Článek
Jsou případy, kdy montáž konstrukce není nutná. Můžeme využít stávající ploty nebo už vzrostlé stromy, které jsou ideálním podkladem např. pro šlahounovité růže. Stromky s úzkými kmínky se zase báječně hodí třeba pro plamének, díky kterému jakoby podruhé vykvetou.
Pokud jednoduché prvky v zahradě využít nemůžeme, musíme rostlinám zajistit jinou opěrnou konstrukci. Zda nám postačí pár bambusových tyček, ocelová lanka, sítě, špalíry, ozdobné obelisky, treláže či pergoly, zjistíme podle druhu rostliny a jejího specifického způsobu uchycování. Důmyslné háčky, přísavky, úponky
.: Okrasný fazol (Phaseolus) je ovíjivou, bujně rostoucí rostlinou. Od června vyniká svými ohnivě červenými květy, především za horkých dnů potřebuje vydatnou zálivku. foto: Právo/Adéla Taitlová
Ovíjivé liány
Spirálovitě ovíjejí konstrukce celým svým výhonem. Většina těchto rostlin se ovíjí proti směru hodinových ručiček, říkáme jim levotočivé, některé se ale pnou po směru hodinových ručiček, těm říkáme pravotočivé.
- Pro tyto rostliny jsou nejvhodnější především konstrukce vertikální, tedy např. tyče, sloupky, pergoly a oblouky.
- Mezi ovíjivé druhy řadíme např. vistárii (Wisteria), zimolez (Lonicera), aktinidii (Actinidia) či fazol (Phaseolus).
.: Plamének (Clematis) se pne pomocí úponků. Prospívá na slunném až polostinném stanovišti, spodní část trsu vždy zastíníme např. pomocí dalších rostlin či přiloženým kamenem. V létě dbáme na dostatečnou zálivku. foto: Právo/Adéla Taitlová
Úponkové rostliny
Takové rostliny se na oporu přichytávají citlivými úponky. Fungují tak, že zatímco výhon roste dál, úponek se při kontaktu s podkladem kolem něj ovine a slouží k přidržování. Aby zejména bujně rostoucí druhy byly co nejstabilnější, potřebují co nejvíc možných míst k uchycení.
- Proto jsou pro ně nejvhodnější nejrůznější mříže, sítě, treláže a špalíry vyrobené nejlépe z úzkých tyček, drátů či provazů.
- K úponkovým rostlinám patří hrachor (Lathyrus), vinná réva (Vitis), plamének (Clematis) či okrasné tykvičky (Cucurbita).
.: Břečťan (Hedera) je přilnavá stálezelená pnoucí rostlina, která se ukotvuje ke zdrsněnějšímu podkladu vzdušnými kořínky. Daří se mu jak v polostinných stanovištích, tak i ve stínu. foto: Právo/Adéla Taitlová
Přilnavé druhy
Přilnavé rostliny se na podklad přichytávají samy vzdušnými kořínky nebo přísavkami.
- Nepotřebují proto žádné pomocné konstrukce.
- Rostliny tvořící přísavky, jako např. přísavník (Parthenocissus) či brslen (Euonymus) jsou schopné se díky lepivému sekretu, který vylučují, přidržet i na zcela hladkém povrchu skla.
- Kořenující druhy, např. břečťan (Hedera), pnoucí hortenzie (Hydrangea) či trubač (Campsis) potřebují ke svému ukotvení drsnější materiál; dřevo, beton, cihly.
Hlohyně(Pyracantha) patří mezi vzpěrné druhy (vlevo). Přísavky přísavníku trojcípého(Parthenoccissus tricuspidata), přilnavé nenáročné rostliny, která se dokáže uchytit i na skleněné ploše-vpravo. foto: Právo/Adéla Taitlová
Vzpěrné rostliny
Takové druhy rostlin se nemohou samy ani ovíjet ani přichycovat pomocí zvláštních orgánů.
- Jsou závislé na opěrných konstrukcích v podobě nejrůznějších treláží, mříží, obelisků či špalírů, ke kterým je musíme pravidelně vyvazovat nebo zasunovat. Jsou-li takové rostliny sesazené vedle sebe, mohou se vzájemně, pomocí bočních výhonů přidržovat. V některých případech si pomáhají svými listy, ostny a trny.
- Nejoblíbenějšími vzpěrnými rostlinami jsou popínavé růže (Rosa), hlohyně (Pyracantha), ostružiny (Rubus) či jasmín (Jasminum).
