Článek
Po roce úprav domu nastal čas pro zahradu. Ta původní byla hustě porostlá starými jabloněmi a tak nevábná, že děti odmítaly hrát si v ní. V zemi nacházel majitel celé hrudky vápna, důsledek dřívější „péče“. Po zplanýrování zůstaly na pozemku jen dva původní jehličnany – borovice a jalovec.
Může za to tuf
Budoucí podobu pak nezvratně ovlivnila cesta majitele na Slovensko, kde objevil nádherný světlý tuf. „Říká se mu také pěnovec, je ostrý, ale porézní, nasaje vláhu a propustí ji,“ vysvětluje Václav Šiškin. Nechal ho na zahradu navézt pět avií a začal tvořit miniaturní kouzelné krajiny.
Velká část kamenů je ukryta pod zemí, takže tvoří pro rostliny vhodné podloží, které se nepřemokří. Zvětralé skalnaté pahorky se přirozeně zvedají z anglického trávníku a kolem kamenů čarují čarověníky. „Čarověník není bonsaj,“ vysvětluje majitel, „má hustší korunku, kratší jehličky a zdobnou kadeřavost. Základ tu vytváří především borovice bělokorá, tzv. schmidka (Pinus leucodermis Schmidtii), jejíž sytá zeleň se od bělavého povrchu kamene krásně odráží.
Kromě ní najdete u minihor jedlovce, cypřišky, zdrobnělé jedle, kleče a mnohé další, jsou to desítky dalších druhů. Doplňují je drobné skalničky, jejichž polštáře v čase kvetení vykouzlí na chvilku pozměněný obraz krajiny. Pak tu ještě kvete levandule, buganvillea, vistárie a azalky, charakter zahrady je však určován především promyšlenou skladbou větších a menších jehličnanů.
Směrem k okraji zahrady se „pohoří“ i rostliny zvětšují a zvyšují. Miniaturizovaná krajina se ještě na chvíli pozdrží u jezírka, které leží ve stinnější části zahrady, a pak je vystřídána středomořským zátiším s bazénem a palmou, na něj navazuje terasa pro krásné snídaně, která stejně jako bazén vznikla při přestavbě domu koncem devadesátých let. Obepíná ji vistárie, která se původně tulila deset let ke starému balkonu.
Takto stará vistárie je prý nepřesaditelná. „Zkusil jsem to,“ konstatuje majitel. Povedlo se. Vistárie obtáčí terasu, vedena na zvláštním ocelovém lanku, a když přijde její čas, vyzdobí modrofialovými střapci květů velké okno vedoucí z obytné místnosti do hlavní části zahrady.
Pro všechny rostliny světa
Před vstupem na pozemek stojí jako stráž dvě višně křovité, stříhané do polokoule. Projdete bránou, kterou tvoří převislé jehličnany, před vámi ztepilá araukárie, vlevo podél plotu stojí nádherné exempláře cedrů.
Živý plot založil Václav Šiškin z tisu. Jeho plusem je nenáročnost a fakt, že vždy znovu obroste, nemá proto nikdy holá opadaná místa. Minusem je pak pomalý růst. Z šestnácticentimetrových sazenic, vložených do země v osmdesátých letech, je dnes plot vysoký 2,5 m. Pravidelný, krásný a také jedovatý obepíná zahradu a vytváří příjemné mikroklima.
Uděláte pár kroků a otevře se vám pohled na dvě jezírka, před nimiž se rozkládá krajina miniatur. Jezírka i některé pahorky zdobí pískovcové lampy, charakteristické pro japonské zahrady. Ale tady v japonské zahradě přece nejsme! „To opravdu ne,“ potvrzuje majitel a přidá malé vyznání: „Mým snem bylo udělat zahradu kouzelnou, a to jsem snad splnil. Začal jsem časem rozšiřovat sbírku rostlin, k těm původním přibyly tisovce (taxodium), kryptomerie a bambusy. A zahrádka z toho měla prospěch, přijala nové obyvatele… Je takovým místem setkávání rostlin, které pocházejí z celého světa. Místem souznění duší lidí i rostlin.“
Nebylo to ale hned. Václav Šiškin přiznává, že velmi často přesazoval, někdy jen o pár decimetrů a mnohdy tajně, aby si sousedi nemysleli, že je blázen. Přibývající rostliny a také jejich růst si prostě vynucovaly neustále ladění, aby vynikly jednotlivě a zároveň tvořily harmonické skupiny. A když chcete dokonalou harmonii, pak na každém centimetru opravdu záleží.
Některé rostliny se mění velmi pomalu, čarověníky přirůstají za rok pár milimetrů. Jiné musíte omezovat hned. Později příchozí bambusy výběžkaté například musí mít zábranu, která sahá do hloubky asi 75 cm a také kousek nad zem, jinak se nestačíte divit, kam až pěkně pod zemí odnoží. Zahradu je rovněž nutné pozorovat ze všech stran, aby oku pěstitele nic neuniklo, aby zachytilo každou nepravost a také se mohlo pokochat každou ladností.
Ze starého nové
Před čtyřmi roky přibyla k vyvýšené terase u domu další pozorovatelna v protilehlém koutě zahrady. U cestáře opět náhodou objevil Václav Šiškin použité kameny. Koupil je a dobrousil do kvádrů, aby při stavbě zídky vznikly co nejmenší spáry. Přidal použité borové fošny a prkna, která už něco pamatují, koupil tvarovaná železa a spojil je po dvou k sobě tak, že tvarované obloučky položené proti sobě tvoří oka. Jimi provlékl bambusové tyče. Takto vytvořený rošt podpírá další vistárii. Vznikla půvabná besídka s loubím s pěknou patinou a potřebnou středomořskou lehkostí.
A tady se možná lehce dotýkáme jednoho z tajemství kouzelné zahrady: lehkosti. Je v ní spousta rostlin, majestátní i miniaturní, některé s hebkým jehličím na mazlení, jak říká majitel, jiné pichlavé a škrábající. Dvě jezírka, bazén, japonské prvky, roztroušená travertinová „pohoří“ – takto napsáno to vypadá téměř děsivě. Ale vizuální výsledek je na výbornou. Zahrada je nesmírně vzdušná, čiší z ní klid, všechno tu dýchá a žije v nádherné symbióze.
Chce to zkrátka tu lehkou ruku tvůrce, který pozoruje a tu a tam přistřihne či zaštípne. A také pečlivou ruku jeho manželky, která nedovolí plevelu porušit dokonalou harmonii. (Václav Šiškin by jistě opravil na: skoro dokonalou.)
