou při nakládání zeleniny, hlavně okurek, k nimž klidně přidáme celé květenství. Výrazné aroma mají i semena. Používáme je buď celá, nebo pomletá k dochucení octa, bylinkového másla, pomazánek.
Čaj ze semen kopru pomáhá při zažívacích problémech.
Sklizeň a uskladnění
Listy a tenké lodyhy kopru sklízíme necelé dva měsíce po výsevu, pokud možno hned ráno. V lednici, uzavřené v plastové dóze, vydrží jen pár dnů, pak rychle vadnou a ztrácejí aroma. Nejlepší jsou čerstvé, ale dají se také dobře sušit a zamrazovat. Semínka sbíráme, jakmile se zabarví dohněda. Vybereme si k tomu den bez větru a deště. Plodenství ustřihneme a opatrně vyklepeme do papírového sáčku.
V případě potřeby ho zavěsíme na chladné, tmavé místo a necháme dozrát. Plochá, oválná semena sušíme stejně jako listy na teplém místě bez dosahu slunce. Uchováváme v neprodyšných nádobách. Tlusté duté stonky už se ke konzumaci moc nehodí, můžeme je však nastříhat a vyskládat do hmyzího hotýlku pro včely samotářky.
Pěstování zvládne každý
Kopr je bylinka jednoletá, ale na rozdíl od většiny kvetoucích jednoletek celé léto nevydrží. Abychom se z jeho květů a lahodných listů mohli radovat déle než několik týdnů, musíme ho pravidelně, každých čtrnáct až jedenadvacet dní dosévat, tak jako jsme zvyklí např. u půvabné letničky černuchy damašské (Nigella damascena). Začít můžeme už v dubnu a pokračujeme až do srpna.
Při nakládání okurek nesmí chybět. Skvěle se hodí také k rybám a do pomazánek.
Semínka lehce zahrneme a důkladně jemným kropítkem zavlažíme, aby se spojila s půdou. Přehoustlý výsev protrháme na spon přibližně 10 x 20 cm. Místo výsevu si promyslíme, dlouhý kořen se totiž při přesazování snadno poškodí a rostlina rychle zachází.
Kopr si libuje na sluníčku v živné, vlhčí, dobře propustné zemině. Chlad a mokro mu vadí. Je-li spokojený, hravě pokoří výšku dospělého člověka. To se pak neobejde bez opory proti větru.
Semínka využijeme v kuchyni, při zažívacích obtížích nebo si je nasbíráme a příště znovu vysejeme.
Vítr rád roznáší semínka po okolí. Chceme-li mu v tom zabránit, musíme plodenství odstřihnout dřív, než nažky dozrají. Na škůdce a choroby netrpí.
K okurkám i k růžím
Kopr je náruživý cestovatel. Potěší tak všechny, kdo mají rádi překvapení v podobě neplánovaných proměn a kombinací. Je skvělým kandidátem do zahrad v přírodním duchu, kde se může rozpustile šířit a sdružovat se s trávami, pupalkami (Oenothera), kopretinami, okrasným česnekem a moračem (Ammi majus).
Staré duté stonky můžeme nastříhat a naskládat do hmyzího hotýlku. Při troše štěstí se v nich usadí některá ze samotářských včel.
Do formální zahrady se nehodí, zato v tradičních záhonech na venkově, ve spojení s růžemi, plamenkami a jiřinkami by neměl chybět. Mezi úhlednými řádky zeleniny představuje vítané zpestření, výborně doplňuje okurky a mrkev. Zcela přirozeně zapadá do jakéhokoli spolku bylinek a ostatních léčivek, s nimiž ho pojí vůně, chuť i medicínské využití.
Svazek kopru a pár minut času stačí k vytvoření půvabných aranží. Ponořený ve skleněné váze připomíná záhadnou mořskou chaluhu, ve smaltovaném džbánku spolu s rozkvetlou cibulí ozdobí prostřený stůl, kde se pěkně vyjímají skleničky s rajčatovým džusem a koprovým květenstvím namísto papírového paraplíčka.