Článek
Zahrádka je pro řadu lidí zdrojem zdravého pohybu. Pokud je malá, dokážete se o ni postarat vlastníma rukama pouze s pomocí ručního nářadí, případně malé mechanizace, jakou reprezentují například menší elektrické sekačky. S počtem metrů čtverečních ale roste počet hodin a fyzická námaha, kterou si zahrada, pokud chcete, aby zůstala upravená, vyžádá. Trh naštěstí nabízí výkonné pomocníky v podobě zahradní techniky, které vám tuto značně fyzicky i časově náročnou práci výrazně usnadní.
Pořízení nového a oživení starého trávníku
Podzim je optimálním časem k pořízení nových travnatých ploch, ale zároveň obdobím, kdy je třeba věnovat patřičnou péči těm stávajícím. Trávník naposledy posečte. Není ale dobré ho sekat příliš blízko u země, a proto zvyšte pojezd vaší sekačky. Před zimou by měl mít i ten anglický pažit trochu vyšší střih. Každý travnatý koberec je rovněž třeba chemicky ošetřit proti plísním a pohnojit.
Tím ale péče o trávník nekončí. Kdo chce poničený trávník ochránit a mít ho v příští sezoně opět krásný a zdravý, má právě teď nejvyšší čas, aby se pustil do znovuoživující kúry – vertikutace. Ne nadarmo se jí mezi znalci přezdívá „lékař trávníků“. Ale pozor! Vertikutace není zdaleka jen pro očividně nemocné trávníky. Dopřát byste ji měli každému trávníku, má na něj totiž stejně blahodárný vliv jako lázeňský pobyt na člověka. Trávník je po ní hustší a zelenější než kdy předtím. Nejčastěji se používají benzinové vertikukátory, které jsou osazeny výkonnými motory a hodí se proto na větší plochy o rozměru až do 2000 m2.
Na silně utužených travních drnech nebo při povrchovém přemokření se provádí takzvaná aerifikace – provzdušnění půdy aerifikačními vidlemi nebo aerifikačním válcem. Duté hroty tohoto nářadí pronikají do hloubky 100 – 120 mm, odkud na povrch vynášejí válečky půdy. Vzniklé otvory se zasypávají ostrým křemičitým pískem, čímž dochází k úpravě vzdušných a vodních poměrů v půdě.
Nemusíte hrabat, hrabat a zase hrabat…
V současném období sice ještě dokvétají poslední trvalky a letničky, ale zanedlouho „rozkvetou“ koruny listnatých stromů a keřů bohatým spektrem barev. Pak ale nastoupí první mrazy, listy zhnědnou a začnou opadávat a vy máte hned o zábavu postaráno. Úklid spadaného listí běžnými hráběmi je práce značně nezáživná a nevděčná. Naštěstí už existují výkonní pomocníci v podobě elektrických nebo benzinových zahradních vysavačů.
Ty jsou vybaveny dvoukanálovou nasávací hadicí, díky níž může listí nejen nasávat, jak to umí vysavač, který používáte k úklidu doma, s prachem a smetím, ale i foukat. Opadané lupení si nejprve nafouká na hromadu a teprve pak ho vysaje do objemného vaku, který se připevňuje na rameno. Některé typy zahradních vysavačů lze velmi dobře použít i k úklidu pilin či jiných drobných částic. V zimě je lidé zase často využívají k úklidu čerstvě napadaného prašanu.
Pokud nechcete chodit vysavač každou chvíli vysypávat, pořiďte si typ vybavený rozmělňovačem, který dokáže zredukovat objem nasátého listí až o 90 %. Trh nabízí i vysavače vybavené turbofunkcí, díky níž je lze použít i k úklidu listí sešlapaného i zetlelého. To zvládají pomocí úzkého proudu vzduchu, kterým si listí na nejprve načechrají a poté nafoukají na hromadu a vysají.
Volit můžete mezi vysavačem s elektrickým nebo s benzinovým motorem. První je lehčí, má tišší a levnější provoz, ale jeho použití omezuje délka kabelu. Lze ho proto doporučit především pro úklid menších zahrad. Naopak benzinový nachází uplatnění v rozlehlejších zahradách. Při koupi vysavače je důležitý jeho výkon – čím vyšší, tím lepší – a také velikost sběrného koše.
