Jasmín nahokvětý rozsvítí zimní šeď

U zahradníka ho najdeme pod jménem Jasminum nudiflorum, což v překladu znamená jasmín nahokvětý.

Vůní sice nikoho neomráčí, zato ohňostrojem květů, jímž rozsvěcuje zimní bezbarvost, si zaručeně získá naše srdce.

To záleží na tom, jak si tuhle olivovníkovitou rostlinu původem z Číny a Tibetu, druhotně zplanělou také ve Francii a v Bulharsku, vycvičíme. Zasadíme-li ji běžně jako keř do ostrůvku k ostatním dřevinám, vedle patia či do záhonu mezi trvalky a občas zastřihneme, vznikne asi metrová fontána ze šlahounů shrbených jako paragraf.

Bez redukčního řezu se šlahouny rozvalí po půdě, při kontaktu s ní zakoření – čehož můžeme využít při množení – a postupným plazením si podmaní plochu klidně 3 x 3 m.

Rovně jako podle pravítka jasmín poroste, když jej vyvedeme po vertikální opoře. K drátěnému či laťkovému plotu, treláži nebo k ocelovým lankům musíme hladké výhony bez přísavek, úponků a příčepivých kořínků pravidelně vyvazovat.

Kdyby zahrada byla vesmírem, pak by byl jasmín jeho galaxií. Tajuplnou, nadpozemsky krásnou, rozzářenou stovkami šesticípých hvězdiček. Ne syrově bledých, ale veselých, hřejivě žlutých, jak jen může být odlesk zlatého slunce.

Tvar květů, vyvíjejících se ze žlutých, červení žíhaných pohublých poupat, mohl jasmín klidně odkoukat od zahradních floxů či plazivého barvínku. Co květ, to až dvoucentimetrová vrtulka posazená na vuvuzele. Odborně se jim říká řepicovité. Kdy se nahaté pruty prakticky po celé délce zažlutí, to dopředu nikdy nevíme.

Jisté je, že to bude v zimě, proto si jasmín nahokvětý nespleteme s jarně kvetoucí zlaticí převislou (Forsythia suspensa) – té se naoko podobá. Zatímco jeden rok přijde s Mikulášem, v tom dalším si počká třeba na smaženého kapra. Jindy se loudá a probouzí až s lednovým sluníčkem či únorovou oblevou.

Proč se jasmín tak fintí, když polétavý hmyz ještě nevystrčil sosáčky a on tak nemusí usilovat o jejich přízeň? Možná proto, že nás chce rozveselit a natěšit na jaro.

Ze šlahounů dlouhých až 3 m vytvoříme nádhernou uvítací girlandu kolem vstupních dveří. Můžeme do nich obléknout zahradní zdi, stěny budov nebo je nechat stékat ze svahů a vyvýšených záhonů. Své vnady uplatní ve váze i věncoví.

Jediné, co blízce příbuzný šeříku, zlatice a jasanu za své okrašlovací služby žádá, je sluneční světlo, které ho dopuje energií k růstu a bohatému kvetení.

Bohatě však jasmín nepokvete pořád, ani kdyby na něj slunce pražilo nonstop, pokud ho občas nezmladíme. To lze dvěma způsoby. Chceme-li ho pustit na volno jako pejska bez vodítka, aby se divoce rozrůstal a pod hustou spleteninou skrýval kdeco, odstraníme z něj při každoroční údržbě pouze nejstarší výhony.

Kdo má raději věci pod kontrolou a touží po kultivovaném vzhledu a kompaktních proporcích, jež jsou vítané jak v menších zahradách, tak nádobách, vytasí se každý třetí rok s nůžkami a rostlinu sestřihne na výšku asi 30 cm. Čerstvé, lahvově zelené proutky na sebe nenechají dlouho čekat.

Řez provádíme po odkvětu na jaře. V tu dobu na svět přicházejí drobné lístky se třemi prstíky. Než je na podzim přemůže gravitace, rozjede jasmín další ohňostrojovou parádu, tentokrát nejen ve žluté, ale i v oranžové, červené a vínové. Takový je to kumštýř!