Jak pěstovat mátu. Zahradní divoška osvěží tělo i duši

V rámci rodu hluchavek, což je typový rod čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), najdeme kolem dvou desítek druhů máty a ještě víc hybridů a odrůd. Všechny jsou to trvalky, jejichž listy obsahují éterický mátový olej (mentol), který příjemně ochlazuje.

Dřív byly k mání jen klasické máta klasnatá (M. spicata) a peprná (M. x piperita). Dnes letí jahodová, grepová, pomerančová, jablečná nebo specialitky vonící po pendreku, po zázvoru či fících. Ananasová lahodí víc očím a chuťovým pohárkům než nosu. Ke zdlouhavějšímu očichávání proto raději volíme úžasnou mátu banánovou. Je sice drobnější, spíš poléhavá, ale voní líbezně jako banánky v čokoládě.

Mimochodem i s čokoládovou mátou se v zahradnictví setkáme. Aroma ani chuť po cukrovinkách od ní ale nečekejme, její název vychází čistě jen z kakaového přelivu na lodyhách a rubové straně listů, které zavánějí typickým žvýkačkovým odérem.

Škálu „mentolek“ rozšiřuje máta zvaná parožnatka (M. cervina) s nezvykle úzkými listy, máta korsická (M. requienii), roztomilá plazivka s lístky menšími než knoflíky u košile, hebounká máta huňatá (M. x rotundifolia) a odrůda máty klasnaté Crispa, kterou zdobí uličnické kudrlinky. Máta vonná neboli ananasová (M. suaveolens) Variegata zaujme krémovým panašováním.

Příbuzné levandule, sápy či méně známých léčivek, jako jsou šišák s hojníkem a srdečníkem, rády testují míru naší tolerance. Ve své silácké životnosti se rozrůstají do hustých, u mnoha druhů až metr vysokých trsů připomínajících spíš keř než bylinu.

Aby zahrádku neproměnily v pleveliště, pěstujeme je buď v ohraničeném záhonku vyhrazeném pouze jim, nebo v nádobě. Tu můžeme zpola zapustit do země, což otevírá možnosti pro zajímavé kombinace. Máty v době květu (od července do září) nikterak nezaostávají za okrasnými trvalkami. Podle druhu bílé, světle růžově až nafialovělé kvetoucí klasy jsou svátkem pro floristy i včely, čmeláky a motýly.

Dužnaté výběžky, jimiž si máty podmaňují okolí, se plazí nehluboko pod zemí. Při delším suchu proto rostliny rychleji strádají a stávají se terčem padlí, rzi a mšic. Ani průvan jim nesvědčí. Občas se do aromatických listů zakousnou housenky nebo mandelinky mátové. Jakkoli zbědované rostliny po seříznutí většinou spolehlivě obrazí. Nové si snadno dopěstujeme z vrcholových řízků zakořeněných ve sklenici s vodou. Během dvou týdnů jsou již natolik životaschopné, že je můžeme rovnou přesadit do záhonu.

Listy trháme od jara do podzimu. Čerstvé vtisknou svěží chuť pomazánkám a jogurtovým zálivkám. Saláty, vařené brambory, míchaná vajíčka i jahody se šlehačkou jsou s nimi vždycky lepší. Uplatní se při marinování a grilování. Mátové pesto je nutnost k jehněčímu masu.

Hlavně za horkých letních dní není máty nikdy dost. Máloco uhasí žízeň jako sklenice chlazené vody, v níž jsme aspoň dvě hodiny louhovali několik snítek máty a plátky limetky. Bez máty by se neobešel proslulý kubánský koktejl mojito, skvělá je i v okurkovém smoothie či ovocné bowli.

Mátové silice navozují příjemný pocit a přispívají k dobré tělesné kondici. Nejvíce jich obsahují rostliny těsně před rozkvětem, pěstované na slunci v úrodné vlhčí půdě.

Listy sbírané na podzim sice stejně dobře chutnají i voní, ale ztrácejí léčivou sílu. Proto se vyplatí usušit si je během sezony do zimních zásob. To se nám bude hodit horký nálev pro zlepšení nálady. Krom toho, že čaj posiluje nervy, tiší žaludeční potíže a prospívá střevům. Pár kapek mátové tinktury přímo na jazyk nebo na čelo má chladivý efekt, který pomáhá zahnat bolehlav.