Článek
Rod ibišků zahrnuje více než dvě stě druhů a je rozšířen v tropech a subtropech celého světa a zasahuje i do oblastí mírného pásu. V přírodě rostou ibišky v podobě dřevnatých keřů nebo malých stromů. Vynikají svými nádhernými květy složenými z velkých okvětních lístků a s výraznými dlouhými pestíky s tyčinkami. V našich obchodech se nejčastěji setkáváme s druhem Hibiscus Rosa-Sinensis (Ibišek čínská růže), který je oblíbenou hrnkovou rostlinou.
Pouze u rostlin, které mají dostatek světla, se objevují květy
Moderní kultivary bohatě kvetou
Ibišek patří do čeledi slézovitých. V Evropě se začal pěstovat kolem roku 1600 a během let slavil šlechtitelské úspěchy jako málokterá jiná rostlina okrasná květem. U zrodu moderních kultivarů stojí osm botanických druhů, vynikajících bohatým kvetením, které pocházejí z ostrovů Mauricius, Madagaskar, Fidži, Havaj, z Číny a Indie. Během posledních tři sta let došlo kultivací a křížením k vyšlechtění velkého množství kultivarů s jednoduchými i plnými květy fantastických barev, které mohou dosahovat až 17 centimetrů v průměru! Abychom se jich dočkali i u rostlin pěstovaných doma v květináči, je nutné rostlině poskytnout vhodné podmínky.
Každý kalich ibišku zdobí dlouhý výrazný pestík s tyčinkami
Kam s ibiškem v květináči?
Pokojové ibišky vyžadují velmi světlé a vzdušné stanoviště. Přesto je musíme chránit před přímým pražícím sluncem i průvanem. Ibišek je teplomilný. Během teplého léta mu svědčí letnění – květináč s rostlinou postavíme na chráněné místo ven, například na balkon, terasu či na zápraží. Než jej tam umístíme natrvalo, na nové prostředí jej zvykáme postupně. Ve vlhkých a chladných létech je však vhodnější nechat jej doma.
V zimě má ibišek stát na světlém, chladnějším místě s teplotou 12 – 15 ºC. Toto období klidu trvá od listopadu do ledna. Snáší i vyšší teploty, ale mohou vést k opadávání listů, zejména při nedostatku světla.
Šlechtěním vznikají exotické kultivary s pestrobarevnými květy
Zalévat a stříhat
V létě u ibišku se zálivkou nešetříme. Je-li substrát suchý, začnou mu opadávat poupata. Přemokření ale také nemá rád. V příliš velkém teple je vhodné rostlinu rosit. Od jara až do srpna jej každý týden přihnojujeme.
V zimním období udržujeme zeminu jen vlhkou a nehnojíme. V únoru nezapomeneme udělat silný zpětný řez. Mladé rostliny stříháme častěji, u starších prořídlých exemplářů na jaře zkrátíme větve o polovinu.
U rostlin, které chceme vypěstovat do tvaru stromku s kulovitou korunkou, neustále vylamujeme postranní výhony až do žádoucí výše kmínku, potom jej necháme obrazit a vyrostlé větévky několikrát zastřihneme.
Ibišky můžeme celkem snadno namnožit. Čerstvě uříznutý vrcholový řízek namočíme do vody a strčíme do práškového stimulátoru a ihned zasadíme do hlíny nebo perlitu a zalijeme. Listy mu můžeme sestříhnout na polovinu. Rostlinkám dopřejeme teplotu kolem 22 – 25 ºC a hlídáme, aby substrát zůstal vlhký.
Ibišek čínská růže je dekorativní pokojovou rostlinou na světlé stanoviště
Venkovní ibišek
Kromě pokojových rostlin můžeme pěstovat Ibišek i venku. Pak ale sáhneme po rostlině Hibiscus syriacus neboli ibišku syrském.
Ibišek syrský je opadavý keř, který pochází z Číny a Japonska, ale běžně se vyskytuje i ve Středozemí. Lze jej pěstovat volně v zahradě i v nádobě. V obou případech může dosahovat výšky dva až tři metry.
Tento „zahradní“ ibišek má hrubě vzdušnou, nepříliš uspořádanou strukturu, strnulé, odstávající větve a jeho listy na šedozelených výhonech se podobají chryzantémám. V létě jej zdobí jednoduché nebo plné zvonkovité květy, které se objevují, je-li rostlina zasazena na slunné chráněné místo s lehčí propustnou půdou, pravidelně zalévána a dobře zásobena živinami.
Opadávající poupata signalizují vyschnutí kořenového balu, nedostatek živin, náhlé kolísání teplot, nedostatek světla či příliš velkou změnu stanoviště
V mládí rostlina může namrzat, starší exempláře jsou odolnější. Pro jistotu je vhodné venkovní ibišek na zimu přikrýt chvojím. Při pěstování v nádobě jej pečlivě obalíme tak, aby nepromrzly ani kořeny. Na další ošetřování není náročný. Pokud je nutný řez, pustíme se do něj na jaře. Tehdy můžeme zmladit starší a v kvetení ochablejší keře zkrácením hlavních výhonů o jednu třetinu.
