Jedinečné kombinace rozkvetlých záhonů

Květiny, ať už letničky, dvouletky, nebo dlouhověké trvalky, jsou na osluněném záhonu nepostradatelné. Než se z nich stane bohatá a okouzlující přehlídka pestrých květů, nějaký čas to potrvá. Není však od věci mít hned od počátku jasnou představu o tom, jak bude záhon za pár let vypadat.

Teplé odstíny mají zvláštní schopnost přivolávat dobrou náladu, i když se zatáhne bouřkovými mraky.

Okraj záhonu zdobí nerenky (Arctotis) Hayley, půvabné sestřenice gerber a gazánií. Spíš než sazenice této na mráz citlivé květinky se běžně prodávají sáčky se semínky. Vedle rostou červené dračíky (Penstemon) a hrnkové jiřinky. V letní sestavě nesmějí chybět soběstačné a dlouhověké denivky (Hemerocallis), exoticky vyhlížející mnohokvěty (Kniphofia) ani jednoleté krásenky sírožluté (Cosmos sulphureus).

Všimli jste si, jak je záhon výškově odstupňovaný, aby bylo na všechny rostliny dobře vidět? Přispěl k tomu jeden malý trik. Jiřinka David Howard, jejíž meruňkové úbory nádherně kontrastují s temnými listy, ve skutečnosti nedosahuje takové výšky. Tu jí propůjčil mazaný zahradník. Rostlinu totiž vypěstoval v nádobě a umístil na sloupek. Chytré, že?

K tomu, aby osázení působilo jako ze žurnálu, nepotřebujete víc než tři barvy. Jiřinka (Dahlia) Grenadier s rudými úbory usazenými na vínových stoncích tvoří nejvýraznější bod.

Ze záhonu před zelenými keři září jako maják na útesu. Téměř rovnocenného partnera nachází v sousedním trsu janeby drsné (Heliopsis helianthoides). Drsné proto, že má na dotek hrubé listy. Kultivary této okolo jednoho metru vysoké trvalky, někdy nazývané falešná slunečnice, se od sebe liší intenzitou žlutých květů.

Růžovo fialovou barvu sem vnášejí špičatá květenství komule Davidovy (Buddleia davidii), bujné, několik měsíců kvetoucí kakosty (Geranium) Rozanne a sporýš argentinský (Verbena bonariensis). Vysoké a štíhlounké sporýše u nás nepřezimují, ale mnohdy vzcházejí ze samovýsevu. Společně s péřitými latami ozdobnice čínské (Miscanthus sinensis) záhon pěkně opticky rozvolňují.

V zahradách pojatých ve venkovském stylu se neobejdete bez tradičních druhů trvalek.

Již několik let tu spokojeně bok po boku žijí osvědčené, nenáročné a čím dál oblíbenější třapatkovky (Echinacea purpurea), bělotrny (Echinops ritro) s modrými ježatými strbouly, ke kterým se slétávají včely ze širokého okolí, a mohutné trsy zlatobýlu (Solidago). Zlatobýl potřebuje kolem sebe dostatek místa, aby se mohl rozvinout do plné krásy.

Všechny trvalky kvetou až za hranici léta a ani po seschnutí neztrácejí tvarovou atraktivitu. Seřízněte je proto až v předjaří. Celému záhonu udává rytmus jednoduché a přitom efektní členění do přibližně metr širokých pruhů. Pokud se vám tento způsob zalíbí, nevnucujte květinám striktní ohraničení typické pro formální zahrady.

V záhonu podél zdi, která dlouho do večera vysílá do blízkého okolí teplo nastřádané ze slunečních paprsků, otevírá své velké, světle fialové úbory hvězdnice (Aster x frikartii) Mönch.

Sympatické na tomto hybridu je to, že neotálí a nakvétá už od července. Snad aby záhon nepůsobil příliš usedle, rozsvěcují ho květy okrasného tabáku (Nicotiana) Lime Green v neokoukané limetkově zelené barvě.

Neminete ho ani po setmění, nejen díky zbarvení, ale i vůni lákající noční motýly. Tabák pravidelně zalévejte, odvrátíte tak hrozbu postižení padlím. Půvabná bordura ze stříbrných listů zakrslého pelyňku (Artemisia stelleriana) Boughton Silver a sytě růžových verben (Verbena) Sissinghurst skrývá přechod mezi betonovým chodníčkem a záhonem a celému dílu dodává punc dokonalosti. Obě rostliny zůstávají kompaktní a nevytvářejí nevzhledné mezery.

Tvůrčí odvaha se zahradníkovi vyplatila. Díky nekonvenčnímu smýšlení při míchání barev se mu podařilo zkomponovat záhon, který zaujme každého pozorovatele.

Ve vzrušující kombinaci červené s růžovou se představují květy proslulých jiřinek Bishop of Llandaff, ostruhatky (Diascia) známé spíš z balkónových truhlíků a jednoletého rdesna východního (Persicaria orientalis).

Nápaditou vsuvkou je kompaktní keř kaliny obecné (Viburnum opulus) Compactum, jejíž svazky leskle červených peckoviček visí z větví až do konce zimy. Prolukami se jako bílá mlha valí turan roční (Erigeron annuus), který u nás roste planě kolem polí.

Úplně vzadu zdvihá své fialové úbory s ostnitými zákrovy do dvoumetrové výše artyčok kardový (Cynara cardunculus).

S květinami v chladných barvách dosáhnete rychle toho nejkrásnějšího vzhledu. Stačí si pohrát s několika odstíny modré, fialové, přidat stříbrnou a bledě žlutou.

Vysoká, štíhlá svícovitá květenství a pyskaté květy, z nichž rádi mlsají čmeláci, prozrazují šalvěj pomoučenou (Salvia farinacea). Ta se v záhonu objevuje ve dvou odrůdách. Victoria je robustní a nese inkoustově fialové květy, zatímco odrůda Strata vykvétá od léta do října modrými květy s šedoplstnatými kalichy.

Středem záhonu probíhají v úzkém pásu nedoceněné vytrvalé hlaváče (Scabiosa) Butterfly Blue. Za jejich výsadbu vám budou vděční zejména motýli, kteří se na levandulově modrých květních hlávkách prohánějí od léta do časného podzimu.

Nad nimi rozšiřuje ovocnou vůni keřová růže, jejíž bledý vanilkový odstín se znovu ozývá prostřednictvím ledabyle vysetých sluncovek (Eschscholzia californica).