Když na zahradě zacinkají mini zvonky

Ve verzi mini jsou běžně k mání dva druhy: zvonek Poscharkův (Campanula poscharskyana) a zvonek dalmatský (C. portenschlagiana). Frapantní rozdíl mezi nimi nenajdeme, tudíž je vlastně jedno, jaký si vybereme. Nezklamou a potěší v místech, nad kterými by jiné rostliny ohrnuly nos.

Kdo je duší puntičkář a rád botanizuje, zjistí, že zvonek dalmatský má květy klasicky zvonkovité s nádechem dofialova. Jeho brášku, pojmenovaného na počest saského botanika Gustava A. Poscharka, zdobí chladnější odstín modré a plátky hlouběji zakrojené, rozevírající se doširoka jako mořské hvězdice.

Od června do srpna, tak dlouho se naparují množstvím květů. Pak maličko poleví, čehož hned využijí ozubené srdíčkové listy. Než kvítkům s mírami do 2 cm definitivně odzvoní, což bývá během října, je to veliká krása. A navíc užitečná. Za slunných dnů nad trsy panuje frmol vyvolaný příletem včelích a čmeláčích dělnic. Při sání nektaru jim v kožíšcích ulpívá pyl a zrnka, která popadají, z okvětních plátků luxují pestřenky. Ani slimáci neodolají vidině oběda, byť salát jim šmakuje víc.

Oba druhy jsou zvyklé na drsný život ve skalách ovívaných slaným vzduchem od Jadranu. Není nutné jednat s nimi v rukavičkách, nějak zvlášť jim podstrojovat. Nad odolností vůči suchu a tolerancí celého spektra světelných podmínek zajásá i pěstitelský zelenáč.

Jediné, co potřebujeme, jsou zahradnické nůžky. Neváháme s nimi zakročit proti něžnému násilí, jímž zvonky vytlačují slabší sousedy. Lehký sestřih po hlavní vlně kvetení rostliny vyburcuje k tvorbě nových poupat. Po zimě je seřízneme kousek nad zemí a necháme čerstvě obrůst.

Kromě mokřiny si poradí všude. I ve stínu. Ovšem pod stromy nebo u severní zdi bují listí na úkor květů. Pod načechranými polštáři a koberečky jihne kamení i šedivý beton, a tak jsou první volbou do skalek, suťovišť, mezi nášlapné desky, k okrajům záhonů, chodníčků, schodů.

Jemné, leč průbojné kořínky se protáhnou i spárami v dláždění. Malé sazeničky můžeme vmanévrovat do štěrbin suché zídky. Na anglickém venkově mají zvonečky dlouhou tradici na korunách zděných plotů. Zde je důležité vmáčknout ke kořenům do mezer po vydrolené maltě či odstraněné cihle hrst kompostové zeminy a zakrýt ji štěrkem, aby se při dešti nevyplavila.

Vzdušná výše dodává nakvetlým výhonům dlouhým 30 až 60 cm na půvabu. I ta, z níž padají přes okraj závěsného košíku, koryta, květináče či vyvýšeného záhonu. Co ještě rostlinky s talentem Ferdy Mravence umí? K dokonalosti dotahují květinové aranže všeho druhu.