Jaro ve víru něžně bílých květů

Slavnostní okamžik plný vůně a krásy si užijeme během krátce vyměřené doby mezi posledními aprílovými přeháňkami a květnovými námluvami lejska malého. Tenhle drobný ptáček z lesa se na zahradě neukáže, zato bělostnými květy se to v ní hemží. Prýští z půdy pod nohama i z větví vysoko nad zemí.

Mezi prťavými skalničkami se najdou hvězdy velkého formátu, které rozněžní hrubou skálu a způsobí radost v podobě milého dárku. Koho by nepotěšila písečnice horská (Arenaria montana) s kypivým množstvím pětiplátečných kvítků? V porcelánovém hrnečku je neodolatelná!

Také iberka vždyzelená (Iberis sempervirens) kvete bujně. Déle než písečnice. Mezi kamením ve skalce vynikne jediný polštář, kdežto v záhonu, který musí být dobře odvodněný, aby v něm prospívala, zaujme spíš větší počet rostlinek schoulených do jednoho chumlu. Mládí iberce prodloužíme, když ji každoročně po odkvětu asi o třetinu zkrátíme.

Na pohled beztížná záplava třešňových květů rozněcuje vášně, ať už je jejich nositelkou obyčejná třešeň ptačí, nebo cizokrajná sakura. Ta s odrůdovým jménem Shirotae spolehlivě nabízí přívětivý stín lavičce. Příjemně se na ní sedí v létě, když ji přikryje baldachýn zelených listů. Ještě krásněji je tu, když nad hlavou celé dva až tři týdny tančí tisíce poloplných, jemně vonných heboulinkých květů.

Okrasné třešně obecně dobře snášejí naše podnebí. Nerozhodí je letní vedra ani tuhý mráz. Jsou soběstačné a obejdou se bez řezu. Na lehký stín si nestěžují, avšak na plném slunci kvetou bohatěji a podzimní barvy jejich listů září jasněji.

Tvrzení, že se nic nevyrovná kráse ovocného sadu ve víru květů, není přehnané. Co strom, to obrovitá svatební kytice, v níž všechny květy rozkvétají naráz a záhy po otevření se chvějí životem včel medonosek i samotářek, čmeláků a motýlů, kteří přezimovali někde v kůlně nebo pod kůrou. Vysokokmeny jabloní, třešní a hrušek, jež mají tu výhodu, že pod nimi projdeme bez hrbení, se stávají botanickou vzácností. Není to škoda?

Můžeme-li, pořídíme si zákrsky na terasu či balkon, tam se dobře hodí, a větší plochu přenecháme stromům s korunou založenou 150 cm až 200 cm nad zemí. Láska k nim nikdy nezrezaví.

Nadpozemsky krásná srdcovka (Lamprocapnos spectabilis) Alba, ověnčená podél ladně ohnutých dlouhých stonků křehkými srdíčky, nezůstane dlouho na ocet. Zamiloval se do ní tulipán a v téhle kombinaci najde zalíbení u všech zahrádkářů s romantickou duší. Aby jim to spolu klapalo co nejdéle, vysadíme ji do polostínu s kyprou čerstvou hlínou, nikoli na plné slunce!

Magické kouzlo pojí měsíčnici (Lunaria annua) Alba, významnou živnou rostlinu běláska řeřichového, a rok od roku bohatěji kvetoucí narcis Thalia, pasovaný do role ženicha, jehož rodovým znakem jsou zvonkovité pakorunky šířící omamnou vůni. Měsíčnice se čile vysemeňují, ale vzhledem k tomu, že jsou to dvouletky, je vhodné výsev první dva roky opakovat, aby mezi kvetením nenastala roční pauza.