Jaké saláty si letos můžete vypěstovat? Zkuste trochu zaexperimentovat

Čerstvě natrhané saláty chutnají nejlépe a vydrží v lednici rozhodně déle než ty zabalené z obchodu, které pravděpodobně cestovaly přes celou zemi, než se dostaly k vám na talíř. Klasický hlávkový salát zná každý, má příjemnou chuť, nejlahodnější je srdíčko. Co ale zkusit i jiné druhy?

Nabízí se jich k pěstování dost. Ty, ze kterých se dají odlamovat listy, zpravidla udělají růžice zhruba po jednom a půl měsíci, ale odřezávat můžete začít už dříve. Tvorba hlávek u velkých hlávkových odrůd ale může trvat klidně až tři měsíce.

Dobrou volbou pro pěstování v každé zahradě je ledový salát, protože je přizpůsobivý. Vytváří středně velkou, pevnou hlavu. Když už nehrozí nebezpečí mrazíků, můžete ho vysévat nebo přesadit malé rostlinky do dobře upravené, kypré půdy.

Nejraději má hlinitopísčitou, provzdušněnou, která ale dobře zadržuje vodu. Také si libuje na slunném stanovišti. Chcete-li letní sklizeň, je lepší sázet předpěstovanou sadbu. Pokud počítáte s podzimní sklizní, vysévejte semínka, ale počkejte s tím klidně na pozdější dobu.

Zalévejte ideálně odstátou nebo dešťovou vodou, ale nikdy ne přímo na rostlinu, vždy mezi řádky. Předtím, než se začne tvořit hlava, je dobré zavlažovat každý den, potom už postačí přibližně po třech dnech. Ledovému salátu trvá podle odrůdy asi 70 dní, než vyroste.

Sází se do sponu a potřebuje asi 30 cm prostoru mezi rostlinami, aby mohl vytvořit svoji typickou kulatou hlavu z těsně zabalených pevných listů. Sklízejte celé hlávky řezem nad základnou rostliny a odstraňte uvolněné vnější listy, které jsou nejstarší a obvykle také tvrdé a hořké na chuť.

Dlouhé, robustní listy se silnými, křupavými bílými žebry jsou charakteristické pro odrůdy římského salátu. Pravděpodobně ho znáte jako základ pro césar salát, protože jeho mírně hořká a lehce pikantní chuť dokonale vyvažuje krémový dresink, který se do něj přidává. Římský salát tvoří vysoké hlávky, které svým tvarem připomínají vázu.

Jsou úspornější a zpravidla nevyžadují pro sebe tolik prostoru jako jiné salátové odrůdy. Ve sponu jim postačí většinou okruh asi 25 cm. Proto jsou vhodnou pěstitelskou volbou, pokud vlastníte jenom malý pozemek nebo zahradničíte ve vnitřních prostorách.

Nejlépe se římskému salátu daří v humusovité ,hlinitopísčité zkypřené půdě s neutrálním pH, a to na světlém místě. Nemá rád kyselé a těžké půdy. Zálivku odstátou vodou vyžaduje 2-3krát týdně. Římský salát je na rozdíl od řady ostatních salátů tolerantnější k teplu.

Pro jeho pěstování se doporučují teploty v rozpětí 7‒25 °C. Dává přednost asi čtyřem až šesti hodinám přímého slunečního světla denně, i když může růst i v polostínu a potřebuje k plnému vzrůstu přibližně 70 dní. Jeho hlávku můžete sklízet celou, jakmile bude vysoká cca 10–15 cm. Pokud chcete, aby rostliny plodily déle, můžete odlamovat jednotlivé vnější listy a ponechat střed.

Zatímco ledové a římské saláty bývají velice křupavé, někdy také zatoužíte po salátu s mírně měkčí strukturou. Pokud ano, vrhněte se na pěstování máslového salátu, známého svojí sametovou texturou a jemnou až sladkou máslovou chutí. Máslové saláty tvoří hlávky s krásnými rozcuchanými listy na vnější straně a těsněji zabalenými srdíčky uvnitř.

