Jeřáby jsou skvostem (nejen) podzimní zahrady

Kdo jednou spatřil šumavský hvozd lemovaný oranžovou pentlí jeřábového stromořadí nebo zvedl oči k nebeským beránkům skrze rudé střapce jeřabin v aleji, tomu se nejspíš tenhle bezproblémový dřevitý fešák nezabydlel jen v mysli, nýbrž také v zahradě.

Tam se i díky novým odrůdám objevuje stále častěji, což je moc fajn, poněvadž z přírody byl takřka vypuzen.

Každému, kdo pěstuje jeřáb (Sorbus), ať už původu domácího, nebo šlechtěného, patří veliké díky. Nehrozí tak, že se s ním budeme vídat jen na stránkách botanických encyklopedií.

Z volné krajiny začal mizet v době, kdy lidé vyměnili světlé listnaté lesy za šeré smrčiny. Jeřáby jsou nejšťastnější ve sluneční volnosti. Nestojí o intimní sousedské vztahy se stromy, které by je svým stínem umořily k smrti. Krom stínu, podmáčené půdy a nehojně se objevující bakteriální spály růžovitých není nic, co by jim mohlo překazit vyhlídku na dlouhý věk.

Jsou zcela mrazuvzdorné, snášejí dobře vítr i městské ovzduší, na hloubku ani úrodnost půdy si nedělají velké nároky. A co mají společného s jahodami? Patří do téže čeledi růžovitých (Rosaceae) a semena často skrývají pod stejně lákavě červenou slupičkou.

Vyfintit se, to jeřáb umí ve všech sezonách a nikdy si přitom nenechá ujít příležitost potěšit okolí. Jaro z něj mámí hustá květenství drobných kvítků v barvě čerstvě vyloupnutého vlašského jádra, občas lehce narůžovělá. Tou dobou je v koruně jako v úle při rojení.

Přes léto se štědrý dárce pylu stará o zastínění ptačích domácností pěknými listy, které jsou podle druhu dlouhé, zpeřené a matně zelené nebo krátké, široce vejčité a buď lesklé, či běloplstnaté.

Koncem léta a na podzim, kdy se do listů vkrádá žluť se šarlatem a burgundskou červení, si jeřáby nezadají s výkladní skříní šperkařství. Korále kulaťoučké i zešišatělé, z bělostné perleti, rubínů i hnědé jakoby vyřezávané ze dřeva, dokonce žluté či růžové visí podél větví až do zimy.

Oklované střapce jeřabin prozrazují, že se na nich popáslo hejno kvíčal. Nebo snad nakyslé kuličky skončily v zobáčku hltouna kosa? Také brkoslavi, vzácní zimní hosté, když v opadané koruně zmerčí štědrou nadílku, očešou ji s gustem během chvilky. Ptáčkové se dokonale starají o roznášení a rozsévání jeřábu, a tím přispívají k záchraně jeho holé existence.

My si nejvíc pošmákneme na sladkoplodé varietě Moravica se sytě oranžovými malvičkami či na dobře uleželých „hruštičkách“ oskeruše (S. domestica).

Nakvetlé snítky a bohatá plodenství zase snadno proměníme v líbivé dekorace, které se budou vyjímat na stolku, domovních dveřích i na plotě.

Naše domácí mukyně neboli jeřáb muk (Sorbus aria) s okrouhlou korunou a šarlatovými plody dorůstá výšky okolo 10 m, v chudší půdě je nižší. Široké zubaté listy se na líci zeleně lesknou, na rubu jsou stříbřité, k pomazlení jemně plstnaté.

Jako měsíc při úplňku září odrůda Lutescens s bělavými chloupky po obou stranách listů. Bezvadně se hodí do zahrad inspirovaných Středomořím.

Planý jeřáb ptačí (S. aucuparia) má v dospělosti široce vejčitý tvar. V přírodně pojatých zahradách, kde není nouze o místo, nádherně vyniká vícekmenná forma, zvlášť v sólo postavení.

V září dozrávají malvičky, které mají stejně oranžovočervenou barvu jako usínající listy. Ty jsou dlouhé asi 15 cm, lichozpeřené, přes léto tmavě zelené. Sloupovitá odrůda Fastigiata se pohodlně vejde do předzahrádky.

Další našinec jeřáb břek, chcete-li postaru břekyně (S. torminalis), nosí dekorativní laločnaté listy zdánlivě připomínající javor. I jeho plody jsou svérázné, protáhle baňaté jakoby potažené hnědavou, bledě kropenatou koženkou. Na výšku měří až 15 m, ale stejně jako u ostatních jeřábů ji lze ovládat řezem.

Exotický jeřáb kašmírský (S. cashmiriana) pochází z Himálaje. Pěstovat jej můžeme v podobě stromu i keře. Běžně dorůstá do výšky 3 až 6 m a poloviční šířky. Koruna díky zpeřeným, až 20 cm dlouhým listům působí bujně a současně nadýchaně jako proslulá vlna kašmírských koz.

Bělostné perle jeřabin jsou velké bezmála 2 cm. Ptáčci o ně projevují zájem, až když zhltnou všecko, co má výraznější barvu.

Famózní jeřáb Vilmorinův (S. vilmorinii) je díky kompaktním rozměrům perfektní volbou pro malé zahrádky nebo objemné nádoby. Vzpřímený stromek s rozvolněnou korunou a kapradinově jemným olistěním propouští dostatek světla, takže jej můžeme vesele podsazovat.

Po opadu listů triumfuje štědrou nadílkou pronikavě růžových střapců, které zvlášť poutavě kontrastují s mléčnými latami okrasných trav.

Něžný jeřáb hupejský (S. hupehensis) Pink Pagoda, což v překladu znamená růžová pagoda, zasluhuje obdiv pro nápadně pyramidální květenství, zpeřené, namodrale ojíněné listy, v nichž se na podzim střídají pigmenty žluté, červené i fialové, ale hlavně pro rozkošné růžovobílé korálky jeřabin zavěšené na sytě růžových stopkách. Kouzelně vypadá na záhonu v obklopení pozdně kvetoucích sasankovek, hvězdnic a hortenzií.