Jiřinky na zahradě nikdy nezklamou

Článek

Mezi barvami, které u jiřinek nenajdeme, jsou snad jenom modrá a černá. Také co do velikosti si přijdou na své majitelé velkých zahrad i balkonů. Odrůdy jiřinek lze dnes pěstovat ve velikostech od 25 cm do téměř dvou metrů.

Odkud se vzala?

Jiřinka pochází ze Střední a Jižní Ameriky. V roce 1784 ji v Mexiku objevil V. Cervantes. Po švédském botanikovi Andreasi Dahlovi ji pojmenoval Antonio Jose Cavanilles, který rostliny kultivoval. Po Evropě se jiřinky rozšířily skoro lavinovitě. Později je popsal německý profesor Wildenow a použil jméno Georgina, ze kterého je odvozeno i české jméno jiřinka.

Jiřinkám přálo především 19. století, kdy byly v centru pozornosti. Byly vystavovány na mnoha květinových výstavách. Tomu předcházelo překotné šlechtění, které jiřinky proměnilo k nepoznání od botanických forem. U nás byla tato květina součástí národního obrození. Některé výstavy pomáhaly organizovat významné osobnosti. Proslulými se staly ve 30. a 40. letech jiřinkové slavnosti s volbou nejkrásnějších výpěstků. První česká výstava jiřinek se konala v den svatby Boženy Němcové v České Skalici (12. září 1837).

Vysaďte teď jarní cibuloviny, v příštím roce se budete kochat záplavou barevných květů

Zahrada

Deset skupin šarmu

Složitý květ jiřinky není ve skutečnosti květem, ale květenstvím nazývaným úbor. Ten je vytvořen z velkého počtu drobných kvítků. Podle jejich tvaru a uspořádání bylo popsáno deset základních skupin jiřinek: jednoduše kvetoucí, anemonkovité, náhrdelníkovité neboli okružíkovité, pivoňkovité, dekorační, leknínovité, kulovité, pomponky, kaktusovité, semikaktusovité a dále tzv. zvláštnosti. Některé skupiny se ještě dále rozdělují podle velikosti květu na obří, velkokvěté, střední, malokvěté a miniaturní.

Pravidla pěstování

Jiřinky lze pěstovat kromě záhonů, kde je můžeme kombinovat s ostatním druhy nebo nechat samostatně, také v nádobách, mísách a truhlících. Pro každé stanoviště si můžeme vybírat z množství odrůd. Jejich pěstování není obtížné, pokud dodržíme základní pěstitelské zásady. Jaké?

Před výsadbou půdu vyhnojíme. Nejlepší je kvalitní kompost, sušený hnůj nebo plné minerální hnojivo.
Hlízy vysazujeme v polovině dubna. Výhony předčasně vyrašených hlíz chráníme přes noc přikrytím nádobou.
Nad hlízou by měla být 10 až 15 cm vysoká vrstva půdy.
Rostliny vysazujeme na vzdálenost, která vychází z mohutnosti odrůd. Vysoké odrůdy sázíme 80 až 100 cm od sebe, středně vysoké 60 cm a nízké přibližně 35 cm.
Během vegetace nezapomínáme na oporu rostlin. Osvědčil se tzv. opěrný kruh, který podle zvětšující se výšky rostlin můžeme vytahovat ze země.
Kvalitních květů docílíme vyštipováním postranních poupat.
Hlízy začínáme sklízet po prvních mrazících. Nejprve ostříháme celou rostlinu. Zbývající část stonku označíme jmenovkou. Hlízy opatrně vyryjeme, očistíme a uložíme do nízkých bedniček. Musíme je dosušit, aby se zatáhl krček hlízy. Postačí je uskladnit dva týdny v suchém a bezmrazém prostředí. Pak je uložíme do sklepa s teplotou přibližně 10 °C.

Uskladněné hlízy pravidelně kontrolujeme. Objeví-li se plísňové choroby, odstraníme napadenou část a ošetříme dřevěným uhlím nebo fungicidním přípravkem.