Článek
Nejednotné jsou názory na hubení slimáků formou mulčování (pokrytí dané plochy zahrádky specifickým materiálem - trávou, kůrou). Zatímco mulčování trávou se obecně nedoporučuje, mulčování pomocí listů kapradin a rajčat naopak některé zdroje doporučují jako velmi účinné.
Jinou možností, jak chránit záhonky nebo vstup do skleníku před nájezdy slimáků, je vytvořit na strategickém místě pro ně nepřekonatelnou, nebo jen obtížně překonatelnou hradbu. V praxi to může být například pás čistého písku nebo dřevěného popele, kamenné moučky, roztlučených skořápek vajec, někteří zahrádkáři doporučují i jehličí, zejména jedlové a smrkové.
| Tip | |
|---|---|
| Slimákům je možné znepříjemnit život i správným načasováním zálivky záhonů. Slimáci jsou totiž nejaktivnější v noci a nad ránem. Zároveň milují vlhko. Proto se jako nejlepší čas pro zalévání záhonů jeví ráno, kdy slimáci zalézají. Květiny dostanou po ránu svůj příděl vláhy, do večera pak stihnou záhonky oschnout tak, aby nepředstavovaly příjemné prostředí pro nezvané nájemníky. |
Další možností je okolí záhonků osázet rostlinami, o nichž se ví, že je slimáci nemají v oblibě. Jsou to například petržel, měsíček lékařský, šalvěj anebo česnek.
Odchyt a likvidace
Kdo se nechce slimáků zbavovat chemickými prostředky, má možnost vybrat si z poměrně velkého množství tzv. babských receptů. Není to ovšem nic pro citlivější jedince.
Aby se člověk mohl slimáků zbavovat, musí je nejprve nějak pochytat. Jednou z variant je vytvořit nějaké stinné, vlhčí místo. Pro vytvoření krytu lze použít větší staré prkno, kus staré látky, větší kámen apod. Pod ně lze případně nastražit ještě zbytky ovoce a zeleniny. Slimáci se budou k tomuto místu stahovat, tam je pak stačí posbírat.
Jinou možností je slimáky nasbírat vlastnoručně. Ideální dobou pro sběr je večer, nebo naopak časné ráno, eventuálně čas po dešti. Kdo se k nim nechce zbytečně ohýbat, může používat podomácku vyrobený bodec na tyči, eventuálně je rovnou půlit, například rýčem či motykou. (Ani jeden z obou posledně uvedených způsobů likvidace není dvakrát hezký. Na druhé straně, v porovnání s dalšími možnostmi, zaručují slimákům alespoň rychlou smrt.)
K vlastní likvidaci slimáků nasbíraných například do kbelíku doporučují zahrádkáři použít buď studenou (slimáci se v ní utopí) nebo horkou vodu (slimáci zemřou dříve), anebo je zasypat solí (jeden z nejméně humánních způsobů, sůl je zaživa několik hodin rozleptává).
Další možností je nastražení pasti, v níž jako návnada i likvidační prostředek poslouží pivo. Do nádobky (například kelímku od jogurtu) zahrabané z větší části pod úroveň země stačí nalít pivo a slimáci se v něm utopí. (Netřeba jistě upozorňovat, že takto mohou v pasti zbytečně uhynout například i užitečné druhy hmyzu.)
Milovníci všeho živého mají samozřejmě možnost nachytané slimáky prostě vzít a odnést mimo vlastní pozemek. V takovém případě je dobré jít dostatečně daleko, protože podle některých údajů například plzák španělský je schopen za noc urazit i padesát metrů.
Když nic nepomůže, pořád tu jsou granule
Komu se nezamlouvá žádná „lidová moudrost”, může se vydat do obchodu a zvolit některý z chemických prostředků pro likvidaci slimáků. Většina z nich funguje na podobném principu. Nejčastěji jde o granule obsahující látku, jež slimáky zahubí, obvykle ovšem ne bezprostředně po sežrání. Stihnou si ještě zalézt do svého úkrytu a tam uhynou. Jinými slovy, zahrádkáři odpadne nejenom práce s jejich sbíráním, ale také otázka likvidace. Jejich tělíčka se v přírodě přirozeně rozloží.
Výrobci v současné době nabízejí prostředky, které mají bezpečné složení, například na bázi železa, takže tyto látky nejsou nebezpečné malým dětem, nebo například psům.