Inspirace pro dobrou náladu právě kvete v lese

První jarní týdny zavánějí magií, čarují a všecko, co má srdce a kořeny, plní novým elánem. Mech víc voní, bíle září sasanky, žlutě petrklíče. Nejvzácnější modrou se chlubí hajničky pojmenované podle toho, k čemu odedávna sloužily. Neduhy plicní hojil plicník lékařský (Pulmonaria offi cinalis). Na játra platil jaterník podléška (Hepatica nobilis), jak ve svém slavném herbáři píše Mattioli. Dnes našim vnitřním orgánům pomáhá moderní medicína, ovšem bezcennými se tyhle dvě jarní efemérky nestaly. Barvou připomínající bezoblačnou oblohu léčí rozmrzelost.

Když se tenhle trpaslíček hodí do gala, nikdo ho nepřehlédne. V březnu a dubnu si razí cestu listovkou, listy medvědího česneku i listnatým kobercem barvínku, který kvete v nachlup stejném modrofialovém odstínu. Vedle toho existují odrůdy růžové i bílé. Včelám a čmelákům dává časný pyl, mravencům masíčko, které najdou na nažkách, jakmile je připravený vyslat do světa semínka. Pod dřevinami tvoří i díky oddenkům široké koberce, v záhonových bordurách a na skalce úhledné bochníky.

Listy jsou tvarově zvláštní. V době své největší slávy však jaterník zasluhuje, aby květy, které jako kouzlem každý rok přibývají, nic nerušilo. To znamená, že staré lupeny musejí pryč, nejlépe už v únoru. Duben mu nadělí nové, hedvábně chlupaté. Půdu má rád vápnitou, ale ani v neutrální ho nic zlého nečeká, pokud není mokrá nebo vysušená. Na jaře chce světlo, v létě stín, jak je zvyklý z lesa.

Čmeláčí královny a motýlí otužilec žluťásek řešetlákový se těší z energie, kterou jim do života vnesl první jarní dech a hlt z plicníkových pohárků s cukernatou šťávou. Barvu květů, které se svou stavbou podobají petrklíči, plicník střídá jako ponožky. Růžovou za fialovou, jindy za modrou. A protože neodkvétá naráz, hýří často tříbarevně. Některé druhy od modré začínají. Vzácnější bílé jsou neměnné a jako stvořené k bělokorým břízám. Ještě dlouho po odkvětu budí zájem drsně štětinkaté listy. Podle druhu a odrůdy buď jednobarevné, žíhané, nebo s puntíky obohacují zahradu o nezvyklé mléčné, mentolové a stříbřité tóny.

Plicník se nejraději zdržuje na lesních adresách: Podkřovní, U Potoka, V Mechu. Potřebuje kyprou, vláhyplnou půdu, kde mu nehrozí padlí ze sucha. Když toto třeba i s pomocí mulčovací vrstvy z kamínků či kůry dostane, bude šťastný i na zahrádce.