Nezapomeňte na keře a stromy
Při podzimních pracích nezapomeňte na stromy, keře a živé ploty. K jejich ošetření se používají nůžky, pilky a motorové pily. V případě nůžek stoupá obliba akumulátorových typů, s nimiž se ve srovnání s elektrickými nejen podstatně snadněji, ale i bezpečněji manipuluje.
Rozsáhlá nabídka je v kategorii motorových pil. Základní dělení, obdobně jako u jiné zahradní techniky, je na elektrické a benzinové. Ve srovnání s elektrickými jsou benzinové pily o něco náročnější na obsluhu a údržbu.
Motorové pily se rozdělují do tří kategorií, kterým odpovídá i cena. Na zahradách se nejčastěji využívají pily z hobby kategorie o obsahu motoru 39 – 55 cm3 s lištou okolo 40 cm. Při výběru pily dejte přednost liště vybavené vpředu ozubeným kolečkem unášející řetěz. Levnější přístroje v hobby kategorii jsou lehčí, především proto, že skříň klikové hřídele – karter – je vyroben z plastu a válec motoru z hliníku. Nižší váha je ale vykoupena kratší životností.
Místo plamenů drtič
Problém při podzimním úklidu může nastat při řešení otázky, co s organickým odpadem. Pokud byste ho chtěli spálit, jak se to dělávalo dříve, můžete se dostat do konfliktu jak s orgány životního prostředí, tak domovskými obcemi. Řešení má podobu drtiče zahradního odpadu, který dokáže rozdrtit v podstatě vše, co je rostlinného původu – suché listí, jehličí, mech, ořezané větve, a to až o průměru až 4,2 cm, kůru, šišky a podobně. Rozdrcený materiál slouží jako vynikající základ pro kompostování, mulčování ke stromům a keřům, štěpky z větví lze také využít jako palivo.
Drtiče zahradního odpadu rozdělujeme podle pohonu na elektrické a s benzinovými motory, dále podle průměru drceného materiálu a výkonu. Kromě typu pohonu záleží na konstrukci drtiče. Klasický nožový systém je velmi hlučný a vyžaduje podávací zařízení, jinak hrozí nebezpečí úrazu při zpětném rázu větve. Hodí se především pro měkký materiál, jako je křoví, živé ploty či slabé větve.
Mnohem tišší jsou stroje se šnekovým mechanismem nebo s frézovacím válcem. Šnekový mechanismus si poradí s dřevitějším odpadem a středně silnými větvemi. Větší množství tvrdého odpadu – větve z prořezaných ovocných stromů, starých keřů či jehličnanů – zvládne frézovací válec.
Prospívají vzhledu zahrady a šetří práci
Nevíte, co s nahromaděným organickým odpadem? Řešení představují kompostéry, které na vaší zahradě nahradí klasické, ne zrovna nejvzhlednější komposty a ušetří vám námahu s přehazováním kompostovaného odpadu, a navíc jsou zdrojem kvalitního organického hnojiva. Kompostovat můžete nejen všechen rozdrcený materiál, ale i ovocné, zeleninové, kávové a čajové zbytky, novinový papír, papírové ručníky, popel ze dřeva a další materiály.
Kompostéry se vyrábějí ze dřeva, plastu, betonu, kamenů, pletiva a kovu. Můžete si je buď koupit v obchodech, anebo sami vyrobit. Při výrobě doma si dávejte pozor na příliš malé nebo naopak velké větrací otvory. K největším nevýhodám dřevěných zásobníků patří jejich omezená životnost. Dřevo totiž nesmí obsahovat přípravky, jež v sobě mají jedovaté látky, které by se mohly dostat do potravního řetězce. Betonové a kamenné kompostéry se hodí do velkých zahrad. Měly by mít spodní část vybetonovanou, dále větrací otvory a možnost odtoku nadbytečné vody. Ovšem tyto druhy kompostérů se obtížně přemísťují.
Oblíbené plastové kompostéry se vyrábějí uzavřené a otevřené. V těch uzavřených se musí patřičně dodržovat kompostovací pravidla, jinak dochází k problémům při rozkladu. Pokud zvolíte kovový kompostér, měl by mít antikorozní povrchovou úpravu, větrací otvory a tepelnou izolaci.