Článek
Kamélie byly v 19. století velice ceněné a obdivované, jejich pěstování propadla hlavně šlechta, která pro ně stavěla speciální skleníky. Jejich krásné květy, které rozkvétají uprostřed zimy, zdobily velmi často slavnostní tabule i toalety přítomných dam.
Říkalo se jim japonské nebo zimní čajové růže, ale na rozdíl od růží vůbec nevoní. Za dvě století, kdy se kamélie intenzivně šlechtí, se dostala na zahradnický trh celá řada krásných kultivarů. Barvu mají nejčastěji bílou nebo růžovou v nejrůznějších odstínech, najdete mezi nimi také odrůdy tmavě červené. Květy mohou být jednoduché – potom vyniknou žluté tyčinky, sasankovité či podobné pivoňkám. Plné květy jsou velmi atraktivní a vždy vypadají neodolatelně.
Chladno a vláha
Kamélie pocházejí z chladných lesů Japonska – odtud pramení jejich potřeba chladného a vlhkého prostředí. I když se díky šlechtění jejich tolerance k podmínkám pěstování trochu upravuje, stále platí, že potřebují chladnější prostředí. Pěstování nevyužijí naplno svůj potenciál. Květů nasadí méně a také listy nebudou tak lesklé a bohaté.
Důvod, proč se dříve pěstovaly poměrně běžně, je jednoduchý. Ústřední topení nebylo v bytech ani domech nijak rozšířené, topilo se spíše lokálně a v bytech se vždy našel chladný kout. V rodinných domcích byly navíc velmi rozšířené nejrůznější nevytápěné verandy a zádveří, které byly jako stvořené nejen pro pěstování kamélií, ale také pro zimování kbelíkových rostlin.
Šance pro kamélie
Dnešní doba energetické hospodárnosti a tepelných izolací pěstování kamélií v bytech příliš nepřeje. Výborně se ale hodí do zimních zahrad, kde se mohou stát nádhernou solitérou. Také ložnice, které bývají chladnější, se pro pěstování kamélií dobře hodí. Vhodné jsou i chladné světlé chodby a verandy. Světlo by mělo být rozptýlené, přímé sluneční paprsky jim škodí. Ideální orientace okna je na východní stranu. Tímto požadavkem na „ranní“ sluníčko se blíží třeba venkovním azalkám a rododendronům, se kterými je spojuje i nárok na půdu.
Půda a vláha
Vysazujeme je do mírně kyselého substrátu, můžeme využít ten pro venkovní azalky a rododendrony. Zaléváme nejlépe dešťovou vodou, nemáme-li ji, použijeme vždy vodu odstátou. Jako původně lesní rostliny by i v domácím pěstování měly mít kamélie stále vlhký substrát, střídavé vysychání kořenům nesvědčí. Nerovnoměrná zálivka má za následek opadávání nalitých poupat. Pohodu a dobrou kondici rostliny zvýšíme také pravidelným rosením. To kamélie trochu ochlazuje a zvyšuje vzdušnou vlhkost v jejich okolí. Ale pozor – rosíme jen listy a zelená poupata, květům se vždy vyhneme. Ve druhé polovině roku (od října do února), kdy kamélie tvoří poupata a kvete, by měla být teplota nižší, optimální je kolem 10 °C, nejvýše 15 °C. Po odkvětu můžeme teplotu zvyšovat.
Pozor na poupata
Nejcitlivější jsou kamélie ve fázi, kdy se poupata nalévají a začínají na špičce ukazovat barvu. V této době se musíme vyvarovat vyschnutí kořenů, změny teploty, průvanu i hýbání s rostlinou.
Množení
Kamélie se množí pouze vegetativně, dřevitými řízky. Není to právě snadné, musíme vždy použít růstový stimulátor. Řízkům nestačí pokojová teplota, potřebují alespoň 25 °C. I tak jim to bude trvat řadu týdnů. Můžeme si pomoci skleníčkem, který umístíme nad radiátor. Musíme přirozeně dávat pozor na vyschnutí substrátu. Lépe než konvičkou je lepší řízky zalévat postřikovačem, neodplavíme tak substrát.