Článek
Zahrada, zejména pokud je na menším pozemku, potřebuje prvek, který by působil jako tečka za celým řešením a dodal jí dynamiku. Čím větší je předmět, tím silněji bude působit. Předmět musí být vidět, ale nesmí příliš dominovat vzhledem k ostatním prvkům: stromům, zahradnímu posezení či výhledu na sousední dům.
Aby zahrada získala výraz, nesmí se výtvarné dílo utopit v rostlinách, i když někdy výjimka potvrzuje pravidlo. Příkladem mohou být například keramické hlavy, umístěné v porostu poléhavých skalniček.
Kněžka
Andělé místo trpaslíků
Roli zahradního doplňku, obvykle zdobícího skalku, kdysi zastávali permoníci a trpaslíci s lucerničkou. Současní výtvarníci tento žánr obohatili o pohádkové nebo naopak recesní prvky. Výsledek může mít třeba podobu keramické žáby usazené na ostrůvku uprostřed rybníčku, malého vodníka posedávajícího pod vrbou či to dokonce může být ryba vznášející se v koruně starého ořešáku. Vodní víla nebo vodníček na krátkých nožkách umístěný poblíž domu vám budou nejen zdobit jezírko, ale také dělat společníka… A také na vás prozradí, co jste zač. Filozof, recesista nebo snílek?
Zahradní zákoutí se skupinou tří keramických objektů, kterou tvoří Žena bohyně, Dívka v meditaci a Anděl strážce
Poezie a humor
Dekorativní roli může sehrát i vysloužilý samovar usazený na staré židli, pokud torzo umístíte tak, aby působilo s humornou nadsázkou. Takové dekorace nestojí ani korunu a ještě se u nich lidé zastavují a smějí. Rozhodující je umístění, a také poslání objektu v rámci zahrady. Socha může zahradu nejen dekorovat, ale také zakrývat třeba poklop studny nebo hluché místo na zahradním pozemku. Může být jak dominantní, tak stát skromně v pozadí.
Poetickou možností jsou sochy nebo torza, hrající roli zahradní žardeniery. Zajímavé „sochy“, které stojí na nápadu, jsme například objevili na zahradě Stivínka zahradnice Jitky Stivínové. V jejím velkém prostoru potkáte tu a tam kašírované plastiky: třeba naddimenzovaného šneka nebo pavouka, které pro paní Stivínovou vytvořili přátelé – výtvarníci. Jsou velké, poněkud morbidní, ale i nonšalantní, stejně jako celá zahrada nepozorovatelně přecházející v les.
Tradiční zahrada samozřejmě snese i něco většího. Na zahradě sochaře Josefa Nálepy lze třeba obdivovat repliku antické sochy jakoby se vznášející za potokem, který ohraničuje pozemek. Zblízka zjistíte, že tato velká socha je usazená na betonové skruži, polozakryté křovím. Proč právě tam? Aby ji maskovala.
Snící Růženka
Zastav se, člověče
Na zahradní plošince pod vzrostlými stromy vyrostla místo houby ze země hlava. Je ze šamotu a vykukuje z lesklého břečťanového porostu. „Každý den mi říká quo vadis, člověče,“ vysvětluje její poselství sochař Alexandr Hejl. Stejné, jenom jemněji podané poselství může signalizovat keramická dívčí hlava, vynořující se z neposekaného porostu na zahradě keramiků a manželů Bambasových. Ať už sní, nebo medituje, její přítomností zahrada a výsadba získávají na kráse a působí zabydleně.
Můžete tu potkat i anděla s perforovanými, široce rozepjatými křídly, chystajícího se vzlétnout, a kus dál ve starém kamenném portálu majitelé dokonce usadili andělský Meditující Faun zástup.
Skřítci Svítivý a Květinový
Dáma pod borovicí
Písčité zákoutí pod vysokou borovicí na zahradě známého výtvarníka Miroslava Bartáka patří keramickému mysliteli, jemuž jeho pán krátce říká plivník. Je nenápadný, ale díky dokonale vybranému místu, z něhož jakoby obhlíží zahradu, na něj těžko zapomenete. V zadní partii zahrady zase ze vzrostlejší zeleně za jezírkem vykukuje barevný trpaslík, upravený na způsob totemu z pařezu poraženého stromu. Stylově připomíná postavičku z pohádek Václava Čtvrtka. „Stačilo ho jen omalovat a přidat čepici.“
O hodně vážněji působí socha bíle oděné ženy, kterou jsme objevili na Soláni, na proslulé valašské zahradě keramičky Marcely Hofmanové-Vajceové. Její zahrada ve svažitém horském terénu díky jejím dílům a také tvorbě jejích přátel připomíná galerii pod širým nebem. Každé dílo má ovšem to svoje správné místo, jehož vyznění umocňuje.
