Jak pěstovat keříčkové fazole

Keříčkové fazole (Phaseolus vulgaris var. nanus) pěstujeme pro celé lusky spíš než pro semena. K jejich největším přednostem patří to, že nemají tuhá vlákna, takže je před konzumací nemusíme nijak zdlouhavě upravovat.

Delikátní chuť plodů ocení nejen fajnšmekři, ale i děti, které nad klasickými velkými fazolemi většinou ohrnují nos.

Rostliny na výšku neměří víc jak 40 cm, na záhonu poslušně stojí, aniž by vyžadovaly podpěru. Skvěle se hodí i do nádoby na balkón. Rostou jako z vody a navíc obohacují půdu o cenné látky.

Už počátkem května vysévají náruživci, kteří si zeleninu rádi předpěstovávají na parapetu nebo ve skleníku. Mladé jedince pak stačí otužit a ke konci měsíce přesadit do volné půdy.

Méně pracný je přímý výsev na záhon. Začneme s ním až v půlce května, aby naše snažení nezhatil pozdní mrazík. Výsev keříčkových fazolí můžeme několikrát zopakovat a sklizeň si tak rozložit do delšího období.

Závěrečný termín výsevu by neměl překročit začátek července, jinak plody nestačí dozrát.

Podlouhlá oválná semínka prstem zatlačíme 2 až 3 cm hluboko do předem zkypřené zahradní zeminy. Vyséváme buď v odstupech 10 cm do řádků vzdálených od sebe asi 40 cm, anebo tzv. do hnízd po pěti rostlinách, která jsou od sebe asi 50 cm.

Do každé jamky přijdou vždy dvě semínka. Ze dvou vzešlých semenáčů ten slabší opatrně vytrhneme. Zlaté pravidlo říká: vysej víc, než potřebuješ. To pro případ ztrát způsobených škůdci či slabší klíčivostí. Fazolky můžeme pěstovat i na balkónu. Čtyři rostliny na nádobu o průměru 30 cm jsou tak akorát.

Kromě zelených fazolek si můžeme vybrat už i žluté a fialové odrůdy. Vysévají se nachlup stejně.

Hlavně na sluníčku. Bez něj jsou slabé a nekvetou. Důležitá je pro ně i kvalitně zpracovaná, kyprá, propustná zahradní zemina. Kromě kompostu můžeme přidat také listovku, která půdu rozvolní a pomůže v ní udržet potřebnou vláhu.

I když mají keříčkové fazole nižší nároky na živiny než ty popínavé, na místě s chudou půdou od nich žádné zázraky nečekejme. Vítr jim nevadí, jsou-li však rostliny ustavičně vystaveny silnému průvanu, třeba mezi domy, natáhneme podél nich provázek, aby se pod tíhou zrajících plodů nevyvrátily.

Porost nenecháme žíznit. Voda zvyšuje úrodu v horkém létě a plody udržuje pěkně křupavé. Jakmile se objeví květy, zaléváme vydatně jednou týdně, to je lepší než po troškách každý den. Půdu občas zkypříme motyčkou a odstraníme plevel, který rostliny okrádá o vláhu i živiny.

Kolem keříků můžeme rozprostřít mulčovou nastýlku, která jednak zmírní odpar vody, jednak potlačí růst plevele. Ale pozor, v teplém, vlhkém materiálu se s oblibou zdržují žraví slimáci, pro které jsou listy, dokonce i samotné plody ohromnou delikatesou. Nejvíc jich načapáme brzy ráno a po setmění.

Úrodu ohrožují také některé houbové a plísňové choroby. Nejlepší prevence: semena od ověřených dodavatelů, správné pěstební podmínky, střídání osevních ploch.

Záhy po opylení, o které se starají především čmeláci, spatříme první mrňavé plůdky. Ke sklizni jsou připravené za několik týdnů. Nejlahodnější chuť mají mladé, štíhlé lusky dlouhé 10 až 15 cm. Prostě je uchopíme mezi prsty a odlomíme. Netaháme, abychom nevytrhli rostlinu i s kořeny!

Pravidelné česání podněcuje tvorbu dalších zdravých plodů, takže je docela dobře možné prodloužit sklizeň až na šest sedm týdnů.

Jeden metr čtvereční nám vynese okolo šesti kilogramů. V lednici lusky vydrží dlouho v uzavřené plastové dóze. Lze je i dobře zmrazit.

Kdo si rád sbírá vlastní osivo, ponechá plody na té nejlepší rostlině do té doby, než semena v tobolkách zachrastí. Po vylouskání je necháme doma uschnout, teprve pak uskladníme, jinak zplesniví.

Keříčkové fazole stejně jako další druhy z čeledi bobovitých dodávají do půdy dusík, který je důležitý zejména pro tvorbu listové hmoty. Toho využijeme k následnému pěstování brukví, třeba zelí, kapusty či kadeřávku.

Odplozené rostliny nakonec zkompostujeme anebo je hodíme slepicím, které si s radostí pochutnají na šťavnatých listech.