Článek
Bylo těsně po válce a Evropa se stále vzpamatovávala z jejích ničivých následků, když starosta města Lisse ležícího jenom kousek od Amsterdamu dostal pozoruhodný nápad. Možná byl inspirován barevným půvabem tulipánových polí ležících všude kolem města, když oslovil pěstitele cibulovin se zajímavým nápadem: „Vytvořte společnou expozici cibulovin – bude to výkladní skříň vaší produkce i zajímavá turistická atrakce.“
Na tuto pobídku pěstitelé cibulovin zareagovali a jako nejvhodnější lokalitu vybrali park Keukenhof. Historie tohoto místa zasahuje až do 15. století, kdy zde hraběnka Jacoba van Beieren založila rozsáhlou kuchyňskou zahradu.
V této době nakonec vzniklo i dodnes používané jméno Keukenhof, složené ze dvou nizozemských slov (keuken – kuchyně, hof – dvůr). Moderní historie Keukenhofu se datuje až od roku 1949, který je považován za první rok tulipánového parku. Správcové parku o Keukenhofu tvrdí, že v jarním období, kdy jsou jeho brány otevřeny veřejnosti, patří k nejfotografovanějším objektům a také, že je to ta nejkrásnější jarní zahrada.
Nepochybně je to také největší park světa zaměřený na pěstování cibulovin. Kolikrát za den cvakne v Keukenhofu pomyslná uzávěrka fotoaparátů, snad ani nejde spočítat. Množství turistů navštěvujících tento park je ale vskutku ohromné. V posledních letech přichází do Keukenhofu v době, kdy je park pro veřejnost otevřený, průměrně více než 80 000 turistů každý týden. V dobrém počasí bývá park opravdu zaplněný lidmi, proto je dobré začít s prohlídkou hned od rána. Navíc atrakcí je tolik, že je zapotřebí mnoho času, aby se dala zhlédnout alespoň podstatná část. Vždyť park zabírá plochu 32 hektarů a nabízí celkem 15 km chodníků.
V areálu se nachází několik zastřešených pavilonů, ve kterých probíhají různé výstavy a květinová představení. Základem parku Keukenhof je stromové patro, které tvoří krásné a příjemné prostředí pro všechny překrásné cibuloviny. Stromům vévodí impozantní 160 let stará buková alej, roste zde však také mnoho druhů okrasných sakur, které rozkvétají spolu s tulipány, narcisy a hyacinty a tvoří tak nezapomenutelné barevné scenérie.
V parku je vysazeno celkem 87 druhů a kultivarů různých stromů v celkovém množství více než 2500 kusů. Pod korunami stromů se zde nachází rovněž velká expozice různých soch, plastik a moderních uměleckých výtvorů. Trávníky pod korunami stromů se z velké části každoročně obnovují, proto místní zahradníci na některých místech prosí své hosty, aby se k trávníkům chovali šetrně a nepoškozovali je chůzí. Pro výsev nových trávníkových ploch se každoročně spotřebuje kolem sedmi tun travního osiva.
Hlavní atrakcí ale samozřejmě zůstávají jarní cibuloviny, které také ovlivňují otevírací dobu parku. Ten je otevřen jenom několik týdnů v roce, právě podle doby, kdy tyto rostliny kvetou. Otevírací doba začíná obvykle v poslední třetině měsíce března a trvá přibližně do poloviny května. Aby park byl atraktivní po celou tuto dobu, je nutné jednotlivé odrůdy cibulovin vysazovat velmi promyšleně.
Všechny cibuloviny se na záhony vysazují už na podzim, a to obvykle v několika vrstvách, aby povrch záhonů vždy zdobily nějaké květy. Cibuloviny se vysazují vždy ručně a o tom, že to není žádná malá práce, nejlépe svědčí čísla. V parku se totiž vysazuje přibližně sedm miliónů cibulí či hlíz v celkovém množství kolem 1600 jednotlivých odrůd. Z tohoto množství je asi 4,5 miliónu tulipánů, zbytek tvoří narcisy, hyacinty, modřence a další méně zastoupené rostlinné druhy.
Na kole i loďkou
Park Keukenhof je opravdu jedinečný a pozoruhodný, výtečný zážitek však nabízí i prohlídka rozsáhlých lánů s tulipány, narcisy a hyacinty, které se v okolí parku nacházejí v hojném počtu. Kvůli pohodlnému rovinatému terénu se jako nejlepší dopravní prostředek jeví kolo, které je možné zapůjčit si v místní půjčovně.
Pro příznivce cykloturistiky organizátoři připravili několik okruhů v rozsahu od 5 do 40 km. Jízda na kole je ovšem povolena jenom mimo areál parku. A komu se nechce šlápnout do pedálů, také nemusí vyjít naprázdno. Jednou z místních atrakcí je okružní výlet loďkou po místních kanálech, které obklopují jednotlivá pole a zároveň tvoří přirozenou hranici pozemků jednotlivých pěstitelských firem.
