Když se řekne mák

Mák východní (Papaver somniferum ) se nazývá i turecký, protože pochází z oblasti přední Asie a Kavkazu. Do Evropy se dostal začátkem 18. století. S původním druhem se na zahradách setkáváme už jen výjimečně, nejčastěji se pěstují jeho kříženci. Na jejich vzniku se významně podílí i mák zahradní (Papaver pseudo-orientale ), který na zahradách najdeme docela často. Poznáte ho snadno podle křiklavých oranžovočervených květů; na bázi jeho okvětních plátků je černofialová skvrna. Typické jsou i tmavofialové tyčinky, které tvoří bohatý věnec kolem tmavé tobolky (makovičky). Mák zahradní vznikl patrně křížením máku východního a máku listenatého (Papaver bracteatum) , pro který je typická krvavě červená barva květů a černá skvrna na bázi okvětních plátků.

Velkokvěté máky vzbuzují zájem šlechtitelů už sto let, a tak na trhu přibývají stále nové a nové odrůdy. Za starších, oranžovočervených, se osvědčila odrůda ´Feurriese´ nebo ´Sturmfackel´, lososově růžové květy má ´Catherine´a světle růžové ´Karine´. Mezi mimořádně krásné šarlatově červené odrůdy patří ´Beauty of Livermere´. Angličané přispěli mezi odrůdy i kontrastní odrůdou ´Black and White´, mimořádně krásnou, velkokvětou růžovou ´Cedris Morris´ se zvlněnými okraji nebo lososově růžovou ´Mrs. Perry´. Jednotlivé odrůdy se navzájem liší nejen barvou květů, ale i kontrastem mezi barvou korunních plátků a bazální skvrnou. Zajímavé jsou květy se zvlněnými či stříhanými okraji, výjimkou nejsou ani krepovité květy.

Odrůdy máku východního jsou na dobře vybraném stanovišti dlouhověké a spolehlivé trvalky. Rostliny vysazujeme jednotlivě nebo v malých skupinkách ve vzdálenosti 45 až 60 cm. Vypadají nádherně v trvalkových záhonech, bývají příjemnými společníky růží a dobře působí i v popředí kvetoucích keřů. Je důležité si uvědomit, že máky se po odkvětu zatahují do země.

Máky nejlépe vyniknou uprostřed záhonů. Prázdná místa v porostu vyplní sousední trvalky, třeba orlíčky a zvonky.

Na jaře a během kvetení potřebují jejich poměrně robustní květy dostatek slunce a prostoru, ale po odkvětu začnou listy pomalu zasychat a rostliny se začínají ztrácet. Vhodnými sousedy jsou tedy takové trvalky, které mu v době jeho kvetení nepřekážejí a po zatažení využijí uvolněný prostor. Učebnicovým příkladem vhodné kombinace jsou ostrožky (Delphinium ), zlatobýly (Solidago ), šatery (Gypsophila ) nebo vysoké odrůdy plamenek (Phlox).

Pro šlechtěné odrůdy zahradních máků jsou charakteristické velké květy a syté barvy. Ve skutečnosti vlastně velmi jednoduché a křehké květy přitáhnou okamžitě pozornost každého. Neobvyklé barvy a výrazný lesk jsou v sortimentu trvalek naprosto neopakovatelné. Při plánování trvalkových výsadeb nebo dalších zákoutí v zahradě je používáme jako třešničku na dortu, pro zvýraznění celé kompozice. Během jejich kvetení nebude mít nikdo oči pro nic jiného.

Na jednom záhonu nebo v jednom úhlu pohledu využíváme pouze jednu odrůdu. Jejich výjimečné barvy se jen těžko kombinují navzájem a často tvoří nepříjemné kontrasty.

Máky jsou nádherné v kombinaci s jinými trvalkami. Navzdory své neobvyklosti se dobře kombinují s drobnými květy jemných barev, jako je například šanta kočičí (Nepeta x faasenii ), pestrobarevné orlíčky (Aquillegia ) nebo zelenožlutýý kontryhel (Alchemilla mollis ). Experimentovat můžete i s barevně a tvarově výraznými kosatci.

Na slunečných záhonech může doprovázet levanduli, svatolinu či modře kvetoucí ořechoplodec (Caryotperis ). V polostínu se cítí dobře vedle denivek (Hemerocallis ) nebo náprstníku (Digitalis ). Máky jsou zajímavé i pro zpestření jinak monotónních koberců půdopokryvných rostlin. Vyjímat se mohou mezi barvínkem (Vinca ), rohovníkem (Ceratostigma ) a čistcem (Stachys ).

Zahradní máky se uplatňují v klasických, venkovských i moderních zahradách. Jsou příjemným zpestřením rašících travin, rozchodníku (Sedum spectabile ) nebo podzimních aster, které rozkvétají do plné nádhery až v polovině léta.

Na teplém, slunečném stanovišti tvoří bohaté, robustní trsy chlupatých listů a každoročně bohatě a spolehlivě kvetou. Dlouhé kůlovité kořeny, silné jako prst, vyžadují propustnou, hlubokou půdu, ne příliš vlhkou a bohatou na živiny. Nesnášejí přesazování a dělení trsů, protože velmi citlivě reagují na poškození křehkých kořenů. Když se navzdory tomu pokusíte získat nové rostliny dělením, proveďte to na podzim, musíte ale počítat s poměrně dlouhou regenerací rostlin. Odrůdy se množí nejčastěji kořenovými řízky po odkvětu nebo v době vegetačního klidu. Na trhu lze najít i odrůdy množené generativně – semeny, například zajímavou odrůdu ´Beauty of Livermere´ nebo lososovou ´Princessin Victoria Louise´

Výjimečná odrůda ´Fireball´, jejíž název v překladu znamená ohnivá koule, vytváří bohaté trsy listů vysokých asi dvacet centimetrů, nad kterými vyniká záplava střapatých květů.

I když je tato odrůda podstatně nižší než klasické zahradní odrůdy a květy mají v průměru jen tři až čtyři centimetry, nikoho nenechá na pochybách o svých kvalitách. Její oranžová barva prostě nemá konkurenci.