Japonská zahrada na Děčínsku sklízí zasloužený obdiv a pozornost

„Moje cesta k japonské zahradě vedla přes bonsaje, jejichž pěstování se věnuji zhruba 30 let. Samozřejmě, jak se počty bonsají zvyšovaly, mým snem bylo umístit je v pěkné zahradě. Z původních představ o malém zákoutí pro bonsaje záhy sešlo a já začal přemýšlet o zahradě v japonském stylu,“ napsal nám čtenář.

Projekt zahrady si vypracoval majitel sám. Cesta, po níž se rozhodl vydat, byla jasná. Zatímco mnoho zahrad podobného typu je budováno jako dialog mezi východní a západní kulturou, ta jeho měla být spíše předělem dvou světů.

„To znamená v momentě, kdy za sebou zavřu vstupní branku, se chci ocitnout ve zcela jiném, odlišném prostředí, než je to vnější, ze kterého přicházím. V mé zahradě by na mne měl čekat svět, který mi bude blízký, který mi přinese nová poznání, zklidní mou mysl, bude mne uspokojovat po všech stránkách a třeba mne přinutí i k tomu, přemýšlet o sobě, o životě a o věcech, které s tím souvisí. Prostě by to měl být prostor, který navodí nejen harmonii duše, ale bude sloužit i k příjemné relaxaci. Moje prvopočáteční představa vycházela z toho, že chci mít své nedotknutelné soukromí,“ vysvětluje Zdeněk.

Čtenáři se líbily velké plochy originálních kare-sansui (tj. plochy pokryté světlým štěrkem uhrabávané do různých obrazců, často s několika velkými kameny jako dominantami).

Bylo zřejmé, že právě takový prvek nesmí v jeho zahradě chybět. Chtěl jej ovšem přirozeně spojit s okrasnou zelení a trávníkem tak, aby působil vyváženě a zajímavě. Důležité bylo, aby jedna plocha nepřebíjela druhou.

Jako propojovací prvek nakonec majitel použil cestu tvořenou šlapáky, jež začíná u vchodu do domu, vede celou zahradou a lze po ní dojít až do zadní části, k altánu.

Zahrada je rozdělena do několika kompozičních celků.

„Najdeme zde kopcovité scenérie tvořené hlavně z tvarovaných a do koulí stříhaných buxusů a azalek, které časem přerostou svůj rámec a spojí se do klasické karikomi, tzv. zelené vlny. Najdeme zde i zákoutí s bujnější vegetací nebo bambusové háje. Vegetace je tvořena hlavně z asijských dřevin, najdeme zde např. japonské javory, které na podzim rozzáří celou zahradu, na jaře kvetoucí sakuru, tvarované japonské borovice (Pinus parviflora a Pinus densiflora), které jsou královnami japonských zahrad, nebo rododendrony rodu Yakushimanum. Vše doplňují mechové ostrůvky ve štěrku s nezbytnými kameny. Ať už jsou to kameny jako součásti kompozic nebo volně stojící, tzv. solitérní kameny o váze až několika tun. Všechny pocházejí z okolí,“ popisuje čtenář.

To, co na něj stále ještě čeká, je vybudování jezírka. Plánuje ho na severní straně zahrady. Stejně, jako vše ostatní v japonské zahradě, má i umístění jezírka svou logiku, kterou Zdeněk vysvětluje takto: „Sever je Japonci označován jako strana Želvy, a proto právě tam by měla být v zahradě voda.“

Jezírko je naplánováno jako okrasné, obývat jej budou nezbytní kapři Koi.

Ačkoli japonská zahrada není ještě hotová, už dnes má spoustu příznivců na sociálních sítích. Její snímky zveřejnili i na stránce Japanbook, která je věnovaná kultuře Japonska.

Našeho čtenáře rovněž upřímně potěšila návštěva světoznámé sopranistky původem z Japonska, paní Nao Higano, jež do zahrady zavítala společně se svým manželem.

„Přestože udržovat zahradu v perfektním stavu je velice náročné jak fyzicky, tak i časově, jsem rád, že mám prostor, kde je mi za jakýchkoliv okolností dobře a který mne dobíjí svou energií,“ uzavírá svůj dopis pan Zdeněk.