Většina odrůd máslových salátů je zelená, ale existují i červené. Mají rády dobře odvodněnou a úrodnou půdu a měli byste je vysít nebo přesadit do půdy poté, co pomine poslední nebezpečí mrazu. Vyžadují asi 25 cm prostoru mezi rostlinami.

Máslový salát preferuje, stejně jako římský salát, zhruba čtyři až šest hodin slunečního svitu za den, ale částečný stín mu nevadí. Má v oblibě spíše chladnější teploty, nejlépe mezi 7–18 °C stupni, ale teplo ho tolik neskolí. Ovšem pokud panuje příliš velké horko, projeví se to negativně na jeho chuti, může zhořknout. Ke sklizni bude asi za 50 dní. Uřezávejte jeho hlavy, jakmile budou mít průměr asi 15‒20 cm, základnu nechte pro další sklizeň.

Pro zpestření chuti i dekoraci v kuchyni se můžete rovněž pustit do pěstování červeného kadeřavého salátu zvaného často také dubový nebo dubáček díky své nezaměnitelné chuti. Předpěstované rostlinky mohou putovat do záhonu již nyní v březnu a dubnu. Nejlépe prospívá ve středně těžké, humózní půdě s neutrálním až mírně alkalickým pH. Naopak se mu nelíbí v kyselých půdách a nevyhovuje mu přímé hnojení. Sází se ve sponu 25 × 30 cm.

Prosperovat bude především na slunném stanovišti, ocení teploty 10–20 °C. Příliš mu nevadí, ani pokud teplota poklesne, ale je lepší ho v takovém případě zakrýt netkanou textilií. Je citlivý na vodu. Chcete-li si pochutnat na skutečně křupavých a šťavnatých listech, bez pravidelné zálivky to nepůjde.

Jestliže byste rádi vyzkoušeli ještě něco nového a netradičního, můžete pěstovat Claytonii, které se někdy přezdívá hornický salát, protože v Americe ji jako doplněk stravy obsahující hojnost vitamínu C jedli horníci. Tvoří růžice srdčitých listů na řapících dlouhých až 20 cm.

Dobře roste v teplém místě v prokypřené lehčí, mírně kyselé půdě v polostínu nebo na slunci. Citlivá je na vlhkost. Nastane-li období sucha nebo pokud zapomenete na pravidelnou zálivku, její listy zhořknou. Jinak ale není na podmínky nijak náročná. Rostlina si žádá asi 20-25 cm místa kolem sebe. Vyniká rychlým růstem, první listy, které jsou křupavé, šťavnaté a mají spíše neutrální chuť, sklidíte už po 20 dnech.

Jemné listy rukoly mají bohatou, téměř ořechovou chuť s pikantním a pepřovým nádechem, což ji jasně odlišuje od jiných druhů salátů. Rukola je ve své chuti naprosto svébytná. Roste rychle a spolehlivěji především v chladném počasí. Můžete ji vysévat přímo. Listy jsou zralé ke sklizni už za čtyři týdny. Odřízněte celou rostlinu těsně nad základnou, když jsou listy mladé a 5-7 cm dlouhé, nebo počkejte, dokud nedosáhnou plné velikosti.

Nejvhodnější je pro rukolu úrodná a dobře odvodněná půda. Horké počasí může způsobit, že rukola bude pikantnější a hořčejší, proto ji někteří zahrádkáři v nejteplejším období roku raději nepěstují.

Lehká křupavost a příjemná neutrální chuť je zase základním znakem kozlíčku polníčku. Potřebuje lehčí propustnou půdu, sazeničky by se měly vyjednotit na vzdálenost asi 25 cm.

Sklízet se dá poté, co se objeví čtvrtý pár listů. Buď můžete odříznout celou rostlinu, nebo otrhávat vnější lístky. Jeho velkou výhodou je, že poměrně dobře odolává mrazu, takže si ho můžete dopřát téměř celý rok. Klidně se dá zkusit podzimní výsev a těšit se z úrody můžete i v době, kdy prakticky nic jiného na záhonech nenajdete. Pouze hrozí-li velké mrazy, je dobré přikrýt ho netkanou textilií. Po dvou měsících růstu si na jeho lístečcích můžete pochutnat.